Dlouhodobě jsou vedeny v médiích diskuze, zda je veřejnoprávní Česká televize financována dostatečně, či snad nadměrně s ohledem na program, který dává veřejnosti. Je třeba zdůraznit, že televize veřejné služby působí prakticky ve všech evropských zemích s informačním i kulturním nezastupitelným posláním. Tato skutečnost je občas překrývána parciálními politickými a osobními zájmy. Vysílatelé jsou sdruženi v Evropské vysílací unii a význam České televize v evropském prostředí je jasně patrný z faktu, že generální ředitel Petr Dvořák byl zvolen jejím místopředsedou.

Do Československé televize jsem jako tvůrce (posluchač IV. ročníku režie na pražské FAMU) vstoupil před dvaapadesáti lety (1970) vlastní adaptací novely F.M. Dostojevského: Věčný manžel. Pak jsem po deset let nesměl do ČT vkročit. Zaměstnalo mne však Filmové studio Barrandov, kde jsem natočil 14 celovečerních filmů. Zaměstnanecký poměr jsem ukončil teprve po privatizaci Barrandova v roce 1993.

V Československé televizi jsem mohl opět občas natáčet teprve po nástupu osvíceného Oldřicha Janoty jako šéfredaktora. Vrátil jsem se k televizní tvorbě teprve v roce 1981 úspěšnou inscenací Jehla s Janou Brejchovou v hlavní roli. Od té doby jsem jako režisér čas od času v televizi pracoval jako externí scénárista a režisér.

Poměry, panující v Československé (nyní České) televizi znám tedy po padesáti letech tak důvěrně jako málokdo. Znám proměňující se systémy řízení i kvality střídajících se rozhodujících pracovníků i ředitelů.

Pamatuji chaotická 90. léta, kdy literárně-dramatickou tvorbu řídil člověk, který neuměl česky. Pamatuji vrchol vnitřní krize na zlomu 2000/2001, silně podporované spacákovými politiky, kteří se pokoušeli prostřednictvím ČT změnit poměr politických sil, vzešlých z parlamentních voleb. Záminkou se stalo odvolání generálního ředitele, který byl o několik let později stíhán pro zneužití informací v obchodním styku.

Pamatuji čas po roce 1992, kdy o tom, co se bude vytvářet a kdo to bude vytvářet, rozhodovali dva lidé. Pro pořádek dodávám, že tato fakta neuvádím proto, že bych v té době v ČT nepracoval. Naopak, v ostravském studiu ČT jsem natočil mezinárodně oceněné TV filmy.

Za generálního ředitele Janečka, měl hlavní zásluhu na chodu ČT František Lambert. Jeho zásluhou vznikla v ČT finanční rezerva, která činila téměř čtyři miliardy korun.

Píšu tento text proto, že autor článku v Parlamentních listech „Došly prachy: ČT prý projedla miliardy…“ (26.4.2022) neuvádí, jak tato rezerva vznikla.

Koncesionářský poplatek, který v roce 2005 činil 100,00 Kč. byl k 1.1.2008 zvýšen na 135 Kč měsíčně. To představovalo nárůst o 35,00 Kč měsíčně od poplatníka. Což znamená za léta 2008 – 2011, kdy ředitele Janečka nahradil Petr Dvořák cca 1680,00 Kč od poplatníka za 4 roky! Byť v tomto období probíhal proces digitalizace, vytvoření finanční rezervy proto nebylo žádným zázračným tahem tehdejšího vedení. Generální ředitel Janeček navíc rok před svým odchodem z funkce zastavil téměř celý vývoj hrané tvorby, což činí cca 400 mil. Kč. Úspory z ostatních oblastí neznám.

Koncesionářský poplatek není navázán na inflaci ani jiný ekonomický ukazatel a zůstává tak od roku 2008 již 14 let nezměněn. Od roku 2008 došlo v České republice ke zvýšení průměrné mzdy i růstu cen dalších vstupů potřebných pro výrobu pořadů. Při zohlednění inflace byla reálná hodnota příjmů z televizních poplatků v roce 2021 již o 1,51 mld. Kč menší, než v roce 2008.

Od roku 2011, kdy nastoupil ředitel Petr Dvořák, musel rozpočet ČT absorbovat m.j. nucený přechod na TVB-2. V době, kdy v roce 2008 odcházel ředitel Janeček, byly provozovány čtyři programy. V současnosti se nabídka rozšířila o dětský kanál Déčko + Art a ČT 3.
V současné době však stoupá inflace na téměř 15%. Promítá se přirozeně do cen práce, cen energií, nájmů, služeb, technologií.
Autor citovaného článku nic z toho nezohledňuje a jeho závěry jsou proto demagogické. S ekonomickými těžkostmi se v současné době potýká většina podniků a institucí.

Česká televize žádala o zvýšení koncesionářského poplatku o 15,00 Kč. Opakuji o patnáct Kč za možnost přijímat šest terestrických kanálů, Hbb i programy z televizního archívu.

V důsledku epidemie koronaviru a zejména války Ruska proti Ukrajině inflace dále poroste a zákonodárci se proto musí nezbytně vyrovnat s finančními problémy České televize stejně, jako se vyrovnávají s finančními problémy dalších sektorů národního hospodářství. Zdůrazňuji přitom, že v roce 2008 se zvýšil koncesionářský poplatek o 35 procent od roku 2005 a od té doby nedošlo k žádnému zvýšení a veškeré vícenáklady dokázalo současné vedení ČT absorbovat v rámci rozpočtu při navýšení počtu programů a počtu hodin hraných programů.

Domnívám se proto, že titulek zmíněného článku: „Došly prachy: ČT prý projedla miliardy a hrozí zlé věci. Je dusno…“, je součástí nekorektní kampaně proti veřejnoprávní televizi, jejímu vedení a zejména generálnímu řediteli Petrovi Dvořákovi. Místo difamace by si Petr Dvořák zasloužil spíše poděkování politiků i koncesionářů. Věřím, že se s nastalou situací dokáže s podporou rozumných politiků vyrovnat. Jestli někdo "projedl" miliardy, pak to rozhodně nebyla Česká televize, ale miliony českých občanů, kteří Českou televizi sledují na sedmi programech. Podle počtu diváků ve srovnání s komerčními vysílateli se nezdá, že by programy sledovali nespokojeně.

Nanuk Magnum Algida stojí v Tescu 29,90 Kč. Deset kusů vajec 36,00 Kč. 0,5 litrů lahvového piva 13,00 Kč.

Způsobila by Vláda ČR občanům skutečně takový šok, kdyby zvýšila poplatky za televizi o 15,00 Kč.

Pro srovnání:
Více než 70 procent Švýcarů se před třemi lety vyjádřilo v referendu na základě iniciativy „No Billag“ pro zachování výše poplatků, které tvoří 81 procent rozpočtu neziskové veřejnoprávní korporace SRG SSR. Roční obrat SRG SSR je 1,45 miliardy franků (v přepočtu přibližně 34 miliard korun). Místo 451 švýcarských franků za rok klesly od ledna 2019 na 365 švýcarských franků ročně. Zároveň ale přestalo být jejich placení vázané na to, zda je v domácnosti nějaký televizní nebo rozhlasový přijímač. Švýcarsko přešlo na princip, že poplatky prostě hradí každá domácnost. Částka je stejná bez ohledu na to, jestli je v domácnosti jen rádio, nebo i televizor.
Zajímalo by mne, zda je ministr kultury Martin Baxa z ODS, který na nedávném stranickém kongresu „půlnanukové“ zvýšení poplatků ČT odmítl, se všemi fakty seriózně seznámen. Nebo máme menší zájem o kulturu, zprávy a edukaci, než Švýcaři.

Prof. MgA. Jiří Svoboda