Napsal mi jeden známý v reakci na text, zveřejněný na mém blogu:
Proč bojujeme s Al Kajdou a máme rádi vládu Hamásu.
Dovolím si Vás tím dvojím pohledem ještě jednou obtěžovat.

Můj známý, vzdělaný historik, zkušený doplmat mi napsal:

Pane režisére,

přes blog jednoho proizraelského fanatika jsem se dostal na Váš blog týkající se včerejšího izraelského útoku na humanitární konvoj do Gazzy. Udivuje mne úžasný veletoč ve vztahu k Izraeli u nás ve srovnání s obdobím komunismu.

U vzdělaných lidí bych nepředpokládal, že budou zaujímat tak extrémní stanoviska. KSČ a tuším, i její pohrobci od sametu až dodnes zastávali, původně z mocenských prosovětských důvodů, extrémně antiizraelské stanovisko. Dnes se situace obrátila a každý si ostří pero na stanoviscích extrémně proizraelských.

Zdá se mi to stejně symptomatické, jako že ODS je okázale protikomunistická, aby zakryla množství bývalých komunistů ve svých řadách a spolupráci s velkopodnikatelskou lobby komunistického původu. Každý komunista a levičák před 20 lety je dnes pravičák a levici považuje pomalu za duševní úchylku. Nesvědčí to o demokratické vyspělosti naší společnosti.

Hanebnou ukázkou byly nedávné volby a veřejná štvanice proti tzv. levici, resp. ČSSD, demokratické straně, která byla ve své historii nejvíce postižena totalitou. Přitom je jasné, že v dnešní době ono zastydlé dělení politické scény na pravici a levici dávno neplatí, protože všechny demokratické strany se musí přizpůsobovat ekonomickým možnostem (všechny partaje stejně budou díky hrůzné korupci, rozkrádání veřejných financí a možná i z nezbytných sociálních důvodů dál zvyšovat státní dluh, ať se zaklínají nesmyslným strašením o jeho splácení našimi prapravnuky, jak chtějí).

Aĺe abych se vrátil k izraelsko-palestinskému konfliktu. Jako všechno na světě, není černobílý, naše černobílé vidění jen zakrývá náš mindrák z komunismu. Izrael a Palestinci uzavřeli již řadu dohod a zavázali se k jejich plnění. Jak známo, těmito dohodami byly vymezeny hranice obou teritorií na území bývalého britského mandátuPalestina. Bohužel ten, kdo tyto dohody porušuje rozšiřováním svého území a ilegální výstavbou židovských osad na území palestinské autonomie, stavbou zdi a zabíráním palestinské půdy s využitím své obrovské vojenské a materiální převahy je Izrael.

Chce tak postavit svět před hotovou věc a postupně palestinská území "bantustanizovat", aby se z něj stal židovský stát s druhořadou a pacifikovanou arabskou menšinou (Z tohoto hlediska se ani nelze divit, že Hamás dosud existenci Izraele neuznal.)

Izrael má bezesporu právo na existenci a povinností mezinárodního společenství je toto jeho právo bránit. Zároveň však nesmí upírat stejné právo arabskému palestinskému národu a nesmí se uchylovat k ilegálním akcím jako je přepadení humanitárního konvoje v mezinárodních vodách (pominu-li, že ani nemá právo na námořní blokádu Gazzy, není to jeho území).

Svým jednáním jen přilévá oleje do ohně a za případný nárůst terorismu může do značné míry děkovat jen sám sobě. Mírový postoj v konflktu zastává i značná část izraelské politické scény. Izrael je stále ještě do jisté míry demokratická země (i když nábožensky omezená - uvědomují si to naši proizraelští ateisti?), v níž si řada lidí uvědomuje, že politika vojenské síly a nerespektování dohod a mezinárodního práva se vymstí v první řadě Izraeli samotnému.

Konflikt na Blízkém Východě , pokud se dá vůbec vyřešit, se dá alespoň udržovat umírněností a nikoliv agresivní, arogantní politikou vlády závislé na podpoře extrémních náboženských stran. Nehledě na to že z dlouhodobého hlediska tahá Izrael a celý Západ za kratší konec provazu. Proto je třeba hledat soužití civilizací a ne vyvolávat konflikty mezi nimi.

Jedním z trestuhodných důsledků silácké izraelské politiky je odcizování dříve věrného spojence Západu, Turecka, člena NATO (kdosi trefně poznamenal, zda útok nečlena NATO Izraele na loď členského státu Turecka nevyžaduje aktivaci článku 5 Washingtonské smlouvy).

Je tedy situace mnohem složitější, než jak ji odrážejí naši nekritičtí proizraelští jestřábi (Byl bych očekával, že MZV se alespoň nějak vyjádří, když už i Američané snad poprvé v historii nevetovali rezoluci RB odsuzující Izrael). Věřím, že bychom se někdý mohli sejít a popovídat si nejen o tomto konfliktním tématu.

S pozdravem

______________________________________________________________________________________________
______________________________________________________________________________________________

Zdálo se mi, že si úvaha mého známého zaslouží odpověď a tak jsem mu napsal:
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

Dobrý den, pane doktore,

nikdy jsem nebyl ani protiizraelský ani antisemitský, Židé vždy patřili k mým velmi dobrým přátelům. Oficiální doktrína antisemitského SSSR (byl antisemitský dovnitř - již z tradic samoděržaví - i navenek) mi byla z té duše protivná a spolčování se s Palestinskými teroristy jsem nikdy ani v nejmenším nechápal pozitivně. To jsem filmově vyjádřil až příliš jasně v roce 1968, když jsem jako posluchač FAMU natočil film "Pod hvězdou Davidovou", který byl vybrán na MFF Oberhausen, kde proti jeho uvedení ostře prostestovaly delegace Polská a Sovětská.

Palestinci byli ostatními arabskými státy od konce 40tých let uměle udržováni jako militantní nástroj proti Izraeli. To mělo i stinnou stránku - kamkoli se vrtli, rozvrátili prosperující zem hostitelů. Jordánský král (pokud mne paměť neklame), je musel zahnat tanky z jejich táborů a vyhnat je z Jordánska, chtěl-li přežít.

Z Libanonu, předzdívaného Švýcarsko blízkého východu, udělali Palestinci, jako nástroj různých militantů, rumiště.

Nevím, zda se něco změnilo, ale Hisballáh i Hamás bývaly na listině teroristických organizací. Obyvatelé Gazy si ve volbách 2006 zvolili vládu Hamásu, ergo stali se prostorem, ovládaným teroristy. Nevidím sebemenší rozdíl mezi útokem na WTC a útoky sebevražedných komand, vysílaných palestinskými militanty k vraždění civilistů v Izraeli. Kupodivu příslušníkům Al Kajdy ani Talibánu zatím mezinárodní společenství nepřisoudilo analogicky právo na samostatný stát.

Ale bez žertů: očekával bych, že mezinárodní společenství vytvoří sanitární kordon kolem gazy a ustaví silnou inspekční kontrolu a embargo na zbraně, kterými teroristé Hamásu rozněcují vojenské konflikty s Izraelskou armádou, přičemž se často kryjí za živé cíle svých palestinských bratří (raketomety staví pokud možno za silně obydlená sídliště, či rovnou do školek).

Bohužel, mezinárodní společenství se zmůže pouze na velká pseudomoralizující gesta a apely. Nečinnost v tomto směru nutí k sebezáchrovným opatřením Izrael.

Zastavení podezřelých plavidel, u nichž je důvodné podezření, že chtějí do Gazy převést osoby, vedené na seznamech mezinárodních teroristů a případně i zbraně, či komponenty k jejich výrobě, je legitimním obraným krokem. Když JFK postavil sanitární kordon kolem Kuby (rovněž v mezinárodních vodách) mělo válečné námořnictvo USA rozkaz provést inspekci na všech lodích, které se pokusí kordon narušit a ty lodě, které se nepodrobní prohlídce, potopit. Obviňujeme v době karibské krize USA ze státního terorismu?

JFK měl chytřejšího protihráče - N.Chruščov se o provokací a proražení sanitárního kordonu nepokusil.

Lodě, vypravené především Tureckem, odmítly výzvu ke změně kurzu, přestože jejich plánovači předem věděli, že ke konfrontaci jinak dojde a donutili tak izraelské námořní síly, aby nad plavidly převzali kontrolu. Humanitární pomoc, byla-li opravdu jen humanitární, mohla být doručena po inspekci po souši, jak nabízel nejen Izrael, ale i Egypt.

Záběry, které jsou každému přístupné na internetu, jasně ukazují, že lidé na palubě zahájili útok na izraelské vojáky, ještě dříve, než vůbec stačili spočinout nohama na palubě. Bili je velmi nemilosrdně kovovými trubkami atd. Vojáci se takovému jednání obvykle brání.

Pokud je mi známo, mezinárodní společenství vždy v prvním kroku zavazovalo státy, toto společenství uznávající, aby teroristům přestaly dodávat zbraně. Místo toho investují do vyzbrojování Palestinců všemožné státy, které postupují obdobně jako lord Runsiman v roce 1938, aby si udržely obchodní kontakty a vliv do ropných zemí. Palestince podporuje vydatně EU i Saudové rovněž Iránci.

Máme jen mlčky přihlížet, jak bojůvky povalečů, které rodiče nenaučili nic nepšího, než od mládí nosit kalašnikova a cestu k Bohu hledat v opásání trinitrotoluenem, dynamitem a jinými výbušninami, které odpálí na rušných ulicích, kavárnách, po desetiletí destabilizují celý region? Komu to slouží?

Jako diplomat na blízkém východě jste jistě byl v Jeruzalémě a pokud na tato místa pohlížíte bez předsudků, musí Vám být jasné, že dělení Jeruzaléma není možné. Jeruzalém je Izraelské město, za které Izraelci zaplatili krví tisíců. Požadavek na jeho půlení má stejnou validitu, jakoby Praha byla rozpůlena, Nové město bylo přiřknuté Čechům a Malá Strana a pražský hrad se stal sídelním městem Němců. Půl Ostravy by měli Češi a druhou Půlku Poláci...

Jako diplomat jste se byl jistě podívat na Golanské výšiny a určitě Vám muselo být jasné, že stát, který je po desetiletí svým sousedem ohrožován z planin Golanských výšin, odkud jeho nepřátelé pohodlně decimují statky, Kibucy, úrodu, životy, nemůže dopustit vrácení tohoto území, za jehož dobytí při své obraně zaplatil životy izraelských vojáků.

Snad žádný stát na světě nevznikl tak, že by se narodil i se svými hranicemi. Po celá tisíciletí se překreslovaly mapy podle momentální stuace etnických přelivů a řešení sousedských sporů. Aby vzniklo Československo, muselo o něj přijít Rakousko-Uhersko. Poválečné Polsko existuje v hranicích, které vůbec neodpovídají dřívějšímu stavu. Část Irů touží po desetiletí po autonomii - je však součástí Britské království. Jugoslávie byla násilnými akty rozdrobena na řadu států. Za Přemysla Otakara bylo území Čech mnohonásobně větší než dnes.

Historie prostě občas mapy překresluje. Británie už nemá nad Palestinou mandát. Palestinci se ani po 70 létech nedokázali asimilovat s arabským obyvatelstvem hostících států, ani založit prosperující regiony v místech, kde působí jejich samospráva. Drží si své polovojenské tábory a od dětství se cvičí ve zbrani. Kdo má právo hrát si na "spravedlivé", kteří budou otáčet běh dějin, uvádat věci do původního stavu - který stav bude shledán jako původní? Přijdou Spojené státy o území, které získaly během války s Mexikem?

Když jsem byl v Irzaeli a viděl následky raketových útoků Iráku na Tel Aviv a další města, cítil jsem hluboký stud, že nejsem dost odvážný na to, abych se nechal odvést k izraelské domobraně. V jednom rozhlasovém rozhovoru jsem řekl: "V Jeruzalémě; v pásmu Gaza se pod vlajkou s šesticípou hvězdou bojuje i za Prahu" (parafrázoval jsem tak prorocké heslo španělské občanské války). A myslím si to dodnes.

Izrael se za dobu své existence bránil 50ti násobné arabské přesile od svého vzniku již ve čtyřech válkách. Všechny tyto války byly plánovány a zamýšleny jako genocidní a směřovaly ke zničení státu Izrael. Všechny možné dohody s Palestinci narážejí na jejich neochotu uznat právo Izraelců na samostatný stát. Výroky iránského prezidenta o zničení státu Izrael jsou obecně známé.

Mír v této oblasti nejde vyjednat na úkor Izraele! Podobné pokusy jen opakují snahu N.Chamberlaina vyjít s Hitlerem obětováním Československa. Snahu, za kterou později zaplatila vysokou cenu i Velká Británie.

31.05.2010