Zaklínací formulkou českých proponentů amerického radaru v Brdech proti účasti veřejnosti na rozhodnutí je údajná nutnost odbornosti. Čí a jaká konkrétní odbornost se má na mysli však již řečeno není. Pokusím se o jednu ilustraci.

Pokud jde o právě probíhající rozhovory o podmínkách smluv a rozhodování v některých souvisejících oblastech, argumentují vládní politici, ministerští odborníci a PR agenti, že americká strana ’z pochopitelných důvodů ’ nedává k dispozici veškeré technické informace a tudíž je ani oni nemohou dát k dispozici veřejnosti, přestože by tak rádi. Výsledkem takové odbornosti jsou pak například ‘nezávislé’ studie dopadu radaru na zdraví, jejichž zveřejnění PR agentura na cigarety vždy s velkými fanfárami ohlásila, aby je poté, co je dvakrát skuteční odborníci shledali nehodnými ani studenta střední školy, již bez fanfár prohlásila za předběžné. Přitom je svým jménem zaštítil i MUDr. Michael Vít Ph.D., hlavní hygienik ČR. Doufejme, že si již pan Vít uvědomil, že podruhé by na led s pány chodit neměl. Nejsou-li k dispozici podstatná technická data, je nanejvýš pravděpodobné, že je marné doufat v odborné závěry i čistě vojenského charakteru.

Pokud jde o historická a geopolitická fakta, která by měla důvěryhodně podpořit celý případ, jsou pouze dvě možnosti: buď příslušná ministerstva odborníky mají, ale ti jsou povinni tato fakta ignorovat a držet ideologickou linii, nebo odborníky nemají. Jinak by totiž Alexandr Vondra nebo Vlasta Parkanová již dávno těmi fakty bouchli o stůl a jednou pro vždy svoje oponenty umlčeli. Zatím jsme však slyšeli jenom falešnou píseň a nesladěné noty MDA a ODS. Jedni říkají, že jde o Irán, druzí, že jde o Rusko. Chtějí-li oba ministři, abychom uvěřili, že u nich rozhodují odborníci, měli by se snažit o tom veřejnost přesvědčit. Zatím se děje pravý opak.

Samotné rozhodování o ratifikaci smluv má být nicméně v rukou poslanců. V posledních týdnech jsem měl výjimečnou příležitost pozorovat, jak se o problematiku amerického radaru v ČR zajímají a jak jsou s ní seznámeni naši údajní odborní nebo alespoň informovaní zastupitelé. Po této zkušenosti si troufám s plnou odpovědností prohlásit, že až na výjimky není poslanecká sněmovna tělesem informovaných zastupitelů, kteří by byli schopni o takové věci fundovaně rozhodnout. Nejsou jimi ze dvou důvodů: ta část, která se o problematiku živě zajímá si opakovaně stěžuje, že ji vláda odmítá poskytnout jakékoli podstatné informace. Druhá část se o problematiku nezajímá vůbec. Bylo pro mne šokující pozorovat zadní řady během seminářů Philipa Coyla. Pokud by byli tito poslanci pro radar, sledovali by výklad Coyla, aby znali svého protivníka, aby ho mohli konfrontovat. Pokud by byli proti radaru, chtěli by znát nové podpůrné argumenty, které Coyle přivezl. Místo toho – absolutní nezájem. Čtení novin, diskuse, odchody. Minimální ohled k přednášejícímu v sobě zřejmě definitivně ubili již během poslaneckých schůzí. Není potom divu, že argumentace ve prospěch radaru se u mnohých z nich scvrkne do otázku: a vy se nebojíte Ruska? Zeptáte-li se dotyčné(ho), zda zná historii vývoje americko-ruských vztahů ve vojenské oblasti v průběhu vlády presidenta Bushe, zírá na vás němá tvář. Klíčové smlouvy, od kterých USA jednostranně odstoupily, např.ABM, event. ty, které odmítají podepsat, např. o kontrole zbraní na oběžné dráze (PAROS) jsou pro ně novinkou. Ke vší smůle to byly Rusko a Čína , kdo opakovaně žádal zákaz takových zbraní. O smlouvě o raketové obraně uzavřené mezi USA a Ruskem a o jaderném programu mezi USA a Severní Koreou, které Bushova administrativa jednostranně porušila v životě neslyšeli.

Nebyl bych snad z pohledu na (ne)zájem o věc, která tolik hýbe společností a z téměř nulové kulturnosti zastupitelů tak frustrován, pokud by to neznamenalo něco velmi neblahého: jestliže se poslanci vůbec nezajímají o podstatu toho, o čem budou naším jménem hlasovat, znamená to, že při absenci jakékoli vlastní vůle budou hlasovat podle úplně jiných motivů. Pak ovšem hrozí, že velký business se z linie Boeing& spol.– Dutko Worldwide – Alexandr Vondra – Tomáš Klvaňa – AMI Communications – PAN Solutions protáhne až na konkrétní poslance nebo stranické pokladny. Vzhledem k tomu, že pozice České republiky v žebříčcích korupční čistoty je srovnatelná se zeměmi Afriky, jedná se, na rozdíl od útoku iránské rakety, o hrozbu výrazně reálnější. Kdo doposud váhal, co skutečně obsahuje termín post-demokracie propagovaný Václavem Klausem, zde má návod.