68mld Kč: přilepeno ČEZu aneb zpráva o péči sněmovny o zemi a její občany
Předsedající včerejšího jednání poslanecké sněmovny Lucie Talmanová okomentovala protesty Greenpeace přímo ve sněmovně proti protiústavnímu přílepku slovy: projevy anarchie typu vyvěšování plakátů a transparentů na galerii na půdu Sněmovny rozhodně nepatří a nepřispějí ani k úrovni ani ke kvalitě projednávání zákonů. Pokud to mělo znamenat, že paní Talmanová skutečně prahne po zvýšení úrovně projednávání zákonů, možnost to dokázat se ji včera servírovala přímo pod nos a nemusela se vymlouvat na nespokojené občany. Mohla se zasadit o to, aby sněmovnou neprošel protiústavní přílepek, který nalije ze státní pokladny do kasičky společnosti ČEZ téměř 70 mld. Vykonala by pro pověst Poslanecké sněmovny a duševní zdraví české politiky velmi záslužnou práci. Jak se však včera ukázalo, dělá spolu s mnoha dalšími poslanci jen vše pro to, aby alespoň odvětví produkce vajec mělo šanci zažít v době ekonomické krize konjukturu.
Poslanci Urban (ČSSD-ČEZ), Říman a Vojíř (ODS-ČEZ) „přilepili“ 68 mld Kč de facto výhradně společnosti ČEZ v hodnotách povolenek emisí CO2, které ČEZ dostane zadarmo a nebude je muset od r. 2012 kupovat v aukcích. Poslanec Urban se poté v rozhovorech mediím snažil natolik vehementně ospravedlnit své konání, až nechtěně potvrdil to, z čeho ho obvinil poslanec Bursík. A sice, že se nejedná o nic jiného, než prachobyčejné uloupení peněz ze státního rozpočtu (tedy peněz občanů) a jejich přihrání na modernizace, které ČEZ tak jako tak musí provádět. Podle Urbana to ovšem dělá ČEZ téměř z křešťanské lásky, právě v době krize. Jenomže zatímco ČEZ potřebuje investovat nyní, povolenky budou až v r.2012. Proto si chtěl již dnes zajistit, aby si své investice mohl později nechat refundovat. Bílými koňmi se stali uvedení poslanci.
Důvody poslanců, kteří hlasovali pro přílepek budou asi směsí všeho myslitelného i nemyslitelného. Od úkolu zajistit peníze stranickým pokladnám, přes absolutní nezájem o věc nebo dokonce hloupost až po nadšení pro jadernou energetiku. Faktem však je, že se postarali o neblahé důsledky hned v několika rovinách:
1. V prvé řadě zamezili umístění 68mld tam, kde to má z hlediska vlivu na ekonomiku a změnu klimatu maximální dlouhodobý efekt, a kde mají největší návratnost: na investice vedoucí do snížení poptávky po energii. Místo toho poskytují miliardy na zvyšování nabídky. O nic jiného přirozeně mamutím energetickým firmám jít nemůže. Poslanci tak nadále zabetonovávají staré ekonomické struktury. Z jednoho molocha a monopolistu dělají ještě většího. Brání tak aktivně prudkému růstu nových technologií a vycházejí vstříc molochovi, který potřebuje umořovat svoje investice do velkých celků a nemá principiálně zájem o nějaké snížení nebo zlevnění produkce pro spotřebitele.
2. De facto potlačují rozvíjení středního stavu, tedy těch malých a středních firem v oblasti energetiky, které mají přirozenou schopnost být podstatně pružnější a inovativnější v oblasti vývoje a provozováním nefosilních zdrojů. Eliminují konkurenci molochovi. Majitelé malých, progresivních firem navíc nejsou ti, kteří by stovky milionů utápěli v odměnách managementu, ale dají je opět na samotný rozvoj. Na rozdíl od ČEZu, nejsou ani těmi, kteří se chlubí finanční silou. Jsou těmi, kteří skutečně podporu potřebují, jednoduše proto, že neničí společný majetek nás všech - životní prostředí a dlouhodobě tedy šetří naše náklady. Slova politiků o podpoře vědy a výzkumu zůstanou jenom politickou deklarací dobrou tak akorát do předvolebních deklarací.
3. Tím, že si ČEZ nechá refundovat vlastní náklady do uhelných technologií ze státních peněz, bude moci stejnou částku vložit do nového Temelína. Politici tak připravili základ pro budoucí tvrzení o tom, že výstavbu nových bloků v Temelínu zajistí z vlastních zdrojů, že žádné státní peníze nebudou zapotřebí. Stejně jako měl Bém svoji „ziskovou“ olympiádu, bude ČEZ tvrdit, že bude mít ziskovou jadernou elektrárnu. Ano, pokud připustíme, že podstatnou část nákladů skrytých v neprůhledně alokovaných daních ponesou občané a ony malé a střední firmy a zisk si ponechá ČEZ. Nutno neustále opakovat: na světě neexistuje jediná jaderná elektrárna, která by běžela čistě na komerčním principu. Všechny jsou „konkurenceschopné“ pouze díky užívaní masových dotací z peněz daňových poplatníků.
4. Podali veřejnosti další důkaz, že stranictví a vlastní ekonomické zájmy jsou jim nadevše. Že centrem zájmu politiky není občan, malý a střední podnikatel a už vůbec ne klimatické změny, ale politika sama, moc a její tržní forma – peníze. Existuje snad ještě někdo cyničtější, kterému by se taková slova dala věřit více, než je Miroslav Macek, v jeho proslulém televizním rozhovoru?
5. Ukázali, že všechny prostředky k dosažení moci jsou dobré: obcházení ústavy, korupce.
Z demokratických ústavních institucí je sněmovna po presidentovi již druhou, která obchází ústavu. A jak všichni trpně přihlížíme, i další pilíř demokracie – moc soudní - již politici svým angažmá v kauze Čunek řádně nařízli.
S právě končícím předsednictvím Česká republika promarnila možnost blýsknout se, udělat mnoho pozitivního pro společnou věc Evropy. Neměli jsme soupeře, pomineme-li původně úsměvná gesta francouzského presidenta. Ta se však, naneštěstí pro nás, ukázala jako hluboce prorocká. Naše předsednictví skončilo krachem a globální ostudou. Tatáž politická garnitura, která nebyla sto dohlédnout za horizont svých partikulárních zájmů ve prospěch celé země, když už ne Evropy, pokračuje ve střílení do vlastních řad. Mottem je uchovat status quo, hlavně se nehýbat dopředu. Pokud snad někdo věří poslům špatných zpráv z řad českých energetiků, že např. Německo jde v energetice špatnou cestou, že není dostatečně precizní při promýšlení směrů vývoje energetických zdrojů a naopak věří v české chytráky, nechť si vsadí, kdo na tom bude za 20 let lépe. Mám obavy, že historie nám doposud nepředložila jediný důkaz v náš prospěch. Ne, že bychom neměli silné vědecké individuality. To jenom ta nejvyšší patra české politiky jsou, bohužel, obsazena těmi, v jejichž nejvlastnějším zájmu je nepoučit se z historie.
Poslanci Urban (ČSSD-ČEZ), Říman a Vojíř (ODS-ČEZ) „přilepili“ 68 mld Kč de facto výhradně společnosti ČEZ v hodnotách povolenek emisí CO2, které ČEZ dostane zadarmo a nebude je muset od r. 2012 kupovat v aukcích. Poslanec Urban se poté v rozhovorech mediím snažil natolik vehementně ospravedlnit své konání, až nechtěně potvrdil to, z čeho ho obvinil poslanec Bursík. A sice, že se nejedná o nic jiného, než prachobyčejné uloupení peněz ze státního rozpočtu (tedy peněz občanů) a jejich přihrání na modernizace, které ČEZ tak jako tak musí provádět. Podle Urbana to ovšem dělá ČEZ téměř z křešťanské lásky, právě v době krize. Jenomže zatímco ČEZ potřebuje investovat nyní, povolenky budou až v r.2012. Proto si chtěl již dnes zajistit, aby si své investice mohl později nechat refundovat. Bílými koňmi se stali uvedení poslanci.
Důvody poslanců, kteří hlasovali pro přílepek budou asi směsí všeho myslitelného i nemyslitelného. Od úkolu zajistit peníze stranickým pokladnám, přes absolutní nezájem o věc nebo dokonce hloupost až po nadšení pro jadernou energetiku. Faktem však je, že se postarali o neblahé důsledky hned v několika rovinách:
1. V prvé řadě zamezili umístění 68mld tam, kde to má z hlediska vlivu na ekonomiku a změnu klimatu maximální dlouhodobý efekt, a kde mají největší návratnost: na investice vedoucí do snížení poptávky po energii. Místo toho poskytují miliardy na zvyšování nabídky. O nic jiného přirozeně mamutím energetickým firmám jít nemůže. Poslanci tak nadále zabetonovávají staré ekonomické struktury. Z jednoho molocha a monopolistu dělají ještě většího. Brání tak aktivně prudkému růstu nových technologií a vycházejí vstříc molochovi, který potřebuje umořovat svoje investice do velkých celků a nemá principiálně zájem o nějaké snížení nebo zlevnění produkce pro spotřebitele.
2. De facto potlačují rozvíjení středního stavu, tedy těch malých a středních firem v oblasti energetiky, které mají přirozenou schopnost být podstatně pružnější a inovativnější v oblasti vývoje a provozováním nefosilních zdrojů. Eliminují konkurenci molochovi. Majitelé malých, progresivních firem navíc nejsou ti, kteří by stovky milionů utápěli v odměnách managementu, ale dají je opět na samotný rozvoj. Na rozdíl od ČEZu, nejsou ani těmi, kteří se chlubí finanční silou. Jsou těmi, kteří skutečně podporu potřebují, jednoduše proto, že neničí společný majetek nás všech - životní prostředí a dlouhodobě tedy šetří naše náklady. Slova politiků o podpoře vědy a výzkumu zůstanou jenom politickou deklarací dobrou tak akorát do předvolebních deklarací.
3. Tím, že si ČEZ nechá refundovat vlastní náklady do uhelných technologií ze státních peněz, bude moci stejnou částku vložit do nového Temelína. Politici tak připravili základ pro budoucí tvrzení o tom, že výstavbu nových bloků v Temelínu zajistí z vlastních zdrojů, že žádné státní peníze nebudou zapotřebí. Stejně jako měl Bém svoji „ziskovou“ olympiádu, bude ČEZ tvrdit, že bude mít ziskovou jadernou elektrárnu. Ano, pokud připustíme, že podstatnou část nákladů skrytých v neprůhledně alokovaných daních ponesou občané a ony malé a střední firmy a zisk si ponechá ČEZ. Nutno neustále opakovat: na světě neexistuje jediná jaderná elektrárna, která by běžela čistě na komerčním principu. Všechny jsou „konkurenceschopné“ pouze díky užívaní masových dotací z peněz daňových poplatníků.
4. Podali veřejnosti další důkaz, že stranictví a vlastní ekonomické zájmy jsou jim nadevše. Že centrem zájmu politiky není občan, malý a střední podnikatel a už vůbec ne klimatické změny, ale politika sama, moc a její tržní forma – peníze. Existuje snad ještě někdo cyničtější, kterému by se taková slova dala věřit více, než je Miroslav Macek, v jeho proslulém televizním rozhovoru?
5. Ukázali, že všechny prostředky k dosažení moci jsou dobré: obcházení ústavy, korupce.
Z demokratických ústavních institucí je sněmovna po presidentovi již druhou, která obchází ústavu. A jak všichni trpně přihlížíme, i další pilíř demokracie – moc soudní - již politici svým angažmá v kauze Čunek řádně nařízli.
S právě končícím předsednictvím Česká republika promarnila možnost blýsknout se, udělat mnoho pozitivního pro společnou věc Evropy. Neměli jsme soupeře, pomineme-li původně úsměvná gesta francouzského presidenta. Ta se však, naneštěstí pro nás, ukázala jako hluboce prorocká. Naše předsednictví skončilo krachem a globální ostudou. Tatáž politická garnitura, která nebyla sto dohlédnout za horizont svých partikulárních zájmů ve prospěch celé země, když už ne Evropy, pokračuje ve střílení do vlastních řad. Mottem je uchovat status quo, hlavně se nehýbat dopředu. Pokud snad někdo věří poslům špatných zpráv z řad českých energetiků, že např. Německo jde v energetice špatnou cestou, že není dostatečně precizní při promýšlení směrů vývoje energetických zdrojů a naopak věří v české chytráky, nechť si vsadí, kdo na tom bude za 20 let lépe. Mám obavy, že historie nám doposud nepředložila jediný důkaz v náš prospěch. Ne, že bychom neměli silné vědecké individuality. To jenom ta nejvyšší patra české politiky jsou, bohužel, obsazena těmi, v jejichž nejvlastnějším zájmu je nepoučit se z historie.