Jaderný guru František Janouch se recyklací svého téměř 15 let starého článku (Greenpeace nebo Brownwar?) na jeho blogu zařadil mezi ty, kteří ví o Greenpeace vše, ačkoli z jejich textu plyne, že se nenamáhali podívat se na web ani na základní informace. Uchýlil se ke staré dobré metodě, jejíž oblíbenost zejména před listopadem 89 byla jedním z nástrojů vypořádávání se s oponenty. Znevěrohodnotit oponenta čímkoli, tím automaticky znevěrohodnotit jeho kauzu a vlastní pravdu prezentovat za objektivní.

Abych tedy uvedl věci na pravou míru, reaguji ne některá prohlášení pana Janoucha. Protože na malém prostoru zkoncentroval poměrně hodně útoků, nepravd a dehonestací, je i tato reakce poněkud obsáhlá. Vy z vás, koho nějaké Greenpeace, Janouch nebo jaderné elektrárny netíží, můžete právě teď přestat číst. Ostatním se omlouvám za čas strávený na pročtení tak dlouhého, pro mnohé možná nudného textu. Utěšuje mne alespoň to, že těm zvídavějším pootevřu dveře do naší práce.

Greenpeace není Červený kříž
Na úvod dvě věty z mise Greenpeace: nenásilnými prostředky přinášet svědectví o ničení životního prostředí; nenásilnou konfrontací zvedat úroveň a kvalitu veřejné diskuse.
Už z těchto samotných principů vyplývá, že nemůžeme ani nechceme soutěžit v popularitě s nekonfrontačními organizacemi, jako je např.Červený kříž. Výtka v tomto směru je tedy malinko, jak to říci – nedomyšlená?

Sbírat papíry po lese již nestačí
Samotná existence Greenpeace a prostředky, které si zvolilo, nejsou ničím jiným než reakcí na stav, kdy osamocená aktivita jednotlivce již není, při nejlepší vůli, schopna kompenzovat, neřkuli eliminovat důsledky mohutné koncentrace a intenzity ekonomických (či vojenských) aktivit a z toho vyplývající negativní vlivy na kvalitu žitovního prostředí a zdraví všeho živého. Pokusy o znevěrohodnění Greenpeace poukazem na to, že údajně jediná opravdová a úpřimná starost o kvalitu životního prostředí je sbírání odpadků v lese jednotlivci jsou de-facto odmítnutím aktivity na jiné úrovni. Odmítnutím veřejného vystoupení, angažovanosti, snahy zasazovat se o ochranu věcí veřejných. Sbírat papírky by dnes mělo být považováno spíše za automatickou součást dobrého vychování. Za něco, co pokud to člověk neudělá, číní špatně. Je to totéž, jako separování odpadu. V takovém přístupu se navíc skrývá také alibismus: separuji odpad a nic víc tedy již ode mne nechtějte, chovám se šetrně. Skutečně?

Zatímco syn pana Janoucha sbíral odpadky v Laponsku z vnitřní potřeby, bez okázalých gest, Greenpeace je, dle pana Janouch, pravým opakem. Nevím, z čeho soudí, že lidé pracující v Greenpeace, jeho dobrovolníci a aktivisté nemají stejnou vnitřní potřebu jako jeho syn. Já dokonce soudím, že jí mají větší, protože kromě času v lese věnují mnoho svého času práci pro Greenpeace i ve všední dny, mezi jejich přednáškami, po jejich vlastní práci a naprosto nezištně. Zda jsou tedy lidé z Greenpeace hodni většího opovržení, než solitérní turista s ruksakem plným odpadků nechť vyhodnotí každý sám.

... je třeba víc
Duše pana Janoucha možná zaplesá, jak si může dokázat svůj vztah k přírodě, když na kraji lesa narazí na skládku starých pneumatik a lednic. Moje duše ne. Ve mně se spíše hromadí názvy domácích zvířat. I starou lednici však lze vlastními silami nakonec odvézt někam do sběrny. Co si ale počít s potokem, který je celý zamořený dioxiny a PCB, protože vedení chemičky rozhodlo, že technologie na odchytávání toxických látek je drahá a její nákup by ohrozil zisk firmy? Možná, že pan Janouch si přiveze k potoku kolečko a začne toxické bahno vybírat. Ale kam s ním? Možná si dokonce za vlastní peníze najme bagr, náklaďák, dělníky a zaplatí také odvoz a skladování na řádně ošetřené skládce nebo likvidaci ve spalovně nebezpečného odpadu. Nebo půjde na obecní úřad a bude žádat sanaci potoka. Proč by měli platit daňoví poplatníci vyčištění potoka otráveného fabrikou, místo výstavby nového parku v centru města?

Greenpeace v takové situaci udělá to, co pan Janouch považuje za militnatní a netolerantní. Vyzve vedení fabriky, aby zajistilo sanaci na své náklady. Firma odpoví, že toxické látky nepochází od ní. Greenpeace odebere vzorky bahna a nechá je analyzovat v laboratoři. Pokud výsledky prokáží, že látky jsou identické s těmi, které vznikají ve fabrice, pošle je Inspekci životního prostředí a znovu žádá firmu o vyčištění potoka. Pokud inspekce nejedná (ano i to se stává, někdy inspekce sídlí ve stejném městě jako fabrika…) a fabrika trvá na tom, že látky nepochází od nich, aktivisté Greenpeace koupí několik barelů, ty naplní bahnem z potoka a za přítomnosti médií je umístí do vstupní haly fabriky. Říká se tomu zaslání zpět odesílateli.Věc se stane veřejnou a není již kam ji zamést. Obdobný princip je uplatňován ve všech kauzách, na kterých Greenpeace pracuje.

Ty jsi ideolog...ne, Ty jsi ideolog...ne. Ty....
Naši „ideologickou posedlostí“ má pan Janouch na mysli přirozeně naše odmítání jaderné energetiky. Vzhledem k tomu, že dnes všechna fakta hovoří o naprosté impotenci jaderné energetiky jako údajného řešení globálních klimatických změn (odkazy viz níže), mohl bych zřejmě více opodstatněně osočit z ideologické posedlosti p.Janoucha. Na rozdíl od něj jsme to dosud neudělali. Nejsme totiž netolerantní.

Apropos, pokud jde o netolerantnost, má pan Janouch v něčem pravdu. V případech, jaký jsem popsal výše, budeme skutečně vždy netolerantní. Stejně tak netolerantní budeme vůči prosazování řešení na základě zamlčovaní nebo nezveřejňování informací, které taková řešení z podstaty diskvalifikují, jako jsme byli svědky např. nedávno v případě amerického radaru nebo v případě prosazování jaderných elektráren (např. průhledné kalkulace projektů nových jaderných elektráren se všemi souvisejícími náklady, odepírané informace jaderného dozoru o chybách a poruchách v jaderných elektrárnách) nebo de facto zbavují veřejnost práva ovlivňovat věci, které se bezprostředně dotýkají jejích zdraví a životů (např. nedávno vládou schválená Politika územního rozvoje). Ukázku par excellence, která volá po netolerantnosti celé společnosti, ne jenom lidí z Greenpeace, je nedávné přilepení cca 68mld Kč společnosti ČEZ, místo aby se přes státní rozpočet tyto peníze dostaly tam, kde z nich bude největší užitek – do zvýšení energetické účinnosti na straně spotřeby. Protože jak známo, nejlevnější je ta kWh, která nemusela být vyrobena. Vzbouření nad loupeží za bílého dne na české vsi nenastalo a tak se mohl poslanec Urban (ČSSD), jeden z předkladatelů návrhu přílepku klidně projížděl po středozemním moři na jachtě s lobbistou ČEZu. V přístavu údajně nechyběli ani Topolánek, Řebíček a Dalík.


Šplhání nic neřeší. Jak kam.
„Problémy naší planety a lidské civilizace nelze řešit šplháním na chladící věže, přikováváním se k vratům nebo blokováním transportů s vyhořelým palivem, jak to třeba bylo před nedávnem v sousedním Německu.“, píše pan Janouch. Pokud nezaznamenal, které globání problémy se pomocí Greeneace podařilo vyřešit mohl by si paměť napřed osvěžit pohledem na web. (anglicky zde: http://www.greenpeace.org/international/about/victories , česky zde: http://www.greenpeace.org/czech/about/uspechy). Nikoli zbytečně se v rozvinutých demokraciích o Greenpeace referuje jako o celosvětově nejúspěšnější organizaci chránící životní prostředí. Přirozeně těchto úspěchů nedosáhlo Greenpeace samo a jenom díky šplhání na chladící věže. Jak jsem ilustroval výše, takovým aktivitám předchází měsíce studia, komunikace s oponenty, konzultací s experty. Teprve když se ukáže, že oponent chce stále jenom diskutovat jenom aby nemusel konat, přinese Greenpeace problém přes televizní obrazovku až lidem v obýváku. Mnohdy je to onen bod zvratu, po kterém se věci začnou hýbat.

Kdo přemýšlí víc, Greenpeace nebo Janouch?
Přestože se p.Janouch domnívá, že Greenpeace nevzrušují závažné problémy a skutečnosti, opak je pravdou. Stejně jako on, má Greenpeace na srdci hrozbu největší – globální změnu klimatu. Rozdíl mezi námi je, že zatímco my již alespoň patnáct let voláme po postupném přechodu od fosilní energetiky k minimálně uhlíkově neutrální energetice, k efektivnějšímu využívání energie a vyhnutí se potenciálně zhoubných důsledků jaderné energetiky, pan Janouch, jako jaderný fyzik věřící ve všemoc jádra, již minimálně stejně dlouho nevolá po ničem jiném, než po nových jaderných eletrárnách. Jeho až nenávistné odsuzování oponentů je potom ovlivněno spíše jeho vlastní neschopností činit rozdílu mezi jadernou fyzikou jako takovou a reálnými hrozbami doprovázejícími jadernou energetiku.

Právě proto, že se zřejmě podstatně více než sám p.Jandouch zamýšlíme nad alternativami řešení skutečností (cituji:„80 % lidstva spotřebovává pouhých 20 % energie, zatímco pouhých 20% lidstva spotřebovává 80 % energie“, či „nechceme-li pokračovat v této strašné civilizační diskrepanci, musíme počítat se značným růstem spotřeby energie. Odkud však energii brát?“) , nemůžeme jadernou energetiku při sebelepší vůli akceptovat.

Co nabízí jádro? Ledacos...
Jak lze i z výše uvedených citací pana Janoucha vidět, masivní nárůst spotřeby energie je nutný právě v tzv. zemích jihu. Dnes má celý svět nebetyčné problémy plynoucí z provozování jaderných reaktorů v pouhých dvou zemích – Iránu a S.Koreji. A dopady cítíme sami – viz plán Bushovy administrativy na radar v Brdech. Překvapuje mne, jak může někomu stále ještě unikat masivní problém, do kterého nás všichni jaderní protagonisté bezohledně tlačí v pouhém zájmu o prosperitu exportu západních zemí a z falešné víry ve schopnosti jádra zajistit masivní pokles emisí skleníkových plynů (kterou fakta vyvracejí, viz: http://www.scientificamerican.com/article.cfm?id=nuclear-cannot-solve-climate-change nebo http://www.nirs.org/factsheets/climatenukes.pdf a mnoho dalších).
Doopravdy chceme , aby jaderné elektrárny provozovalo množství dalších rozvojových zemí? Kdo bude určovat, která země si jadernou technologii „zaslouží“ a která ne? Kdo bude sedět ve výběrové komisi? Jak se asi budou rozvojové země na takovou neokoloniální selekci a případný následný provozní režim dívat? Kdo zajistí, že i v dnes jakž takž demokratických zemích nedojde k svržení politického režimu nějakým diktátorem, který začne s jaderným materiálem nakládat jako Severní Korea? Existuje někdo, kdo nekroutil hlavou nad aktivitou presidenta Sarkozyho, který nabídl jadernou technologii Libyi? Kdo zajistí, že se z tisíců jaderných elektráren nestane ani jedna zařízením, které bude dodávat jaderný materiál teroristům? Mezinárodní společenství není sto poradit si jednou pro vždy se somálským pirátstvím. Jak si chce poradit s případným jaderným terorismem se sítí ne v jedné, ale několika zemích celého světa?

Co nenabízí jádro? Bezpečnost!
Alternativní řešení vedoucí ke dramatickému snižení emisí CO2 přitom existují. Jedno z nich nechalo zpracovat ve spolupráci s německým centrem pro výzlum vesmíru (DLR, Institute of Technical Thermodynamics, Department of Systems Analysis and Technology Assessment, Stuttgart) také Greenpeace. Globální scénář lze najít na http://www.greenpeace.org/international/press/reports/energyrevolutionreport , scénář pro Evropu: http://www.energetickarevoluce.cz/
Jsou to řešení snadná? Nikoli, nejsou. Nejsou tak „jednoduchá“ jako 5000 jaderných elektráren. Ale podstatné je, že technologie existují. A další jsou ve vývoji. V každé oblasti světa lze namixovat takové zdroje, že ani zvyšování spotřeby uhlí ani nové jaderné eletrárny nebudou třeba. V této souvislosti je zajímavá doslova agresivně protlačovaná námitka, že takový mix silně destabilizuje sítě. Že jde o lichý argument dosvědčuje i samotný ČEZ, který se rovněž hodlá zaměřit na inteligentní sítě.

Alternativní řešení mají proti jaderné cestě jednu podstatnou výhodu: nejsou cestou z bláta do louže, jak je tomu při přechodu z fosilních paliv k jaderné energetice. I kdyby nakrásně bylo jádro globálním řešením, což není, zažene svět blíže k dnes sotva představitelným bezpečnostním problémům.


Česká - slepá ulička
Mnozí se, bohužel, domnívají, že se nás takové problémy netýkají. Jenomže to je iluze.
S některými vedlejšími dopady jsme se již setkali (plán amerického radaru v Brdech). Jiné nás čekají. Pokud se v Česku upneme na jádro a v důsledku toho budeme ignorovat vývoj a nasazení nových a stále účinnějších alternativních technologií, hrozí to zavedením do slepé uličky. Náhle budeme překvapeni, že technologický svět nejenom nedoháníme, ale nabíráme další ztrátu. Pokud se současně bude společnost, minimálně v Evropě, rozvíjet k ještě emancipovanější a respektovanější občanské společnosti, jak se tomu doposud dělo, lze očekávat, že lidé budou stále více požadovat čisté prostředí, likvidaci hrozeb, skutečnou bezpečnost dodávek energií a více bezpečnosti jako takové, plynoucí z bezpečnosti inherentně obsažené v nových alternativních energetických technologiích. Budou požadovat více čistých technologií. Pozitivní zpětná vazba způsobí prudký nárůst jejich aplikací. Společnosti, které se přesvědčí, že alternativné technologie a paliva dostatečně zajistí jejich potřeby i pocit bezpečí, nemusí chtít mít v budoucnu nic společného s jadernou energetikou, ani když přijde ze zahraničí. Mohlo by se stát, že Česká republika bude napěchovaná jadernými elektrárnami o jejichž produkci nebude mít velká část Evropy zájem.

...do RVHP
Samozřejmě, že je zde stále alternativa, že se stane pravý opak. Že se občané, stále více frustrovaní, uzavřou do sebe, budou rezignovat na jakoukoli vlastní roli, odpovědnost a případnou angažovanost. Ponechají na politice, aby dělala to, co uzná za vhodné. Politika, která žije z moci, bude prosazovat řešení, která moc posilují Již dnes lze nakouknout do takové budoucnosti.. Cituji senátora Čunka ze senátní diskuse o výše zmiňovaném schválení přílepku darujícímu společnosti ČEZ cca 68mld ze státního rozpočtu: „Proti ČEZu, jsou všichni nepřátelé drobní. Já tvrdím po svých zkušenostech ve vládě, že i vláda je drobným soupeřem. Většinou velkým spojencem ČEZu. A naše dvě komory jakbysmet.“ To je velmi jasný popis postdemokracie. I bez tzv.NGO-ismu. Pokud chceme být opět tou starou dobrou RVHP, je to jistě dobrá cesta. Jaderné elektrárny se prosazují i v dalších zemích: Slovensko, Bulharsko, Ukrajina, ……

A pozvání na závěr...
Přesto, jaké bubáky jste p.Janouchu z Greenpeace udělal, věřím, že se nás sám nebojíte a kdybyste měl zájem, abychom Vám vysvětlili to, co možná zůstalo z mé úvahy nejasné, vždy si najdeme čas, abychom se s Vámi sešli.