Poslední dobou se zdá, že střední a východní Evropa je jakýsi prostor, kde nic, co je viditelné, není důležité a vždy jde o „něco jiného“. Postranní úmysly a zájmy se zdají být těmi „pravými“ hybateli změn. Zvykli jsme si přemýšlet o naší společnosti jako postavené na neviditelném – na skrytých úmyslech. Je to jen post-komunistický zvyk: Mysli si, co chceš, ale řekni, že jsi to tak nemyslel?
Zapomeňte na mile znějící lákadla "user friendly". V době distančního vzdělávání se hraje profitová hra o to, jak si vychovat přátelského uživatele.