Alice Němcová Tejkalová, doktorka, děkanka Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy a nově i docentka čelí opětovné kritice své vědecké práce. Ve vědě jde stále o to samé, tj. o vědeckou poctivost a kvalitu. Proto i ve všech těchto a příštích kauzách také půjde stále o to samé – o neslučitelnost dvou pojetí dostačující kvalifikace pro akademickou manažerskou funkci (vědecká práce, nebo schopnost být zvolen).


Nová kauza, ale stále stejný problém
Alice Němcová Tejkalová čelila kritice své vědecké práce nejprve v roce 2015 kvůli publikacím v tzv. predátorských časopisech, pak v roce 2017, kdy byla zvolena děkankou, a nyní kvůli její habilitační práci. O co šlo v původních sporech se již v roce 2018 ze sociologického hlediska snažila uchopit socioložka Yuliya Moskvina. Popsala spor jako „konflikt mezi dvěma systémy ospravedlnění (cité de l’opinion a cité civique)“, nekompatibilních přístupů, které mají odlišné pojetí dostačující kvalifikace pro akademickou manažerskou funkci. Je jí buď vědecká reputace, nebo schopnost být zvolen.

I v novém sporu jde o nekompatibilitu – rozdíl mezi vědeckou kvalitou a vědeckým titulem, který by měl být stvrzením oné kvality. Čerstvé docentce je vytýkána především ona nedostatečná kvalita vědecké práce, což vyústilo i ve veřejnou výzvu adresovanou rektoru Karlovy univerzity, aby předložil návrh jmenování docentkou k projednání Vědecké radě Univerzity Karlovy. Výzva se týkala těchto problematických bodů (ve stručnosti): místo habilitace je jiné (Fakulta tělesné výchovy a sportu), než domovská Fakulta sociálních věd, obor habilitace je jiný, než ve kterém protagonistka pracuje, práce je kompilací článků, které se jen okrajově týkají tématu a posudky jsou nekvalitní po obsahové i formální stránce.
odpověď paní děkanky
odpověď autorů výzvy

V současném světovém a českém kontextu stále platí, že akademický manažer má být především vědcem. Manažerské pozice však lákají i ty, kterým jde více o ty pozice než o vědu. Tito lidé mnohdy nejsou dobrými vědci a nejspíš jimi ani neměli v úmyslu být, neboť už od počátku své kariéry si vědeckou práci eticky sporně "usnadňovali", např. zmíněnými publikacemi v nekvalitních časopisech s fiktivním recenzním řízením. Nicméně protože je vědecká kvalita stále, i v těchto mocenských pozicích, oficiálně vyžadována, místo "dělání vědy" se hledají různé zkratky, jak dosáhnout na potřebné vědecké tituly. Titul se stává prostředkem k mocenským pozicím namísto stvrzením kvality vědecké práce.

Lidé už nebudou zodpovědní, už budou jenom efektivní

Zmíněné problémy se netýkají pouze FSV, ale celého vědeckého prostředí. Společenský fenomén oddělení etiky a efektivity k jakémukoliv cíli popsali mnozí badatelé a spisovatelé přede mnou. Například Patrik Ouředník ve své knize Europeana, kde říká: „Ale čím dál tím více lidí mělo za to, že odpovědnost je překonaná a že ve skutečnosti ji už vytlačila výkonnost a účelnost. A nový člověk, že nebude odpovědný, ale výkonný“ (str 26.). Sociologie zas hovoří o pronikání tržní logiky do netržních domén. Jak tomu rozumět? Vrací schizofrenie normalizační zkušenosti, kdy nezáleželo na kvalitě věci, ale na správných sítích? V současných problémech s kvalitou vědy se zdá, že tato praxe spíše nikdy nezmizela. Ve výsledku se pak vše poměřuje směnitelností a účelovostí, přičemž účely – tedy cíle efektivity – stanovuje úzká skupinka, které nejde o původní cíle (vědu), ale o profit (ať je jím cokoliv).

Věda se vlivu této logiky stále ještě brání. Její logika není účelová pro cokoliv. Jde jí o systematické a kontrolované poznání na základě etické a kvalitní práce. Proto se neustále objevují nové kauzy, které jsou stále o „tom samém“. Neustále jde totiž o neslučitelnost získat mocenskou pozici efektivně (jakkoliv) a dělat kvalitní vědu.

Příklady táhnou – Normalizace špatné praxe

Problémem však není jen absence vědecké kvality osob ve vedoucích pozicích sama o sobě. Jestliže vědečtí manažeři mají být také dobrými vědci, jaký signál vysílá oceňování nekvalitních vědců pro ty ostatní, zejména pro ty na začátku vědecké kariéry? Co si nyní (vlastně už od roku 2015) myslí studenti na FSV ale i jinde o důležitosti své vědecké práce, kterou vykonávali poctivě a kterou obhájili před tvrdou kritikou, před posudky, které do detailu rozbíraly silné a slabé stránky jejich článků, či kvalifikačních prací? Jak je to bude motivovat k poctivé a kvalitní vědecké práci, po které všichni tolik volají? A v neposlední řadě, co to vypovídá o stavu akademické sféry, ve které je takové oddělení vědecké práce a efektivity získat pozici u vysoce postavené akademické aktérky normalizováno?