Při pohledu do rozličných seznamů dezinformačních platforem nezasvěceného čtenáře může překvapit skutečnost, že na nich bývají vedle „obvyklých podezřelých“ – anonymních webů plných konspiračních teorií a chabé grafiky – uvedeny i Parlamentní listy. Toto médium, které zaujímá na české mediální scéně významnou pozici, se na první pohled od typických portálů, na nichž bychom hledali dezinformace, významně liší.

Na webu lze dohledat vlastníka i jmenný seznam členů redakce, u publikovaných článků je uvedeno jméno autora, převzaté texty jsou ozdrojovány a platforma poskytuje prostor politikům víceméně z celého politického spektra. Není tedy označování PL za dezinformační web přehnané? Na základě dále předložených argumentů si dovolím tvrdit, že nikoli. Právě naopak. PL totiž dezinformace nejen šíří, ale svým přístupem k žurnalistice podstatně přispívají ke tvorbě prostředí, v němž se dezinformacím daří. Lze je tedy označit za mnohem nebezpečnější než většinu ostatních platforem označovaných za „dezinformační“.

Již samotný název tohoto webu klame. I přestože se má v názvu přídavné jméno „parlamentní“, nemá s Parlamentem ČR nic společného. Tento název byl od samotného počátku fungování toho média v roce 2003 využíván zejména pro to, aby mu dodal zdání serióznosti.

Na PL sice vychází řada článků vytvořených osazenstvem redakce (typicky rozhovory, o nichž bude řeč později) a ještě mnohem více textů převzatých z mainstreamových zdrojů. Tyto texty se však mísí s nepodloženými zprávami z marginálních webů a čistými dezinformacemi. Nejedená se přitom pouze o relativně známý případ nepravdivé zprávy o nově založené romské straně, jejíž pokladník měl záhy uprchnout i se stranickou pokladnou, která se na PL objevil v roce 2012 (a šíří se internetem dodnes). Podle webu East Stratcom Task Force, sekce Evropské služby pro vnější činnost zabývající se dezinformacemi, se jen v minulém roce na PL objevilo téměř šest desítek zpráv, které lze označit za dezinformace.

Problém PL spočívá nejen v šíření dezinformací, ale i v rezignaci na snahu o kvalitní žurnalistiku. Ta je zřejmá jak z hlediska formy – což potvrdila analýza Masarykovy univerzity, dle níž jsou v článcích publikovaných na tomto webu často používány techniky manipulující čtenáře – tak z obsahu. PL se snaží profilovat jako platforma otevřená všem názorovým proudům, což s sebou však nese nutnost vzdát se kritické reflexe publikovaných vyjádření. Nejlépe to lze ilustrovat na rozhovorech (kterých na PL vychází velké množství), kde se novinář nesnaží dotazovaného konfrontovat s protiargumenty, ale pouze mu poskytuje prostor pro nekorigované vyjádření. Demokratičnost PL je navíc selektivní, jelikož na facebookové stránky webu (a tím pádem k vyššímu počtu potenciálních čtenářů) se dostane pouze zlomek publikovaných článků.

Snaha o zastoupení, co nejširšího spektra názorových proudů, vede k pokřivené rovnosti, kdy se vedle citací relevantních politiků, komentátorů a odborníků objevují texty věnující se názorům extrémistům, konspiračních teoretiků a samozvaných expertům, jejichž vyjádření se běžně objevují i na dezinformačních platformách. Právě legitimizací těchto hlasů PL přispívají k tvorbě prostředí, v němž se dezinformace daří snadno šířit. Afinita k dezinformačním platformám se však netýká pouze osob, kterým PL poskytují prostor, ale i samotných novinářů. Členové redakce PL totiž zároveň působí jako redaktoři na typicky dezinformačních platformách jako je Protiproud, EUPortál či ePortál. Těmto webům navíc donedávna PL poskytovaly webový hosting.

Ze všech těchto důvodu PL představují médium, kterému badatelé zkoumající fenomén dezinformací musí věnovat pozornost. Nezapadají do typické šablony dezinformačních platforem, avšak o to jsou nebezpečnější, jelikož mohou sloužit pro legitimizaci dezinformací a jejich šíření z omezené bubliny čtenářů dezinformačních webů do širšího mediálního prostoru, což přispívá ke společenské polarizaci a ztrátě schopnosti vést racionální a faktickou politickou diskuzi. Otázka, zda tak redakce PL činí cíleně či ve snaze přilákat publikum, je vedlejší. Výsledek totiž ke kvalitě českého mediálního prostoru a veřejné diskuze rozhodně nepřispívá.