Až příliš podařený vtip Jindřicha Šídla
Novinář a politický komentátor Jindřich Šídlo ve svém satirickém pořadu Šťastné pondělí z 8. ledna vyzval voliče Miloše Zemana, aby nešli volit v prvním kole prezidentské volby, jelikož jejich favorit automaticky postupuje do kola druhého. Z kontextu jasně vyplynulo, že tento výrok ironicky komentuje nestandardní situaci, kdy se současný prezident kampaně neúčastní a tváří se, jako by jeho postup do druhého kola byl předem jistý.
Zpráva (často doplněná ironickými komentáři a pomrkávajícími smajlíky) oznamující, že voliči Miloše Zemana se k prvnímu kolu voleb dostavit nemusejí, se posléze začala šířit po sociálních sítích a začala „žít vlastním životem“. Nic však nenasvědčovalo tomu, že by tento neškodný vtip mohl mít jakýkoli dopad na průběh voleb.
Mohlo tedy působit do určité míry absurdně, když v první den voleb – pátek 12. ledna - ministr vnitra Lubomír Metnar vydal mimořádné prohlášení, v němž výše zmíněné tvrzení označil za dezinformační kampaň a oznámil, že Police ČR bude jeho šíření vyšetřovat jako snahu o maření přípravy a průběhu voleb. Na první pohled jakoby tato situace pocházela ze skečů britské komediální skupiny Monthy Python, v nichž armádní důstojníci přerušují skeče, o kterých se domnívají, že začaly být příliš přihlouplé.
Celá věc je však komplikovanější. Nejpozději ve čtvrtek 11. ledna se totiž zpráva, dle níž voliči Miloše Zemana nemusejí dorazit k prvnímu kolu prezidentské volby, transformovala z digitální do hmotné podoby, když ji v Ostravě neznámý pachatel začal šířit pomocí oficiálně vypadajících letáků vkládaných do poštovních schránek. Ve chvíli, kdy o této události začala informovat i některá média s celostátním dosahem (například Parlamentní listy) a vyjádřil se k ním i mluvčí prezidenta republiky Jiří Ovčáček, ministerstvo vnitra nemělo jinou možnost než reagovat.
V tomto textu si dovolím argumentovat, že vydat prohlášení bylo nejen nutné, ale také správné. Kritika ministerstva za neadekvátní reakci není na místě a to hned z několika důvodů.
Ve chvíli, kdy se zpráva vyzývající voliče Miloše Zemana k neúčasti v prvním kole přesunula ze sociálních sítí do ostravských schránek, výrazně se změnil kontext a tím pádem i význam a cíl sdělení. Žert byl prezentován jako relevantní zpráva a autor letáku neměl již za cíl pobavit, ale manipulovat. Příjemce letáku rovněž vůbec nemusel tušit, že se původně jednalo o vtip. Není podstatné, nakolik šlo o manipulaci zdařilou, účinnou či vlivnou. Z hlediska definice se stále jedná o dezinformační kampaň a bylo naprosto správné, že se vůči ní ministerstvo ohradilo.
Ministerstvo vnitra také jednalo v rámci svých kompetencí, jelikož právě jeho úkolem je ohlídat regulérní průběh voleb. Manipulativní leták totiž poškozoval nikoli pouze kandidáta Miloše Zemana, ale také překrucoval pravidla (stále relativně nezažité) přímé prezidentské volby. A proto bylo na místě, že se ministerstvo vnitra proti dezinformaci, která cílila na mechanismus voleb jako takový, ohradilo. Mlčení ministerstva by navíc mohlo nahrát lidem, kteří by se před soudem posléze snažili – právě s poukazem na manipulující letáky – napadnout volební výsledky. Kritizovat ministerstvo za to, že nevystoupilo proti dalším dezinformacím, které se během kampaně objevily, je liché. Pokud by se totiž ministerstvo snažilo vyvrátit každou lež, která se během kampaně objevila, překročilo by své kompetence (tedy „pouhé“ dozírání na regulérní fungování volebních mechanismů) a mohlo by být některým kandidátem zneužito pro účely volební kampaně.
Přitom právě nestrannost státních orgánů je pro fungování státu a budování důvěry mezi občany a institucemi klíčová. Ministerstvo vnitra ji v případě reakce na letáky, vyzývající voliče Miloše Zemana, aby nešli v prvním kole k volbám, jasně demonstrovalo. Právě současný prezident totiž v minulosti soustavně kritizoval a znevažoval státní orgány snažící se více zabývat problematikou dezinformací. Právě to, že ministerstvo vystoupilo de facto na obranu jednoho ze svých kritiků, ukazuje jeho schopnost jednat apoliticky. Což je zpráva, za nichž bychom během polarizované volební kampani měli být všichni vděční.
Zpráva (často doplněná ironickými komentáři a pomrkávajícími smajlíky) oznamující, že voliči Miloše Zemana se k prvnímu kolu voleb dostavit nemusejí, se posléze začala šířit po sociálních sítích a začala „žít vlastním životem“. Nic však nenasvědčovalo tomu, že by tento neškodný vtip mohl mít jakýkoli dopad na průběh voleb.
Mohlo tedy působit do určité míry absurdně, když v první den voleb – pátek 12. ledna - ministr vnitra Lubomír Metnar vydal mimořádné prohlášení, v němž výše zmíněné tvrzení označil za dezinformační kampaň a oznámil, že Police ČR bude jeho šíření vyšetřovat jako snahu o maření přípravy a průběhu voleb. Na první pohled jakoby tato situace pocházela ze skečů britské komediální skupiny Monthy Python, v nichž armádní důstojníci přerušují skeče, o kterých se domnívají, že začaly být příliš přihlouplé.
Celá věc je však komplikovanější. Nejpozději ve čtvrtek 11. ledna se totiž zpráva, dle níž voliči Miloše Zemana nemusejí dorazit k prvnímu kolu prezidentské volby, transformovala z digitální do hmotné podoby, když ji v Ostravě neznámý pachatel začal šířit pomocí oficiálně vypadajících letáků vkládaných do poštovních schránek. Ve chvíli, kdy o této události začala informovat i některá média s celostátním dosahem (například Parlamentní listy) a vyjádřil se k ním i mluvčí prezidenta republiky Jiří Ovčáček, ministerstvo vnitra nemělo jinou možnost než reagovat.
V tomto textu si dovolím argumentovat, že vydat prohlášení bylo nejen nutné, ale také správné. Kritika ministerstva za neadekvátní reakci není na místě a to hned z několika důvodů.
Ve chvíli, kdy se zpráva vyzývající voliče Miloše Zemana k neúčasti v prvním kole přesunula ze sociálních sítí do ostravských schránek, výrazně se změnil kontext a tím pádem i význam a cíl sdělení. Žert byl prezentován jako relevantní zpráva a autor letáku neměl již za cíl pobavit, ale manipulovat. Příjemce letáku rovněž vůbec nemusel tušit, že se původně jednalo o vtip. Není podstatné, nakolik šlo o manipulaci zdařilou, účinnou či vlivnou. Z hlediska definice se stále jedná o dezinformační kampaň a bylo naprosto správné, že se vůči ní ministerstvo ohradilo.
Ministerstvo vnitra také jednalo v rámci svých kompetencí, jelikož právě jeho úkolem je ohlídat regulérní průběh voleb. Manipulativní leták totiž poškozoval nikoli pouze kandidáta Miloše Zemana, ale také překrucoval pravidla (stále relativně nezažité) přímé prezidentské volby. A proto bylo na místě, že se ministerstvo vnitra proti dezinformaci, která cílila na mechanismus voleb jako takový, ohradilo. Mlčení ministerstva by navíc mohlo nahrát lidem, kteří by se před soudem posléze snažili – právě s poukazem na manipulující letáky – napadnout volební výsledky. Kritizovat ministerstvo za to, že nevystoupilo proti dalším dezinformacím, které se během kampaně objevily, je liché. Pokud by se totiž ministerstvo snažilo vyvrátit každou lež, která se během kampaně objevila, překročilo by své kompetence (tedy „pouhé“ dozírání na regulérní fungování volebních mechanismů) a mohlo by být některým kandidátem zneužito pro účely volební kampaně.
Přitom právě nestrannost státních orgánů je pro fungování státu a budování důvěry mezi občany a institucemi klíčová. Ministerstvo vnitra ji v případě reakce na letáky, vyzývající voliče Miloše Zemana, aby nešli v prvním kole k volbám, jasně demonstrovalo. Právě současný prezident totiž v minulosti soustavně kritizoval a znevažoval státní orgány snažící se více zabývat problematikou dezinformací. Právě to, že ministerstvo vystoupilo de facto na obranu jednoho ze svých kritiků, ukazuje jeho schopnost jednat apoliticky. Což je zpráva, za nichž bychom během polarizované volební kampani měli být všichni vděční.