Začátkem prosince byl na serveru Aeronet publikován článek, dle něhož George Soros a Karel Schwarzenberg hodlají finančně podpořit protikandidáty Miloše Zemana. Konspirační teorie o tom, že Sorosovy peníze v prezidentských volbách sehrají důležitou roli, se sice objevovala v diskuzích pod různými články již dříve, ale teprve Vedoucí kolotoče (což je pseudonym, za nímž se skrývá osoba, která je autorem většiny článků publikovaných na Aeronetu) tuto fámu přetavil v plnohodnotnou dezinformaci.

Mimo fotografie pasů obou pánů a detailního popisu údajných finančních toků peněz určených pro Zemanovy protikandidáty v článků napsal, že Sorosova Open Society Foundation přesouvá své sídlo z Londýna do Prahy (už samotné uvedené lokality jsou nepravdivé, jelikož sídlo OSF se nachází v New Yorku) a v Čechách se chystá barevná revoluce, která svrhne nejen prezidenta Zemana, ale i premiéra Andreje Babiše.

Článek, jehož jediným uvedeným zdrojem byl „email od anonymního informátora“, však mnoho pozornosti nezískal – nepřevzal jej například žádný z webů známých šířením dezinformací a citovalo z něj pouze několik anonymních přispěvatelů v diskuzích pod články, které se týkaly volební kampaně, na Parlamentních listech a Novinkách (samozřejmě však nelze vyloučit, že se nešířila jinými cestami, které lze hůře detekovat – například emailem). Mimochodem diskutéři jako příjemce Sorosových peněz označovali výhradně Jiřího Drahoše, přestože článek na Aeronetu byl neadresný. Zdálo se však, že tato dezinformace rychle vyšumí.

Prague Security Studies Institute na tuto dezinformaci posléze upozornil v rámci projektu České volby v éře dezinformací, díky čemuž o ní vyšel i článek v Hospodářských novinách a byla mu věnováno reportáž v pořadu Newsroom ČT 24. Článek z HN posloužil jako podklad pro text publikovaný na serveru Eurozprávy, který sice zmiňoval, že se jedná o nepodložené obvinění, ale čtenář z dvojznačného titulku („Soros a Schwarzenberg finančně podporují Zemanovy soupeře? Objevily se závažné informace o manipulaci voleb“) mohl snadno získat dojem právě opačný. Dezinformace o Sorosově vlivu na prezidentské volby se tak začala šířit s novou silou. Server Aeronet této situace využil a začal se prezentovat jako médium, z něhož má establishment skutečné obavy. Přes Vánoce se sice teorie o Sorosovi téměř neobjevovala, ale to, že zcela nezapadla, je evidentní například z vyjádření člena vedení KSČM Josefa Skály, který ji zmínil v rozhovoru pro Parlamentní listy vydaném začátkem ledna. Zatím se lze jen dohadovat, zde se tato dezinformace znovu objeví i před druhým kolem voleb.

Při pohledu na dynamiku šíření dezinformace o Sorosovi před a po jejím zviditelněním v mainstreamových médiích je na místě si klást otázku, zda odhalování a vyvracení dezinformací vlastně nenahrává jejich šiřitelům k získání větší pozornosti. To je však pouze povrchní dojem. Ve chvíli, kdy je na dezinformaci upozorněno a jsou předloženy důkazy o její nepravdivosti, stává se toxickou. Entity šířící dezinformace se dostávají do defenzivy a sami musí obhajovat svá tvrzení místo toho, aby nerušeně rozvíjela další dezinformační kampaně. Pokud se dezinformace začne šířit do veřejné debaty, je snadné ji detekovat a poukazovat na její nepravdivost. Právě snížení pravděpodobnosti, že se dezinformace dostanou z omezeného prostoru dezinformačních webů do mainstreamového mediálního prostoru je hlavním přínosem jejich vyvracení.

Dvojnásob to platí v době před volbami – zejména v souvislosti s kandidujícími subjekty. Ty se mohou po upozornění na dezinformaci, která se je snaží poškodit, připravit na to, jakým způsobem jí čelit. Zároveň jsou však také nuceni být více ostražití ve svých prohlášeních, aby se sami nestali šiřiteli zpráv pocházejících z pochybných webů. Pokud se ve volební kampani k této taktice uchýlí, je na médiích a občanské společnosti, aby jim za to vystavila účet.

Upozorňování na dezinformace tedy svůj smysl má, avšak není všelékem. Nepodložené zprávy se internetovým prostorem šíří zpravidla rychleji než důkazy o jejich nepravdivosti, a proto je klíčová úzká spolupráce mezi výzkumníky, kteří se tomuto tématu věnují, a novináři z odpovědných a profesionální standardy uznávajících médií. Dezinformace navíc představují pouze menší část obsahu rozličných pochybných platforem a proto je jejich vyhledávání časově náročné. Není také snadné prokazovat nepravdivost dezinformací, jelikož v nich bývají umně smíšena fakta, osobní názory autora a nepravdy.

Navíc nestačí pouze doložit pravdivá fakta, jelikož faktická složka představuje pouze jednu z komponent dezinformace. Mnohem významnější je její emocionální složka, která se snaží oslovit čtenáře apelem na podvědomé instinkty. Hlavním poselstvím v počátku textu zmíněné dezinformace o Sorosovi, tak není informace o tom, že si založil účet v UniCredit Bank, ale varování před tím, že se cizinci snaží převzít kontrolu nad děním v naší zemi. Což je v české mentalitě relativně zažitý motiv. Na tyto podprahové obavy jsou už racionální argumenty krátké a jedinou fungující obranu proti nim je důvěra panující mezi občany a státem. Budování nezávislých, demokratických a efektivních státních i nestátních institucí je tak nejlepší obranou proti hlasům snažícím se otrávit společenskou diskuzi nepravdami a pomluvami. Ve zdravé společnosti jim totiž bude naslouchat pouze málokdo.