Pro lepší pochopení fungování webů šířících dezinformace musíme začít brát v potaz i motivace jejich autorů. A to včetně (nebo možná zejména) těch zcela zištných.

Málokterá kniha měla na českou debatu o dezinformacích takový vliv jako Nic není pravda a vše je možné. Teze jejího autora Petra Pomerantseva, dle níž v současné době čelíme zpochybnění samotné existence objektivní pravdy, totiž předurčila, jak jsme na tento fenomén začali nahlížet. Od té doby se hlavním cílem výzkumníků a aktivistů stalo rozlišit pravdu a lež v informačním prostoru. V praxi to znamenalo hledání fakticky nesprávných tvrzení a snaha o jejich vyvracení.
Na základě této úvahy se také v letech 2015 a 2016 sestavovaly seznamy webů šířících nepravdivá sdělení různé druhu. Přestože se kritéria jednotlivých výzkumů lišila, výzkumníci zůstávali zaměřeni primárně na obsah zkoumaných platforem. Tento přístup sice umožnil dát abstraktní debatě o dezinformacích hmatatelné obrysy, ale zároveň má i své limity. Vedle (často nepříliš transparentního) nastavení kritérií pro označení webu za dezinformační je problémem také neschopnost dále klasifikovat weby spadající do této kategorie.
Pokud však rezignujeme na ambici weby šířící dezinformace dále kategorizovat, získáme pouze velmi plochý obrázek tohoto ekosystému. Jinými slovy, budeme sice schopno říct pouze to, které weby šíři dezinformace a čeho se týkají. To sice není málo, ale dle názoru autora bychom si měli klást vyšší ambice. Proto se v nedávno publikované studii Dezinformace jako byznys výzkumníci Prague Security Studies Institute navrhují klasifikaci, která bere v potaze vedle obsahu webů i možnou motivaci jejich provozovatelů.
Při posuzování motivace provozovatelů webů šířících dezinformace se výzkumníci zaměřili zejména na otázku, jakým způsobem tyto platformy získávají peníze. Vycházeli totiž z předpokladu, že šíření dezinformací, hoaxů a konspirační teorií nemusí být činěno pouze z přesvědčení, ale může být také způsobem, jak vydělat peníze. Na základě této teze byla sestavena klasifikace, dle níž jde určit čtyři typy šiřitelů nepravdivých zpráv v české informační prostoru.
Na jedné straně stojí Ezoterici a Kazatelé. Jedná se o weby s jasnou ideovou profilací (respektive životní filozofií), jejichž provozovatelé jsou o „své pravdě“ upřímně přesvědčeni. Názorová vyhraněnost však provozovatelům těchto webů (zpravidla) komplikuje získaní většího publika. To s sebou nese i relativně nízké příjmy z internetové reklamy nebo příspěvků od čtenářů.
Další kategorii představují Léčitelé, weby soustředící se primárně na témata související se zdravím a životním stylem. Provozovatelé těchto webů nejen mají nezanedbatelné příjmy z reklamy (případně poskytování prostoru pro PR články), ale zároveň je používají pro podporu svých dalších podnikatelských aktivit jako jsou například e-shopy, přednášky o správném životním stylu nebo spiritistické seance.
Poslední kategorií jsou Obchodníci, což jsou weby zaměřující se na šíření konspiračních teorií, názorových textů a dezinformací. Nečiní tak však z ideového přesvědčení, ale ve snaze vydělat na tom, že mezi lidmi existuje poptávka po tomto typu zpráv. Ruku v ruce se schopností nadbíhat očekávání čtenářů jde relativně vysoká čtenost webů tohoto typu, která se odráží v nezanedbatelných ziscích z internetové reklamy. Vzhledem k tomu, že chování Obchodníků se řídí ekonomickým kalkulem, lze předpokládat, že pod tlakem své fungování v informačním prostoru změní. Tento tlak mohou vyvolat například inzerenti, kteří se rozhodnou stáhnout z těchto webů své reklamy.
Vzhledem k tomu, že právě motivace provozovatelů webů šířících dezinformace je relativně málo prozkoumaným tématem, bude vyžadovat zařazení konkrétních webů do této klasifikace další výzkumu a debatu. I přesto se autor domnívá, že tato perspektiva může pomoci lépe pochopit dynamiku fungování českého dezinformačního systému, identifikovat jeho neproblematičtější aktéry a navrhnout opatření, která omezí jejich dosah.