Už druhým rokem měl oznamovatele korupce chránit zákon. Fialova vláda měla na stole poměrně důstojný návrh předchozího Babišova kabinetu. Ministr spravedlnosti Pavel Blažek z ODS bohužel začal s vlastní invencí, a jeho návrh zcela ignoruje všechna doporučení protikorupčních expertů. Hrozí tak, že whistlebloweři, ti, kteří „pískají na píšťalku” a tím upozorňují na nekalosti uvnitř českých úřadů a firem, brzo ztratí dech.

Nalijme si čistého vína. Návrh zákona o ochraně oznamovatelů korupce z pera ministra spravedlnosti Pavla Blažka (ODS) je daleko horší, než jaký předložila jeho předchůdkyně Marie Benešová (za ANO). Žádné demonstrace proti současnému ministrovi spravedlnosti se však nekonají. Společnost zaměstnávají jiná témata: rekordní inflace, válka na Ukrajině, energetická krize. Přesto můžeme jako společnost právě špatným zákonem, který nebude dostatečně chránit oznamovatele korupce a dalších trestných činů, hodně ztratit.
A platí i opak: můžeme hodně získat, pokud se návrh ještě podaří opravit!

Jeden z pěti mohl něco oznámit, jenže většina to vzdala

Podle průzkumu Behavio z května 2020 se 20 % lidí v Česku setkalo ve své práci s nekalým jednáním. Ano, každý pátý z nás možná stál před velkým dilematem: „Řešit to, nebo to nechat být? Říct to někomu? Komu? Jak? Nehrozí mi vyhazov, i když jen upozorním, že se děje, co by se dít nemělo?” V Česku máme jen minimální zkušenosti s bezpečným oznámením nekalého jednání. A výsledek je proto očekávatelný: podle stejného průzkumu příslušným úřadům oznámí nekalé jednání jen 6 % z těch, kteří se s ním setkali.

Data ukazují, že když whistleblowing stojí pouze na osobní statečnosti, tak se k němu odhodlá jen minimum lidí. Stát by měl každému zajistit bezpečný způsob, který by umožnil nahlásit jakýkoliv trestný čin, přestupek nebo jiné porušování zákonné povinnosti. Jinak převládne skepse a obava z vendety na pracovišti. Podle průzkumu Behavio asi třetina lidí neohlásila nekalé jednání, protože si myslí, že “by to stejně nic nevyřešilo”. Necelá čtvrtina potom mlčí z obavy o ztrátu práce. Mnoho případů korupce, klientelismu, porušení ochrany životního prostředí, bezpečnosti a zdraví tak zůstává neodhaleno. Změnit by to mohl právě chystaný zákon chránící oznamovatele.

Obrat k horšímu - aneb zákon, který komplikuje oznámení

Návrh zákona o ochraně oznamovatelů korupce je už delší dobu mezi chystanými zákony Popelkou. Tento klíčový protikorupční zákon jsme měli podle evropské směrnice přijmout do prosince 2021. A realita? Ministerstvo spravedlnosti přišlo nedávno s novým návrhem, kterým se aktuálně zabývá vláda. Návrh působí, jakoby chtěl jakékoliv možnosti bezpečného oznámení komplikovat, ne-li znemožnit.

Starší návrh ministryně Benešové počítal s tím, že bude možné oznámit jakýkoliv trestný čin nebo přestupek. Blažkův návrh je naproti tomu v definici toho, co mohou whistlebloweři oznámit, tak komplikovaný, že možná s výjimkou právníků neoznámí nikdo nic. Je zřejmé, že dokud pravidla oznamování nebudou jasná běžnému laikovi (jak oznamovatelům, tak zaměstnavatelům), bude práh oznamování pro většinu lidí nedosažitelný. Jde přitom často o vysoce citlivé téma, v němž se člověk může ostýchat poradit s neznámým právníkem, ekonomem a podobně.

Přestože hlavní politickou odpovědnost za zpackaný návrh nese ministr spravedlnosti Pavel Blažek z ODS, tak velký vliv na nové pojetí zákona měl jiný matador české politické scény a Občanské demokracie: Marek Benda. Ten je autorem politického zadání ODS k zákonu, a neváhal z něj udělat bramboračku. Benda sice nemůže zákon díky evropské směrnici zcela zastavit, vytváří však pro oznamovatele samé překážky, aby byly jeho přínosy co možná nejmenší.

Anonymita pomáhá chránit svědky nejtěžších zločinů

Dalším podstatným nedostatkem Blažkova návrhu je omezení ochrany u anonymních oznámení. Právě anonymní oznámení často vedou k odhalení té nejzávažnější trestné činnosti. V takových případech se totiž oznamovatel obává pomsty, i když mu je formálně zaručen zákaz odvetných opatření a povinnost zachovat důvěrnost oznámení. Neformální chapadla korupční nebo klientelistické sítě si však obvykle neberou servítky.

Mezi některými politiky panuje obava ze zneužití anonymního oznámení. Je však třeba říci, že v zahraničí k žádnému masivnímu zneužívání těchto oznámení nedochází. Podle Whistleblowing Report 2021 je zneužití oznamovacích kanálů naprostou výjimkou. Švýcarská univerzita se zaměřila na analýzu dat obchodních společností z Francie, Švýcarska, Německa a Velké Británie. Podíl zneužití oznámení v roce 2020 nedosáhl v těchto zemích ani 8 %. Výsledky studie navíc mluví o tom, že anonymní oznamování nepodněcuje větší zneužívání oznamovacích kanálů.

Zaznamenal jsem také námitku, že anonymního oznamovatele není možné požádat o doplnění své výpovědi, vysvětlení nebo jakékoliv další informace. Dnes už však existuje více způsobů, jak je možné vést dialog s oznamovatelem, který nechce odhalit svou identitu. V Česku je to třeba platforma Nenech to být nebo Whispero.

V jednoduchosti je síla

Ať už anonymní, nebo přiznané oznámení - každý oznamovatel si zaslouží patřičnou ochranu, kterou může poskytnout jedině zákon. Koneckonců kde by byla kauza Dozimetr bez těch, kteří na podivné obchody upozornili? Dozvěděla by se o ní policie?

Whistleblowing (to blow the whistle - písknout na píšťalku) je jedinečnou možností, jak pískat fauly, upozornit na nepravosti, a jako takový by měl být právě tak jednoduchý jako zapískání. Nepřipusťme, aby kvůli komplikovaným pravidlům a procesům došel dech těm, kteří mohou upozornit na porušování zákonů.


Josef Karlický s přispěním Věnka Bonuše