Českem hýbe velká vlna naštvanosti a rozčarování. Korupční kauzy, politické trafiky, regionální kmotři, arogance mocných. To byl rok 2013, kdy vznikla Rekonstrukce státu. Bitva proti korupci, klientelismu a nepotismu není zdaleka dobojována ani dnes. Můžeme se však podívat, co všechno v minulosti fungovalo a co ne, a sepsat nový „recept“, jak pohnout s Českem kupředu.

Ingredience pro rok 2013: 2 dkg příprav a 1 dkg improvizace

„Boj s korupcí“ skloňovali politici tak často, jak často pro něj vůbec nic nedělali. Už v roce 2012 se daly dohromady protikorupční organizace, experti, občané, lidé z byznysu a mnoho dalších, kterým záleželo na tom, aby se v protikorupční oblasti přestalo mluvit a začalo konat. Společně připravili jasný plán - 9 zákonů, které měly vnést světlo do financování politiky i chodu klíčových státních úřadů.

Dnes už vnímáme Nečasovu vládu optikou toho, jak její pád poznamenaly pletichy kolem vedoucí úřadu vlády Nagyové, ale tehdy představovala pro Rekonstrukci státu nadějného partnera do debaty o zavádění protikorupčních pojistek. Do roka mělo být hotovo. Jenže záhy po začátku jednání vláda padla a byly vypsány předčasné volby.

Proto se Rekonstrukce státu uchýlila k něčemu na české scéně dosud nevídanému – chtěla po kandidátech do sněmovny písemný závazek, že podpoří 9 zákonů proti korupci. A k nemilému překvapení některých politiků po nich chtěla tento závazek také skutečně naplnit. Každý následující rok jsme hodnotili politiky na základě jejich hlasování i aktivity ve výborech podle toho, jak moc přispěli k prosazení 9 zákonů, nebo jak moc je blokovali. Padni komu padni.



Přísady pro volební období 2013-2017: 100 kg drobné práce a dobrovolníci

První výsledky naší práce se objevily rychle – šlo o zrušení anonymních akcií v roce 2013 a konec účelových přílepků k zákonům v roce 2014. Politici v tomto roce dále přijali služební zákon, ale pouze aby uspokojili požadavky EU a vyhověli prezidentu Zemanovi, který jinak odmítal jmenovat Andreje Babiše bez lustrace ministrem financí. Zákon nebyl kvalitní a nedokázal zajistit odpolitizování úřadů, ani celkovou modernizaci státní správy. Na další klíčové změny jsme si tak museli počkat až do roku 2015.

Tehdy po nesčetných jednáních s politiky a několika kampaních byl sněmovnou schválen vznik registru smluv. Klíčovým momentem byla velká veřejná kampaň se známými osobnostmi a ještě více pomohlo obrovské zapojení našich ambasadorů. Šlo o dobrovolníky, kteří obětovali svůj volný čas a šli přesvědčit politiky, že bez registru smluv budeme slepí vůči podezřelým nákupům státu a kmotři budou mít stále zelenou. Právě obětavosti aktivních občanů vděčíme za to, že dnes může kdokoliv bít na poplach, pokud ve smlouvách něco nesedí.

Naučili jsme se s politiky spolupracovat a pomáhat jim, ale pokud to nestačí, jsme ochotni je kritizovat a společně s veřejností tlačit na změnu. V roce 2016 jsme přesvědčili politiky, aby konečně našli odvahu schválit pro ně krajně nepopulární pravidla pro transparentní financování politických stran. Transparentní účty, limity na volební náklady a další novinky. Včetně povinného označování reklamy (i té negativní) se staly realitou, byť dříve zněly jako sci-fi. Třešničkou na dortu byla další novinka - majetková přiznání politiků ve veřejném online registru.



Klíčové koření volebního období 2017 - 2021: hodnoty, demokracie, nezdolnost

V roce 2017 však před námi stála nová výzva – hlídat mantinely demokratického vládnutí. Na co nám budou zákony proti korupci v momentě, kdy mohou být v ohrožení základní demokratické instituce a pravidla?

Jakkoliv jsme dál prosazovali protikorupční pojistky (třeba zákon proti politickým trafikám ve státních firmách) a hájili všechno to, čeho jsme již dosáhli (včetně zákona o svobodném přístupu k informacím), pustili jsme se do velice odlišného úkolu. Čekali jsme, jestli budou politici respektovat základní nastavení naší demokracie a připravili se na odezvu, pokud ho poruší. Z těchto aktivit postupně vyrostla Síť k ochraně demokracie.

Vícero drobných přešlapů vlády Andreje Babiše (obcházení služebního zákona, odchod ředitele GIBS) bylo zřejmě pouze předehrou k vypjaté situaci, kdy náhle odešel z postu ministr spravedlnosti jen den poté, co policie navrhla obžalobu premiéra Babiše v kauze Čapí hnízdo. Společností rezonovaly obavy, že by nová ministryně Marie Benešová mohla vyměnit špičky státního zastupitelství a zamést premiérovu kauzu pod koberec.

Naší prioritou byla nově obrana nezávislosti justice, k čemuž jsme upnuli velkou pozornost. Díky obrovské odezvě veřejnosti, médií a demonstracím Milionu chvilek se justici podařilo uchránit před politickými tlaky. Současně se však nepovedlo prosadit žádné systémové pojistky do budoucna – nejvyšší státní zástupce je i nadále vydán vládě na milost či nemilost. Až nedávno se do parlamentu dostal návrh novely zákona, který to má změnit.



Pandemicko-exekuční tlakový hrnec

Tato zkušenost se nám hodila při další velké výzvě – pandemii koronaviru na jaře 2020. Hlídali jsme také Babišovu vládu, aby dopady zdravotní krize řešila podle zákonů a bez „zhasnutí pravidel“.

Kromě kritiky přešlapů jsme brzy přinášeli i doporučení, jak vše dělat v souladu se zákony – Jak vytvořit speciální pandemický zákon (jehož užití by kontrolovala sněmovna) a nahradit jím nouzový stav. Jak zajistit i v těžkých podmínkách transparentní nákupy státu, případně jak lépe řídit peněžní pomoc podnikatelům a firmám zasaženým státem nařízenými lockdowny.

I přes konstruktivní přístup si tato doporučení vládní politici příliš k srdci nevzali a ti opoziční zase neměli dostatečnou sílu je prosadit. Jediným úspěchem byl vznik pandemického zákona v únoru 2021, byť jsme po něm volali celý dlouhý rok.

V tomto období jsme se pustili do nesmírně náročného úkolu - systémové změny exekučního prostředí. Jakkoliv ztroskotala naše snaha zavést princip „1 dlužník - 1 exekutor“ a tzv. teritorialitu exekutorů, což doporučovaly expertní organizace, podařilo se nám společně s partnery prosadit podstatné změny, které exekuce polidštily - zastavily se staré nevymahatelné exekuce, zavedlo se pravidlo, že dlužník musí nejdříve splácet jistinu a až poté tzv. příslušenství dluhu, omezila se možnost zabavovat věci v domácnosti dlužníků...

Vrchovatá zkušenost s projekty nad rámec protikorupčního dění se hodila i do třetice: v roce 2022 jsme po ruské invazi na Ukrajinu dali dohromady experty z různých oblastí a vytvořili projekt Odolnější Česko a Odolnější Evropa.



Rekonstrukční recept – jak to celé smíchat?

Rekonstrukce státu se brzy po svém vzniku stala garantem toho, že občanská společnost už nebude jen znovu a znovu krčit rameny a rozhořčovat se nad dalšími korupčními kauzami, ale bude jednat.
Zapotřebí bylo určit realistické cíle, najít na nich expertní shodu, vytyčit jasné priority a hlavně zajistit vysokou akceschopnost týmu a schopnost reagovat na zvraty politického dění. Díky tomu mohla Rekonstrukce postupně stavět systémové překážky korupci a klientelismu.

Hlavní „rekonstrukční“ metodou byl od počátku přímý lobbing politiků – což v Česku stále ještě není pravidlem. Za vším tím však stojí také méně viditelná, ale o to více podstatná opora: stabilní podpora dárců, kteří souzní s našimi cíli. Neméně důležitá je však další věc – široká expertní shoda na tom, co se snažíme prosadit. Potom už stačilo „jenom“ více než 400 právních stanovisek, 80 expertních setkání, přes 800 schůzek s politiky a vize začaly mít konkrétní obrysy.

Černé na bílém to vypadá jednoduše, ale věřte, že jsme se ne jednou zapotili. Přesto podle tohoto receptu postupujeme již 10 let a celkově jsme prosadili 23 zákonů a další významné změny zákonů. Víme proto, že by se tento recept dal zcela jistě aplikovat ještě na mnohé oblasti, které si v Česku zaslouží rekonstrukci.