Jako „zklamání” hodnotí výsledek českých snah o boj s korupcí skupina států proti korupci Rady Evropy (GRECO). Ta se zaměřuje na systémová opatření předcházející korupci mezi zákonodárci, soudci a státními zástupci. Česká vláda předkládá návrhy protikorupčních zákonů pozdě, často děravé a málokdy vytvořené tak, aby obstály v praxi.

Česko přijalo pouze 3 ze 14 doporučení, které GRECO vydalo již v roce 2016. Skupina vyzvala českou vládu, parlament a další státní orgány, aby do příštího roku uvedli do praxe potřebná doporučení. Zpráva GRECO každopádně ukazuje, že čeští politici ignorují potřebu pokračovat v boji s korupcí metodami úspěšnými v zahraničí.

Jakkoliv lze pochopit, že vláda má aktuálně jiné starosti - válku na Ukrajině, energetickou krizi, rekordní inflaci a stále stoupající schodek rozpočtu - měl by kabinet Petra Fialy svůj přístup k boji s korupcí zásadně přehodnotit. Ministerstvo spravedlnosti, které má tvorbu protikorupční legislativy na starost, doposud vytvářelo své návrhy spíše formálně, aby dostálo českým závazkům vůči EU nebo Radě Evropy a GRECO, ale nehledělo tolik na potřebný užitek v praxi.

Příkladem může být například nedostatečný zákon o ochraně oznamovatelů, děravý návrh zákona o lobbování, který nezahrnuje největší a nejvlivnější lobbisty v Česku, ani asistenty poslanců a senátorů, nebo původní verze novely zákona o státním zastupitelství, v němž ministerstvo spravedlnosti šlo proti smyslu zákona i proti návrhu GRECO. Až na základě negativního ohlasu odborníků a občanské společnosti návrh ministerstvo spravedlnosti přepravovalo do poměrně kvalitní podoby.

Aktuální vláda přitom měla mnoho klíčových protikorupčních zákonů v dobrém znění připravených již z minulého volebního období - stačilo je vzít, vylepšit a předložit.

GRECO kritizuje zákonodárce…
Skupina států proti korupci se zaměřuje i na “měkčí” nástroje prevence korupce, než jsou samotné protikorupční zákony. Kritizuje například, že čeští poslanci stále nemají žádný etický kodex, nezlepšila se ani transparentnost legislativního procesu a pro poslance neexistují konkrétní pravidla pro přijímání darů.

Zpráva přímo zmiňuje “vážné obavy” ohledně toho, že čeští senátoři zcela odmítli vytvářet jakýkoliv etický kodex, který by se na ně měl vztahovat. Další závažnou výtkou GRECO je, že majetková přiznání veřejných činitelů (včetně poslanců a senátorů) již nejsou volně přístupná veřejnosti online, ale přístup do nich je možný pouze na základě žádosti.

…a částečně chválí soudce
GRECO naopak kvituje novelu zákona o soudech a soudcích, která umožnila transparentní výběrová řízení na posty soudců, ale také soudních funkcionářů - místopředsedů a předsedů soudů. Po těchto změnách (spolu s plošným zveřejňováním soudních rozsudků) už v minulém volebním období úspěšně volala Rekonstrukce státu ve své výzvě za nezávislou justici.

Současně však zpráva GRECO připomíná, že neexistuje etický kodex, který by se vztahoval na všechny české soudce a ti tak nemají adekvátní možnost obrátit se sami na soud v případě, že jsou potrestáni v rámci kárného řízení.

Státní zastupitelství s otazníkem
V případě státních zástupců pak všechny možné změny k lepšímu stojí na dlouhodobě rozpracovaném návrhu novely zákona o státním zastupitelství. O něj byl velký boj už v minulém volebním období mezi tehdejší ministryní spravedlnosti Marií Benešovou (za ANO) a státními zástupci.

V tomto volebním období předložil ministr spravedlnosti Pavel Blažek (ODS) jako prvotní verzi značně prokorupční návrh, který šel proti smyslu novelizace - zvyšoval totiž závislost státních zástupců na vládě. Díky apelu občanské společnosti i výtkám protikorupční rady vlády se však podařilo, aby ministerstvo spravedlnosti návrh přepracovalo do lepší podoby. Vláda tak již odklepla poměrně kvalitní návrh.

Zpráva GRECO každopádně ukazuje, že je škoda, že mnohé nadějné návrhy protikorupčních zákonů spadnou po volbách pod stůl a nikdo s nimi dále nepracuje. Přijímání pojistek proti korupci se tím zásadně zpomaluje.

Ještě výmluvnější jsou pak „vážné obavy” spojené s tím, že zákonodárci často povážlivě váhají, když mají přijmout protikorupční pravidla, která jakkoliv dopadnou i na jejich hlavu. Nejde přitom jen o neexistující etický kodex poslance a senátora, ale zejména zákon o lobbování. Je to až klišé, ale zdá se, že stále platí ono pověstné „kapříci si sami rybník nevypustí”.

Pozitivní výjimky z pravidla
Pokud však mám být spravedlivý, v tomto volebním období jsme byli svědky i několika pozitivních deviací, které tomuto trendu neodpovídají. Zaprvé - ministerstvo vnitra předložilo návrh, který chce zefektivnit dohledový úřad, jenž hlídá férovost volební soutěže a přímo se tak týká politických stran a hnutí. Zadruhé - poslanci Pirátů předložili k uvedené změně i návrh zpřísňující zákon o střetu zájmů - obojí už posvětila sněmovna.

Podle nové verze zákona o střetu zájmů veřejní funkcionáři (nově i prezident) nebudou moci provozovat rozhlasové a televizní vysílání a vydávat periodický tisk. Návrh zmenšil prostor pro obcházení zákona a posílil jeho vymahatelnost. Dohledový úřad například bude moci nařídit prodej mediálního podniku.

Kde je vůle, je i cesta. Politici stále mohou mnoho věcí dohnat, ovšem musí si vzít protikorupční oblast jako svou prioritu a nebát se sáhnout i na opatření, která se dotknou přímo jich samotných. Zda k tomu najdou odvahu, se brzy dozvíme. Za Rekonstrukci státu je k tomu však nepřestaneme vyzývat.