Korejský pohled na Evropu
Možná je to krásné umění Evropanů užívat si vlastního života a nestarat se o to, jak se zatím mění svět okolo. Anebo to taky může být tím, že staré společnosti dochází energie. Tak přemýšlí nad fungováním Evropy jihokorejský novinář. A přiklání se k té druhé možnosti.
Bae Myung-bok píše komentáře pro jihokorejský deník Joong Ang Ilbo. Nedávno se plný dojmů vrátil z Francie, kde byl naposled před téměř deseti lety.
A překvapeně konstatoval: Tam se téměř nic nezměnilo!
Jak mohou existovat tak špatné služby?
Pravda, Francie určitě není představitelkou typické evropské země. Nicméně některé postřehy, které si z ní komentátor přivezl, by mohly být zajímavé i pro nás.
Bae Myung-bok se velice diví, že zřízení telefonu nebo připojení k rychlému internetu může trvat třeba plné dva až tři týdny. Anebo, představte si, vyberete a koupíte si nábytek, a oni vám ho přivezou až za deset dní! Rozum mu zůstává stát nad tím, že nějaká firma může nabízet tak špatné služby a přesto dál existovat.
Dlouhatánskou frontu před celníky na pařížském letišti nemohl korejský novinář pochopit. Vždyť byla otevřena jen jediná přepážka. "Nezdálo se, že by celníci dokázali být natolik pružní a pracovití, aby otevírali a zavírali přepážky podle toho, kolik zrovna přicházelo cestujících," hodnotil Bae.
Je to jihokorejské, tedy kvalitní
Je totiž občanem státu, který se vyšvihl díky tomu, že jeho obyvatelé pružní a pracovití jsou.
Po skončení korejské války v roce 1953 měla Jižní Korea hrubý domácí produkt srovnatelný s rozvojovými zeměmi tropické Afriky. Dnes zaujímá výší svého hrubého domácího produktu jedenáctou příčku na světě.
Není to samozřejmě náhoda. Bae si všiml, že i v Paříži se v hlavních obchodech prodává elektronika se značkou LG nebo Samsung, tedy od jihokorejských výrobců. Před deseti lety by byla někde v koutě prodejny, dnes mu prodavač tyto výrobky přednostně doporučil jako vysoce kvalitní, s pýchou konstatoval Bae.
Kde najdete výkaly na ulici?
Jako výmluvný detail zaostalé strnulosti ještě poznamenal, že na pařížských ulicích se všude válejí psí výkaly. Stejně jako při jeho minulé návštěvě před deseti lety.
Odložil jsem anglickou verzi listu Joong Ang Ilbo, která přetiskla i zmiňovaný článek. Seděl jsem v autobuse, který se pomalu prodíral přecpanými ulicemi desetimilionového Soulu. V dopravních zácpách se hlavní korejské město od Paříže neliší. Překonává i pražskou magistrálu. Jedna hrůza. Soul se situaci pokusí řešit vybudováním nových velkorysých podzemních tunelů pro auta.
Nemusí jít jenom o dopravu ve velkoměstě, dokázal bych najít i další příklady toho, co se mi v Koreji nelíbilo. Ale určitě bych na ulici nenašel psí exkrementy. Nejen proto, že čisticí vozy tu projíždějí třikrát denně.
Nepamatuji si ani na to, že by mě v obchodě, v restauraci či na letišti nechali zbytečně čekat.
Nechci příliš srovnávat, na to byla má návštěva ve třech jihokorejských městech moc krátká. Ale odvážím si z ní noviny s článkem pana Baa. Ono není někdy špatné podívat se na svůj kontinent očima někoho ze země, která je úspěšnější.
Bae Myung-bok píše komentáře pro jihokorejský deník Joong Ang Ilbo. Nedávno se plný dojmů vrátil z Francie, kde byl naposled před téměř deseti lety.
A překvapeně konstatoval: Tam se téměř nic nezměnilo!
Jak mohou existovat tak špatné služby?
Pravda, Francie určitě není představitelkou typické evropské země. Nicméně některé postřehy, které si z ní komentátor přivezl, by mohly být zajímavé i pro nás.
Bae Myung-bok se velice diví, že zřízení telefonu nebo připojení k rychlému internetu může trvat třeba plné dva až tři týdny. Anebo, představte si, vyberete a koupíte si nábytek, a oni vám ho přivezou až za deset dní! Rozum mu zůstává stát nad tím, že nějaká firma může nabízet tak špatné služby a přesto dál existovat.
Dlouhatánskou frontu před celníky na pařížském letišti nemohl korejský novinář pochopit. Vždyť byla otevřena jen jediná přepážka. "Nezdálo se, že by celníci dokázali být natolik pružní a pracovití, aby otevírali a zavírali přepážky podle toho, kolik zrovna přicházelo cestujících," hodnotil Bae.
Je to jihokorejské, tedy kvalitní
Je totiž občanem státu, který se vyšvihl díky tomu, že jeho obyvatelé pružní a pracovití jsou.
Po skončení korejské války v roce 1953 měla Jižní Korea hrubý domácí produkt srovnatelný s rozvojovými zeměmi tropické Afriky. Dnes zaujímá výší svého hrubého domácího produktu jedenáctou příčku na světě.
Není to samozřejmě náhoda. Bae si všiml, že i v Paříži se v hlavních obchodech prodává elektronika se značkou LG nebo Samsung, tedy od jihokorejských výrobců. Před deseti lety by byla někde v koutě prodejny, dnes mu prodavač tyto výrobky přednostně doporučil jako vysoce kvalitní, s pýchou konstatoval Bae.
Kde najdete výkaly na ulici?
Jako výmluvný detail zaostalé strnulosti ještě poznamenal, že na pařížských ulicích se všude válejí psí výkaly. Stejně jako při jeho minulé návštěvě před deseti lety.
Odložil jsem anglickou verzi listu Joong Ang Ilbo, která přetiskla i zmiňovaný článek. Seděl jsem v autobuse, který se pomalu prodíral přecpanými ulicemi desetimilionového Soulu. V dopravních zácpách se hlavní korejské město od Paříže neliší. Překonává i pražskou magistrálu. Jedna hrůza. Soul se situaci pokusí řešit vybudováním nových velkorysých podzemních tunelů pro auta.
Nemusí jít jenom o dopravu ve velkoměstě, dokázal bych najít i další příklady toho, co se mi v Koreji nelíbilo. Ale určitě bych na ulici nenašel psí exkrementy. Nejen proto, že čisticí vozy tu projíždějí třikrát denně.
Nepamatuji si ani na to, že by mě v obchodě, v restauraci či na letišti nechali zbytečně čekat.
Nechci příliš srovnávat, na to byla má návštěva ve třech jihokorejských městech moc krátká. Ale odvážím si z ní noviny s článkem pana Baa. Ono není někdy špatné podívat se na svůj kontinent očima někoho ze země, která je úspěšnější.