Po rozpuštění Sněmovny přišel čas podívat se, co se v ní vlastně poslední tři roky dělo. Jedním ze zajímavých aspektů parlamentní činnosti je předkládání návrhů zákonů. Pojďme se pomocí tzv. analýzy sítí podívat, kdo s kým nejčastěji změny legislativy navrhoval.

Podle Ústavy může návrh zákona předložit každý poslanec, obvykle je však poslanci podávají ve skupinách. Analýza sítí pomáhá odhalit, jaké skupiny předkladatelů vznikají a co ovlivňuje jejich složení. Nemá smysl ji provádět v parlamentech, kde návrhy podávají vždy stejné skupiny (např. všichni poslanci) a v situacích, kdy je předkladatel určen náhodně (např. losem). V ostatních případech je analýza sítí použitelná, ale její výsledky nemusí být vždy smysluplné nebo netriviální.

Při aplikaci analýzy sítí na český parlament narážíme zejména na dvě komplikace: Kromě poslanců mají právo zákonodárné iniciativy i jiné entity, především vláda. Ta podává zdaleka nejvíce návrhů zákonů. V období 2010-2013 to bylo 341 z 614 návrhů zákonů. To v praxi znamená, že zejména koaliční poslanci využívají zákonodárné iniciativy zpravidla méně aktivně. Mohou, nebo dokonce musí čekat, co do Sněmovny přijde z kabinetu.

Ne všichni předkladatelé návrhu zákona jsou kromě toho jeho reálnými autory a skutečně ho v legislativním procesu prosazují. Celé kluby často podávají návrhy společně, nebo se s návrhy „obchází“ i jiné kluby a hledá se široká podpora. Že podpis poslance neskončí pod určitým návrhem, může být klidně i důsledkem toho, že zrovna nebyl ve Sněmovně. Poslanci sice mohou svůj podpis připojit, nebo naopak stáhnout i později, to se ale děje jen zřídka. To vše je třeba mít na paměti při interpretaci výsledků.

Obrázky nahoře ukazují výsledek analýzy sítí. Po kliknutí na obrázek se otevře ve vyšším rozlišení. Pro fajnšmejkry jsem připravil i wallpaperové verze (zde a zde se jmény poslanců a zde a zde beze jmen). Pro větší názornost jsem ze spodního obrázku odstranil jména poslanců a zjemnil spojení mezi poslanci (tzv. hrany), aby více vyniklo shlukování poslanců.

Michal Škop navíc obrázek rozpohyboval:



Do datového souboru jsem zahrnul pouze poslance, kteří byli členy Sněmovny po celé funkční období. Menší počet poslanců totiž zvyšuje přehlednost obrázku a navíc mi připadá smysluplné porovnávat pouze poslance, kteří měli na předkládání legislativy stejně dlouhý čas. Jde o 185 poslanců z celkového počtu 217. Z nich byl každý s výjimkou Jaroslava Škárky předkladatelem alespoň jednou. Dále jsem odstranil hrany spojující poslance, kteří společně předložili návrh zákona pouze jednou. To opět zvyšuje přehlednost. Proto k některým poslancům žádná hrana nevede.

Na první pohled je patrné, že poslanci vytváří několik shluků odpovídajících jejich zařazení do klubů. Zejména shluk s poslanci ČSSD, kde najdeme i Jiřího Paroubka, tvoří těsné klubíčko. To je výsledkem skutečnosti, že sociálně demokratičtí poslanci nejčastěji při předkládání návrhů zákonů obešli celý klub a připojili podpisy všech nebo téměř všech svých poslanců. Zároveň zase tak často nepředkládali návrhy společně s poslanci jiných stran. Totéž platí u KSČM, i když v menší míře.

V modrém shluku, kde najdeme poslance ODS (volnější klubíčko vlevo nahoře, lépe je patrné na obrázku beze jmen poslanců), TOP 09 (téměř nezřetelné klubíčko ve spodní části modrého shluku) a VV (v pravé části modrého shluku). Modrý shluk je podstatně méně koncentrovaný. Domnívám se, že je to z velké míry právě důsledkem skutečnosti, že koaliční poslanci nemusí předkládat návrhy zákonů sami a mohou se spolehnout na vládu. Když už nějaký návrh předloží, zpravidla to nedělají společně s tolika ostatními členy svého klubu, jako je tomu u poslanců opozice.

Velikost kruhů reprezentujících jednotlivé poslance (tzv. uzlů) odpovídá tzv. míře centrality (konkrétně betweenness centrality). Je vyjádřením počtu případů, kdy uzlem prochází nejkratší hrana mezi dvěma jinými uzly. Jednoduše řečeno tedy vyjadřuje nejen to, kolik návrhů zákonů poslanec předložil, ale i to jak často je předkládal s jinými poslanci. Je logické, že aby mohl poslanec často předkládat návrhy zákonů společně se svými kolegy, musí být častým předkladatelem, opačně to ale platit nemusí.

Použitý shlukovací algoritmus (v tomto případě Force Atlas) tlačí poslance s nízkou mírou centrality na okraj obrázku. Jde zejména o bývalé členy vlády, kteří jakožo poslanci předkládali návrhy zákonů pouze zřídka. Naopak blíže ke středu obrázku najdeme předsedy klubů a aktivní předkladatele, kteří svým podpisem pod návrh vyjadřovali podporu strany: Petra Gazdíka či Stanislava Polčáka z TOP 09, Jeronýma Tejce či Jana Babora z ČSSD nebo Pavla Kováčika, Vladimíra Koníčka či Kateřinu Konečnou z KSČM. Vysokou míru centrality mají i poslanci VV, kteří zejména po odchodu z vládní koalice podávali poměrně velký počet návrhů zákonů, často společně s ČSSD.

Velmi zajímaví mi dále připadají dva konkrétní poslanci. Jan Farský z TOP 09 se nachází mimo modrý shluk vládní koalice, téměř uprostřed mezi třemi hlavními shluky. To je dáno tím, že byl spolupředkladatelem několika návrhů zákonů, které měly širokou podporu, zejména návrhu na zavedení tzv. registru smluv. Na první pohled vyniká i Ivana Levá z KSČM, a to vysokým počtem předkládání návrhů s poslanci jiných klubů, zejména ČSSD. Přiznám se, že nevím, proč tomu tak je, a uvítám vaši interpretaci.

K provedení analýzy jsem použil jednoduchý, ale účinný program Gephi. Datový soubor si můžete stáhnout zde.

Pokud se vám tento článek líbí, podpořte občanské sdružení KohoVolit.eu pomocí DMS na číslo 87777 s textem: DMS KOHOVOLIT (cena 30Kč, z toho 27Kč pro KohoVolit.eu), DMS ROK KOHOVOLIT (cena 30Kč, z toho 27Kč, odchází automaticky každý měsíc po 1 rok)