Pokud tady je nějaká hluboká krize, a to relativně dost dlouho, tak nejde o krizi zdravotnickou ani hospodářskou, ale především o krizi hodnot.

Můžeme mít Ústavu a Listinu základních práv a svobod („Listina“) tesané třeba do skály, ale bez reálného pochopení a žití hodnot, jako je člověk, lidská důstojnost a lidská svoboda, zůstanou jak Ústava, tak Listina jen cárem papíru nebo kusem šutru s krásnými proklamacemi, které ovšem se skutečným životem mají pramálo společného...

Ví například někdo přesně, co nebo kdo je člověk?? Otázka zdánlivě nesmyslná, leč přesto. V mezinárodních smlouvách o lidských právech, jako je Všeobecná deklarace lidských práv nebo v Ústavě a Listině, se hovoří o člověku nebo lidské bytosti, ale bez jakékoliv legální definice, co je člověk vlastně zač a jaké jsou jeho neodmyslitelné atributy...(?!)
Díky této nejasné právní situaci může vznikat právní pochybnost až omyl nejen o člověku, ale tím pádem i o lidské důstojnosti a svobodě. Přitom úplná definice člověka by neměla být těžká a mohla by znít například takto:
„Člověk je svébytná bytost tvořená duchem a tělem, nadána vědomím a svědomím, rozumem a citem, odpovědná za své myšlenky, slova a činy.“

Odtud už by byl jen krůček k (taktéž) absentující legální definici lidské důstojnosti. O lidské důstojnosti se hovoří nejen v (české) Listině, ale i v Listině základních práv EU. Ve vysvětlení k Listině základních práv EU se výslovně uvádí, že „lidská důstojnost není jen základním právem jako takovým, ale představuje samotný základ základních práv.“ Z tohoto obsahového vysvětlení lidské důstojnosti a výše navržené definice člověka lze dovodit, že lidská důstojnost není zdaleka jen o úctyhodnosti lidské osobnosti (jak by na první poslech mohlo působit), čímž by definice lidské důstojnosti měla a mohla znít zhruba takto:
„Lidská důstojnost znamená svébytnost člověka, schopnost se svobodně rozhodovat ve všech otázkách jeho života a brát na sebe odpovědnost za svá rozhodnutí.“

Pakliže bychom měli takto právně definovaného člověka a lidskou důstojnost, jak navrženo výše, bylo by nám nad slunce jasnější, že člověk je svébytný a autonomní tvor, za sebe odpovědný, schopný se svobodně a samostatně rozhodovat mimo jiné i v otázkách zdraví (do čehož spadá i ohleduplnost k ostatním).

Přestože dle mně dostupných informací nebyly právní definice člověka a lidské důstojnosti dosud zakotveny jak v mezinárodním tak ani v žádném národním právu, i tak z výše zmíněných právních dokumentů vyplývá, že námi dočasně zvolení zástupci pro správu věcí veřejných (ministři alias služebníci alias „vláda“) nám mohou v souladu s Ústavou a Listinou pouze d o p o r u č o v a t, nikoliv přikazovat, jak čelit sars-cov-2 / covid 19. Pokud by to někomu nebylo z výše uvedeného zřejmé, stačí připomenout článek 2 Úmluvy o lidských právech a biomedicíně (která je pro Českou republiku závazná dle čl. 10 Ústavy), ve kterém se uvádí, že „zájmy a blaho lidské bytosti jsou nadřazeny zájmům společnosti nebo vědy“. Tudíž ochrana veřejného zdraví logicky nemůže převážit vyšší hodnotu lidské důstojnosti a svobody.