Reakce Petra Vrány k ministerskému boji s dezinformacemi ve školství
Petra Vrány, ředitele Základní školy a Mateřské školy Troubky, si hluboce lidsky vážím a vzhledem k tomu, že ve svých oponentních názorech doposud není následován vícero řediteli škol (?!),
rád bych zde sdílel jeho reakci na dopis ministra školství z 1.2.2023 k boji s dezinformacemi, když už jednou máme ústavně garantovanou názorovou pluralitu.
---
Reakce na dopis ministra školství
Vážený pane ministře,
rád bych touto cestou reagoval na dopis, který jste zaslal ředitelům škol dne 1. 2. 2023.
Po jeho přečtení jsem nabyl dojmu, že se zase vrací po několika desetiletích doba, kdy se budeme obávat o některých skutečnostech ve školách mluvit. Pod rouškou boje s dezinformacemi je nám stále více podsouvána jediná pravda. Tyto snahy stále nápadněji připomínají indoktrinaci, jeden z typických projevů totality.
Demokracie chtěná či markýrovaná? Aneb zamyšlení nad demokratičtější volbou prezidenta
Místy mi přijde, že nás ve většině demokracie úplně až tak nezajímá, anebo jen tak mimochodem, jakoby na ni nebyl čas, jako bychom si na ni jen hráli, jako bychom ji jenom markýrovali, stejně jak na divadelní zkoušce. Vysvětlím v souvislosti s prezidentskou volbou.
V článku 6 Ústavy se píše:
Čl. 6
Politická rozhodnutí vycházejí z vůle většiny vyjádřené svobodným hlasováním. Rozhodování většiny dbá ochrany menšin.
Selský rozum mi říká, že když většina, tak skutečná většina lidí, kteří v této zemi žijí a mohou volit (tzv. absolutní většina), tj. více než polovina všech hlasů, které mohly být odevzdány, kdy se započítávají i hlasy neplatné i hlasy, které se zdržely hlasování. Proč?
Není Petr jako Pavel, aneb Václav Havel nastavil laťku hodně vysoko
Václav Havel se v úřadu prezidenta zasloužil mj. o to, že nastavil laťku legitimního očekávání lidí ve svobodné zemi na výkon nejvyššího ústavního činitele hodně vysoko, přinejmenším v tom, že byl nezpochybnitelně a celoživotně v praktické rovině (nikoliv jen při projevech) bytostně oddán hodnotám svobody a lidské důstojnosti (což jsou nejvyšší hodnoty našeho právního státu) a byl všemožně otevřený věcnému a svobodnému dialogu, což oboje dokládal každým svým činem ve funkci.
Je zřejmým faktem, že nástupci Václava Havla ve funkci prezidenta tuto vysoce nastavenou etickou laťku víc a víc degradovali, až jí ponížili na úplné dno.
Z tohoto pohledu se pak jeví jakákoliv změna v osobě prezidenta jednoduše jako změna k lepšímu. Ano, máme po 10 letech prezidenta, který je ve skvělé kondici, dobře vypadá, dobře mluví, působí klidně a rozhodně, je západního střihu a 40 % národa si sborově oddechlo, hlavně že nebyl zvolen prezidentem zjevně kontroverznější spolupracovník StB s agresivním politickým vystupováním.
Kdo je víc, prezident "klaďas" či "záporák" nebo lidé této země?
V posledních týdnech a dnech otřásá veřejným míněním i sociálními sítěmi hlavní téma, prezidentská volba.
Je to ale opravdu to nejdůležitější, co v našich životech potřebujeme řešit?
Určitě ne, ať už bude zvolen kdokoliv, většinu problémů (ne-li všechny) našich životů budeme řešit zase jenom my sami, prezident je za nás nevyřeší, ať tam bude „záporák“ nebo „klaďas“.
"Budete slyšet válečný ryk…"
Rád bych zde sdílel článek Rosti Homoly z Oddělení spirituální péče Nemocnice Písek "Budete slyšet válečný ryk…" (který byl pod stejným názvem otištěn v Píseckém světě), protože v moři mediálních informací z posledních dní mne oslovil svou dostředností.
___
Budete slyšet válečný ryk…
A slyšíme… A jak říkal můj profesor Praktické teologie: „Běda muži, který čte na dané téma pouze jednu knihu.“ Dneska bychom řekli, sleduje pouze jeden zdroj. Proto sleduji víc zdrojů a srovnávám, ale vyžaduje to čas, který moc nemám. A tak slyším válečný ryk ze všech možných i nemožných zdrojů… Přicházející zaručené informace jsou mnohdy zcela protichůdné. A problém zůstává stejný jako v době covidové. Kdo se v tom má vyznat? Zase mám otázky a zase nemám odpovědi. Těžko se skládá celkový obraz válečného ryku. Žijeme ve zvláštním mediálním světě. Zprávy mohou být proruské, protiruské, proukrajinské, protiukrajinské, prozápadní, protizápadní, proamerické, protiamerické, pravdivé, lživé, polopravdivé, pololživé, úplné, neúplné, objektivní, neobjektivní, zavádějící… prostě informační i dezinformační. A já bych potřeboval detektor. Myslím, že první obětí války, dřív, než vylétla první kulka, byla pravda. A tak si každý z nás z toho, co máme, co nám nabídnou, nebo co si někde najdeme, vytváříme nějaký obraz o celkové situaci válečného ryku, ale myslím, že nikdo ten obraz nemáme úplný. A možná s velkou pravděpodobností, že ani tajné služby ho nemají úplný. Pak ani nemá cenu se s někým o něčem přít.
Zadní vrátka mírových smluv aneb ukrajinský Mnichov
Málokdo z nás si uvědomuje, že Mnichov 1938 za účasti zástupců Velké Británie, Francie a Itálie (vítězné „čelné mocnosti“ po 1. světové válce) byl ve skutečnosti opřen o článek 86 Versailleské smlouvy z r. 1919, ve kterém se výslovně uvádělo:
„Stát československý tím, že svoluje k jejich zařazení do smlouvy s Čelnými mocnostmi spojenými a sdruženými, přijímá ustanovení, která tyto mocnosti budou pokládati za nutná k ochraně zájmů těch obyvatelů v Československu, kteří se od většiny obyvatelstva liší rasou, jazykem neb náboženstvím.“
Pak už jen stačilo, aby se v září 1938 naši spojenci, Velká Británie a Francie (spolu s fašistickou Itálií ony původní čelné mocnosti z Versaillské smlouvy), rozhodli blbě a přistoupili na tvrzení pana Hitlera, že německá menšina je v Československu utlačovaná takovým způsobem, že jediným řešením je odkrojit pohraniční území Československé republiky ve prospěch Německa. Kdybychom se tehdy bránili, tak bychom se paradoxně, s odkazem na čl. 86 výše zmíněné mírové smlouvy dopustili podle mezinárodního práva aktu agrese, čemuž se diplomat Beneš chtěl vyhnout. To, že jsme se nakonec nebránili, si už všichni pamatují.
Konvoj svobody střídá konvoj agrese
Jestli se někdo pokouší sledovat světové dění, tak v jednu chvíli skoro nevěděl, kam dřív skočit.
Když pominu olympiádu v čínské diktatuře (která prokazatelně dlouhodobě a systematicky brutálně porušuje lidská práva jak občanů svých, tak Tibeťanů, Ujgurů a dalších), tak jestliže nyní je světová pozornost upřena na brutální ruskou agresi a statečný odpor Ukrajinců (a je dobře, že lidé v České republice i celé EU se zapojují do ukrajinské pomoci, jak jen to jde a pevně věřím, že mezinárodní podpora Ukrajině bude dostatečná), tak ještě před týdnem světovými médii hýbal konvoj svobody v Kanadě. Tento mírový a nenásilný proud protestů proti povinnému očkování proti covid-19, který začínal mít parametry celonárodního hnutí, navíc se sympatizanty napříč světadíly (zbytek severní Ameriky, Evropa, Austrálie), byl zastaven policejním násilím a zhola bezprecedentním krokem (který je dobře nepřehlédnout), a sice zmrazením účtů nejen samotným protestantům, ale dokonce i jejich podporovatelům, a to se prosím nebavíme o Číně, Rusku nebo jiném autoritářském režimu, ale o Kanadě (!?!?!?!?), která přece odjakživa patřila do rodiny demokratických států světa. Jak je tedy možné, že se nad takto zjevným a hrubým zneužitím moci ze strany premiéra Trudeau vůči nenásilným protestujícím nikdo ze světových médií nepozastavuje???
Demokracie v narkóze aneb probouzení z pandemie den po dni…
Donedávna jsem si myslel, že právo je exaktní vědou, která stojí na ústavně daných nezpochybnitelných základních hodnotách (lidská důstojnost a svoboda), které pak musí aplikovat všechny navazující právní normy, děj se co děj, stejně jako se například v tesařině aplikuje Pythagorova věta, podle které se každý dopočítá třetí strany trojúhelníku, pokud jsou mu známy délky dvou zbývajících stran.
Poslední dva roky s covidem na mne ovšem působí dojmem, že se z práva tak trochu stává psychologie davu, kdy převažujícím (spíše strhujícím) argumentem se stávají emoce většiny (mediálně a politicky umocněný strach ze smrti jedním konkrétním způsobem za současného přehlížení desítek dalších způsobů a přehlížení prevence a podpory zdravého životního stylu a z toho plynoucí přirozené imunity) namísto věcného posouzení pro a proti.
Nejvyšší správní soud rozsudkem z minulého týdne (č.j. 8 Ao 2/2022-53) v bodě 81 vyslovil, že „nelze nutit občany k očkování proti covid-19 tím, že neočkované osoby odpůrce (Ministerstvo zdravotnictví) mimořádným opatřením vyloučí z možnosti provádět určité činnosti…“, což je nepochybně určitým dílčím „vítězstvím“, které by se na šachovnici dalo přirovnat k situaci, kdy jsme soupeři vzali pěšce…a sami už nemáme dámu.
V tom samém rozsudku totiž Nejvyšší správní soud mj. dovodil , že zákaz vstupu do restaurací či využívání služeb pro neočkované nebyl diskriminací, neboť:
"Vláda" se hlásí k lidským právům aneb Píseň neznámého vojína
Výňatky z včerejších aktualit z webu vlada.cz:
___
Vláda prodiskutovala otázku změny vyhlášky Ministerstva zdravotnictví…
„Shodli jsme se na tom, že očkování proti covidu-19 nebude povinné…” uvedl mj. premiér Fiala.
Ministři a ministryně si připomněli také 45. výročí zveřejnění Prohlášení Charty 77. Charta 77 se stala jedním z největších symbolů odporu demokratické občanské společnosti proti totalitní komunistické nadvládě. Vláda proto přijala jednomyslně toto usnesení: Vláda se hlásí k tradicím dlouholetého zápasu Charty 77 o lidská a občanská práva a o demokracii. Váží si všech obětí represí souvisejících s Chartou 77 i dalšími tehdejšími nezávislými iniciativami a všech, kteří se na jejich činnosti podíleli.
___
Zdař Bůh! Musíme se podívat realitě do tváře..
Dovolím si na tomto místě nechat zaznít názor mého kamaráda havíře (který si nepřál být jmenován) z ostravsko-karvinského revíru na současnou situaci (text je pro zachování autenticity ponechán bez gramatických úprav, pouze některé nepublikovatelné výrazy jsou zčásti vytečkovány).
___
Ch-j s tym! Musíme se konečně podívat realitě do tváře. Dokud ještě mame oči, že, p-čo. No mluvím o mě, o tobě, o nás všech, o děckách. K-rva, to takto nejde dál, tymto způsobem míříme akorát do pekel. Tečka se nekoná, to je nejen evidentní od počátku, ale čím dál tím víc evidentnější. K-rva, kolik žihadel, tři, čtyři, pět nebo deset? P-co, dyť Hnízdil to říká vystižně, to je regulérně státem dotovaný povinný doping. Bez kterého si ani nepinkneš, ani na pivo, ani kino, ani slepák, p-co. Můžeš být první tenista světa, jaképak výjimky, jak za totáče, dají tě do detence, soud nesoud, k-rva Austrálie jak před 200 lety…z dnešního pohledu je mi líto emigrantů, kterým jsem jako malý v 80.letech záviděl, že tam zdrhli.
Že, někteří z nás vkládali naděje do nové garnitury, menší či větší, spíš menší. No a cipe, přesně, co ten Válek pěrdolí, to se nedá posluchat, to je unizono furt to samé, kde je k-rva změna? Povinná očkovací vyhláška, že… tak tu vyhlásila ještě stará vláda asi 5 minut před tím, než šli do p-ci. A co na to nová vláda?
Pokrok nevidí rodinu jako temnou sluj a ženu jako předmět. Prosazuje se ale jen těžce
Overtonovo okno a politika
Vondráček papouškuje Lavrova, Babiš štve "naše lidi" proti uprchlíkům. Kreml tleská
"Nejste v kondici." Vondráček to od Pekarové schytal už ve studiu. To byl jen začátek
Jak drahé bude máslo ve válce? To je otázka!
