Aby mohla demokracie, tj. vládu lidu, lidem a pro lid, skutečně fungovat, je jaksi nezbytně nutné, aby byl naplněn základní předpoklad, a sice že podstatná část, ne-li většina obyvatel této země bude skutečně znát, jako člověk:

- sebe sama, tj. člověka, bytost tvořenou Duchem a tělem, nadanou vědomím, svědomím, rozumem a citem, schopnou v životě soběstačně (ko-)existovat a svobodně a odpovědně se za sebe rozhodovat

- obsah své důstojnosti (tj. svébytnosti, autonomie, odpovědnosti za svá životní rozhodnutí), která je nejvyšší ústavně chráněnou hodnotou a je považována za základ všech ostatních lidských práv

- obsah své svobody, tj. svobody rozhodování ve všech podstatných sférách osobního života, s odpovědností (za následky tohoto rozhodování), která s tím souvisí

- obsah lidských práv, tak jak jsou definována v Listině základních práv a svobod a v mezinárodních lidskoprávních smlouvách, jimiž je ČR vázána a které mají přednost před zákonem, jako je zejména Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod, Úmluva o právech dítěte a Úmluva o lidských právech a biomedicíně

- stát, jako společenství sebe a ostatních jednotlivců, každého z nás (viz čl. 2 Ústavy – Lid je zdrojem veškeré státní moci)

- článek 1 Ústavy, který říká, že Česká republika je demokratický právní stát založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana (uplynulý rok totiž tomuto článku moc nesvědčil, vlastně skoro vůbec)

- článek 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, který říká, že povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod

- článek 4 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, který říká, že při používání ustanovení o mezích základních práv a svobod musí být šetřeno jejich podstaty a smyslu. Jinými slovy se zde uplatní test proporcionality (přiměřenosti), který v kostce znamená, že nejvyšší ústavně chráněnou hodnotu (lidskou důstojnost, alias svébytnost, autonomii) nelze masově rok zadupávat do země pro hodnotu nižší, a sice kolektivní, veřejnou ochranu zdraví (která není základním lidským právem, takže v hierarchii hodnot je pod lidskou důstojností někde o dva řády níže), která má v rozumné míře (respektující lidská práva) jistě opodstatnění, nicméně poslední rok je prostředkem těžké manipulace v rukou našich zástupců, kterým je potřeba připomenout, že jsou jen našimi služebníky, ministry.

Bez naplnění tohoto prvotního předpokladu naše demokracie nejen že nevzkvétá, ale ve skutečnosti taky nemusí vůbec fungovat. V kulisách demokracie se pak může dít třeba to, že občané, kteří si nejsou vědomi výše uvedeného, za kus žvance poslouchají rádoby elity, které mají dost prostředků na ovládnutí mediálního prostoru, ve kterém se pak stokrát opakovaná lež stává „pravdou“...