Ve vztahu k vládním korona opatřením se v poslední době často hovoří o občanské neposlušnosti.

Co to ovšem ta občanská neposlušnost je? Jde o koncept, který logicky předpokládá, že jsem za běžných okolností vůči státu občansky poslušný, tj. akceptuji podřízenost vůči státním orgánům...

Ale jak ve skutečnosti mohu být podřízený vůči státním orgánům, když stát jsme my lidi (čl. 2 Ústavy), když Česká republika je vlast rovnoprávných a svobodných lidí a občanů (Preambule Ústavy) a demokratický právní stát založený na úctě k lidským právům (čl. 1 Ústavy) a když v Preambuli Ústavy máme závazek budovat, chránit a rozvíjet Českou republiku v duchu nedotknutelných hodnot lidské důstojnosti a svobody a když lidská důstojnost coby autonomie vůle jednotlivce svobodně rozhodovat o svém životě je základem všech lidských práv...???

„A jak argumentovat lidskou důstojností? V tom smyslu, že při utrpení či ponižujícím zacházení s každou lidskou bytostí (já jsem dokonce přesvědčena, že nejen lidskou bytostí) přece musíme pocítit soucit či empatii a také zásah do vlastní lidské důstojnosti toho, kdo tomu přihlíží, či je členem společenství, které tomu nezabránilo. Pokud připustíme, aby lidská bytost v naší velmi bohaté a marnotratné civilizaci strádala bez obydlí či lékařské péče, zasahujeme tím nejen do jejího práva na soukromí či zdravotní péči, ale i do samotné substance její lidské důstojnosti. Do lidské důstojnosti však můžeme zasáhnout i tím, že z této lidské bytosti učiníme objekt péče státu či odborníků, aniž bychom ji respektovali jako aktivní subjekt, který rozhoduje v rámci svých schopností o svém osudu... Těžko lze vytvořit společnost, chránící a respektující v plném rozsahu lidskou důstojnost každého jejího člena, ale nesmíme připustit, aby docházelo k zásahům do samé podstaty jeho lidství. Nesmíme tedy připustit, abychom se k lidské bytosti chovali ponižujícím způsobem či snižovali její lidskou důstojnost. Nejsou žádní lidé druhé kategorie!“ uvádí JUDr. Kateřina Šimáčková, Ph.D., soudkyně Ústavního soudu, viz https://www.pravniprostor.cz/clanky/ustavni-pravo/ostych-pred-dustojnosti-jako-pravnim-pojmem-aneb-kdy-se-soudce-bez-dustojnosti-neobejde

V této souvislosti připomenu Preambuli Všeobecné deklarace lidských práv, kde se uvádí, že uznání přirozené důstojnosti a rovných a nezcizitelných práv členů lidské rodiny je základem svobody, spravedlnosti a míru ve světě... a že je nutné, aby lidská práva byla chráněna zákonem, nemá-li být člověk donucen uchylovat se, když vše ostatní selhalo, k odboji proti tyranii a útlaku.

Takže když ne občanská neposlušnost, tak co tedy? Jednoduše, přeci lidská přirozenost, jejíž neoddělitelnou součástí je lidská důstojnost a svoboda. „Všichni lidé rodí se svobodní a sobě rovní co do důstojnosti a práv. Jsou nadáni rozumem a svědomím a mají spolu jednat v duchu bratrství.“ (článek 1 Všeobecné deklarace lidských práv). „Soukromé právo chrání důstojnost a svobodu člověka i jeho přirozené právo brát se o vlastní štěstí a štěstí jeho rodiny nebo lidí jemu blízkých způsobem, jenž nezpůsobí bezdůvodně újmu druhým.“ (§ 3/1 občanského zákoníku).

Nikdo z nás není podle Ústavy, Listiny základních práv a svobod a mezinárodních lidskoprávních smluv podřízen státu, ale je svobodným členem společenství (státu), kde jsou dohodnuta základní pravidla soužití s nejvyšší hodnotou lidské důstojnosti a lidských práv (viz Ústava, Listina základních práv a svobod, ratifikované mezinárodní smlouvy o lidských právech) a každý člen tohoto společenství má právo vyžadovat, aby státní orgány tyto nejvyšší hodnoty dodržovaly, protože pouze tehdy je naplňována základní dohoda („společenská smlouva“) našeho společenství zvaného stát...

Čili nejde o to být občansky neposlušný (nejsme děti), ale o to, postavit se dospěle a sebe-vědomě do své přirozenosti tak jako Gándhí a jeho přátelé, když si před policejními pendreky v klidu a míru sedli na zem a neuhnuli.