Již rok jsou naše děti doma v izolaci. Bez pohybu, bez kontaktů, bez odpovídající informovanosti a desítky hodin denně s počítačem. Ověřil někdo v naší zemi, kolik bude stát léčba jednoho dítěte s diagnózou závislosti? Uvědomil si někdo, že závislost na počítači přechází do závislosti na lécích, a je velmi vysoká pravděpodobnost, že léky dítě snadno nahradí něčím jiným, výrazně silnějším?

Naše děti jsme odepsali a jen přihlížíme k tomu, jak systém selhává. Testování je v chaosu, návrat dětí do normálního života je v nedohlednu. Stát přesunul alibisticky zodpovědnost na rodiče a učitele. Ovšem najde se dost lobbistů, kteří nasměrují svou aktivitu, schopnosti, veškerou energii a nejspíš i finanční prostředky ve prospěch jedinců, kteří potřebují k výkonu dostatek vyřvávajících fandů, ačkoliv by mohli řádění na hřišti sledovat na obrazovce. Těmto lidem pár hodin u obrazovky neublíží. My jsme raději před obrazovky umístili naše potomky. Zapomenuté děti však potřebují mnohem více lobbingu než stárnoucí šampióni uprostřed sportovního kolbiště. Náš stát se chová jako zlá macecha, které na cizích dětech nijak nezáleží. Stát děti odepsal. Nezáleží mu na nich. Proč? Děti nemají volební právo, takže nikoho nezajímají a nikdo jejich zájmy nehájí.

Čemu se divíme? Hradní autokratický monarcha okamžitě reaguje na případ trestu jednoho jediného fotbalisty. Aniž by byl přítomen při kolizi na hřišti, ví, že náš sportovec byl potrestán neprávem. V tu samou chvíli, kdy se monarcha věnuje jednomu fotbalistovi, deset miliónů lidí čeká v podhradí. Po osmi dnech nezájmu a mlčení na ně dopadla smršť zákeřných lží. Od osobnosti rozpadající se fyzicky, psychicky i intelektuálně nelze čekat nic jiného než zradu.

Nelze se tedy divit, že mezi lobbisty se najde dost těch, pro které je zájem několika jedinců přednější než budoucnost. S negramotnou, závislou, nemocnou a apatickou mladou generací se daleko nedostaneme. Žijeme v Absurdistánu, kde je pro některé, bohužel mocné, důležitější střelený gól než zdraví a prospěch dítěte. Předvádění šampiónů před diváky má přednost před pohybem a vzděláváním dětí. Děti do školy nemohou, sportovat nemohou, protože by nás ohrozili. Dav vyřvávajících fandů nás neohrozí. Naše děti a tím i naše budoucnost nemají prioritu.

Vy všichni, kteří máte zodpovědnost za zaplněné sportovní haly, začněte spořit. Až budete za pár let potřebovat v domově pro seniory podat sklenici vody a převléct postel, budete si to muset zaplatit ze svých úspor. Tento stát na to nebude mít finance. Monarcha a jeho pomocníci vykopali hradní příkop, z něhož se budeme obtížně dostávat, a to i v době, kdy na nás už nebude nikdo z cimbuří zlomyslně pokřikovat.