Mediálním světem se valí jako lavina tváře mužů a žen získávajících pozornost nikoliv mimořádnými schopnostmi, ale spíš chováním, které může být i za hranicí zákona nebo etických norem. Že tito lidé se dostávají do zorného pole bulvárních médií a sociálních sítí, nemůže nikoho překvapit. Co však média, která usilují o objektivní a seriózní informovanost?

Zkusme si hypoteticky popsat pár minut v životě občana naší země. Ráno otevře svůj tištěný deník, který poctivě platí několik let. Na třetí straně uvidí obličej známého muže vybraného jako reklamní tvář, který svoji manželku opustil několik dní před porodem. Občan však chápe, že odpovědnost za zviditelnění zbabělého chování není na straně redakce a že reklama je nezbytná a inzerentů není nikdy dost. Obzvlášť peněžní ústavy platí dobře a včas.

Občan zamíří pozornost na stranu pět, kde půl strany zabral rozhovor se ženou, která otěhotněla s ženatým mužem, a redaktor zřejmě s požehnáním svého nadřízeného zveřejnil její ubezpečení, jak miluje děti svého partnera. Je to lež. Pokud by lásky k potomkům cizí ženy byla dotazovaná schopna, jistě by v první řadě nezničila rodinu se dvěma malými dětmi. Občan pozvedne obočí nad nehoráznou lží a listuje dál.

Občan milující sport se zájmem dohledá sportovní rubriku a zde najde rozhovor se stárnoucím šampiónem, který ubývajícím fanouškům slibuje, že o své děti se bude starat za několik let. Jeho děti jsou však již na světě. Pokud jejich matka udělá stejný krok a péči o malé děti odloží na několik let, asi šampiónovy potomky bude živit stát a daňový poplatník. Občan žasne. Hledá logiku ve větě a nechápe už vůbec nic.

Občan odloží tištěné periodikum a pustí si svou oblíbenou rozhlasovou stanici. Po pár závěrečných tónech písničky moderátor s uctivým tónem v hlase, začne rozhovor na téma blížícího se sportovního utkání s mužem, který se proslavil víc než úspěchy, pašováním drog. Občan okamžitě vypne svou oblíbenou stanici a pustí si televizi.

Na obrazovce nejmenované komerční stanice spatří moderátora, jak souhlasně přikyvuje a se staženými půlkami zpovídá pokorně muže, který byl z cizí země vyhnán jako nežádoucí osoba s obstaveným majetkem a proslavil naši zemi nedodržováním zákonů a etických principů. Díky jeho chování vypadá v zahraničí obyčejný obyvatel České republiky jako opice sedící na jehličnanech a čekající na úrodu ovoce. Náš imaginární občan televizní kanál okamžitě přepíná.

Co mají společného hrdinové, kteří se dostali do médií, a to i do těch, které se tváří, že usilují o pravdu, objektivní informovanost a serióznost. Všichni jsou tváří bulvárních médií. Proč? Protože jejich chování a postoje jsou za hranicí zákonnosti, slušnosti, úcty k životu a pravdy. Bulvární média jsou živa ze zviditelňování lhářů a zkrachovanců. Je lhostejné, zda něco mimořádného vykonali, důležité je pouze jejich selhání. Přitahují pozornost čtenářů, posluchačů a diváků. Dodávají totiž pocit, že lhát, nestarat se o děti, vysmívat se zákonům, chovat se zbaběle a nezodpovědně, je normální. Pro některé jedince je takové chování přitažlivé. Konzument bulvárních historek si tak zlepší vlastní sebeobraz. Ti, kteří zastávají podobné neetické a nezákonné postoje (to však neznamená automaticky, že mají potíže se zákonem), si snadno zdůvodní svoje vlastní selhání. Cítí se v konfrontaci s horším jedincem, který je slavnější či bohatší, lépe.

Občan si může vybrat a bulvární média ignorovat. Hledá v seriózních médiích rozhovor s kultivovaným inteligentním jedincem dodržujícím normy a zákony. Náš imaginární občan ho nenašel. Marek Eben je v naší zemi jediný. Je možné, aby byl zcela osamocen? To v naší zemi žijí jen kriminálníci, feťáci, lháři a zbabělci? Jestli ano, zasloužíme si takového prezidenta, jakého jsme si na Hrad už dvakrát sami poslali a necháváme ho šířit lži a nenávist. Jako by láska a pravda byly dávno poraženy.

Pokud chceme vychovat slušné potomky, musíme jim předložit slušné chování. Aby naše děti měly možnost identifikace s přijatelnými vzory, a to jedinci, kteří jsou vhodní k napodobování, musíme jim takové vzory předkládat. A to bez ohledu na to, jak se chovají ti, kteří mají moc. Je to na nás, jakou cestou půjdeme. Pokud budeme vyjadřovat úctu lidem, kteří selhali, a je jedno zda jsou to kriminálníci, feťáci či lidé, kteří lžou, nedodržují etická pravidla, zanedbávají své děti a vysmívají se slušnosti a ohleduplnosti, naši potomci přijmou takové chování jako normu.

Redaktoři a redaktorky, moderátoři a moderátorky, Vy všichni, kteří rozhodujete o tváři jedince, kterého chcete zviditelnit a s úctou i hlubokou úklonou představit posluchačům, čtenářům nebo divákům, vybírejte s rozvahou. Mohlo by se Vám totiž stát, že Vaše vnoučata si budou vybírat životního partnera jen mezi feťáky, kriminálníky nebo lháři.