S neustále se zvyšujícím počtem rozpadajících se partnerských vztahů se objevuje zvláštní jev, který nelze prokázat statistickým šetřením, a to muž odcházející od partnerky k intelektově i morálně slabší a fyzicky méně atraktivní milence.


Najít soubor žen, které by třebaže v anonymním šetření dovolily zkoumat svoji fyzickou atraktivitu, výši inteligenčního koeficientu či mravní úroveň, není možné. Podivnou mužovu volbu, která odporuje biologickým zákonům, nelze ověřit žádnými dostupnými vědeckými metodami. Přesto v našem okolí a především v poradenské praxi se tyto případy odehrávají každodenně.

Pro stárnoucí ženu je snáz pochopitelné, že muž odejde k jiné ženě, a to výrazně mladší. Také matky malých dětí, které v každodenních starostech o rodinu přestaly pečovat o svůj zevnějšek, přijímají sebekriticky partnerův odchod k atraktivní manekýně. Avšak pochopit muže, který se přesune k prostoduché křivonožce bez sexapelu je téměř nemožné. Spousta odkopnutých žen kroutí nechápavě hlavou nad osobou, která je v ložnici nahradila. Cítí se ponížené a obtížně se s touto situací vyrovnávají. Může se také stát, že změní svůj vlastní sebeobraz ženy. Teprve časem zjistí, co jejich partner ani sám sobě nepřiznal. V poradenské praxi se poměrně často lze potkat s muži, kteří po několika letech partnerského soužití přiznávají, že si založením nové rodiny moc nepolepšili, ale je velmi výjimečné, aby muž uznal, že vyměnil atraktivní a inteligentní ženu za nevzhlednou blbku.

Opuštěná žena se rychleji smíří s tím, že byla nahrazena mužem, než ženou s obličejem buldoka (všem roztomilým pejskům bez čumáčku se omlouvám). Můžeme se rozhlédnout okolo. Příklady tohoto podivného výběru vidíme i u mediálně známých tváří. Tento jev můžeme nazvat Syndrom následníka trůnu. Sledujeme, aniž bychom to chtěli sledovat, osud prince, který se oženil s ženou nejen mimořádně fyzicky atraktivní, ale i empatickou. Přesto po celou délku manželství čas, který měl trávit s rodinou, prožíval s nevzhlednou a nemorální milenkou. Aby před veřejností vylepšil pošramocenou pověst, raději se s nevkusnou a zlomyslnou konkubínou oženil.

Tento příklad následníka trůnu je však čitelnější. Osobnostně nezralý princ totiž zapomněl, že od nezkušené a po lásce toužící mladičké manželce nemůže očekávat v ložnici bičík a latexový obleček. Ovšem odchod muže k Messalině nelze svalovat jen na žhavější sexuální praktiky, které jsou pro manželku nepřijatelné. Zdůvodnit tento jev je složitější.

Motivem, proč krásná, vzdělaná, inteligentní manželka se dvěma malými dětmi zůstane bez prostředků a ještě je v průběhu rozvodu dehonestována, zatímco muž se přesune k bezvýrazné naivce, může být moc majetku, kterým vybledlá milenka s macatými stehny disponuje. Muž se tak stává gigolem. A v naší zemi jich nemáme málo.

Přestože motivů bude více, s největší pravděpodobností, proč muži opouštějí krásné a chytré ženy, je v sebeobrazu mužů, který se utvářel v raných fázích jejich vývoje. Příčinu můžeme tedy dohledat v mužově orientační rodině. Pokud muž s nízkým sebesystémem, stejně jako to bylo v případě následníka trůnu, zjistí, že žena je pro okolí krásnější a moudřejší než on sám, neunese to. Zpočátku se bude snažit úroveň ženy ponížit pod svou, ovšem u chytrých žen neuspěje. Začne tedy hledat na území, kde konečně jeho atraktivita fyzická i sociální vynikne. Hloupá a nemorální žena mu tuto iluzi samozřejmě poskytne.

Bohužel, v rámci evoluce se ženy vyvinuly tak, že při výběru partnera jim růžové brýle brání odhalit jeho osobnostní patologie. Teprve během delšího soužití žena uvidí, že muž obtížně zvládá její úspěchy pracovní i společenské, dráždí ho její láskyplné projevy k dětem, její emoční stabilita a spokojenost. Nejčastěji však tento typ muže, naštěstí jich není mnoho, vykoná pomstu na úspěšnější ženě vtažením dětí do svých osobnostních komplexů. Postupně se stává v rodině emocionálně i fyzicky nedostupný a je velmi pravděpodobné, že začne hledat jinou ženu, aby mohl vedle ní vyniknout. Nebude hledat dlouho. Přihlouplých žen neschopných začít vztah s nezadaným mužem je stále dostatek.