Zdá se, že v poslední době nás postihla další epidemiologická rána, a to nárůst žen, které zničí rodinu. Nejsou to jen zpěvačky, herečky a tenistky, ale ženy všech profesí. Nevěra se šíří se jako mor, který likviduje vše živé a nechává po sobě spoušť v podobě zničené rodiny s malými dětmi.

Svalovat vinu na muže je úsměvné. Existují sice muži milující svou rodinu natolik, že odolají rozevřené náručí lstivé ženy, je jich však menšina. Obtížně lze odhadnout procento mužů, kteří sice cizí ložnici navštíví, ovšem rodina a děti jsou pro ně natolik důležití, že se s pokorou vracejí k rodinnému krbu. Statisticky lze doložit jen tu část mužů, kteří se přesunou lehkomyslně z jedné rodiny, aby si založili rodinu novou. Riziko, že ani nová rodina nebude mít dlouhé trvání je velmi vysoké. Jsou však ženy, které si to neuvědomují. Nebo to popírají? V poradenské praxi jsem se opakovaně setkala s mladými ženami, které přemýšlely o tom, zda si mají založit rodinu s mužem, který již jednu rodinu opustil, třeba kvůli nim. Sledujeme však stále častější výskyt žen nepřemýšlejících o tom, co přítomnost zadaného muže v jejich posteli vyvolá.

Tyto ženy mají společný egocentrismus a blížící se čtyřicítku. Ne každá žena rezignuje na hledání vhodného muže bez závazků, když se jí překulí třicítka. Je to záležitost morálního nastavení. Výskyt nemorálního chování žen není nic nového. Jen v dobách minulých se muž v takové míře neodvážil nahradit stárnoucí manželku mladou milenkou nebo unavenou matku svých malých dětí čilejší a k sexu ochotnější kolegyní.

Dřívější pravidla rodinného života, kdy muž měl povinnost starat se o to, aby rodina byla zajištěna materiálně, přestala platit. Stejně tak velmi rychle, téměř zběsile, přestalo platit boží desatero, které nabádá v partnerském vztahu k věrnosti. A dodržování etických principů se stalo výsadou jen části společnosti. Ano, za zvyšující se výskyt žen rozvracejících rodinu můžeme všichni.

Chybí nám dokonalejší právní systém, který by chránil děti a trestal rodiče opouštějícího rodinu, tak jak je to v zemích, kde je přísné rodinné právo. Nevěrník je trestán obrovskou finanční ztrátou. A pokud je to cizinec, je mu odebráno povolení k pobytu. O skutečné ochraně dětí si v naší zemi podle praktických zkušeností z poradenství můžeme jen nechat zdát. Rodič, který rodinu opustí, není nijak trestán. Je to pro něho dokonce výhodné. Několik let (někdy dokonce i celé dětství) nepíše s dětmi úkoly, nevodí je do kroužků, nemusí se starat o nové boty či sešity, nemusí vstávat k nemocnému dítěti, věnovat mu čas, lásku, i peníze. Velmi často se stává, že odkopnutému rodiči trvá léta, než v České republice dosáhne na soudem stanovené výživné.

Pokud někdo hlásá, že rozpad vztahu je jen soukromou záležitostí dvou lidí, je to pravda jen v tom případě, kdy nejsou zasaženy děti. Děti jsou součástí společnosti, a jestliže je nedokážeme ochránit, vrátí se nám to za pár let jako bumerang. Naučili jsme se ignorovat, že dítě jeden z rodičů opustil, a to z důvodu nevěry. Stalo se to součástí našich životů. Morální pravidla nás nezajímají. Morová epidemie nevěr ničí nejen rodinu, ale především bere dětství těm nejmenším a nejbezbrannějším. Chlácholíme se statistikami, které nepravdivě informují o tom, že jen malé procento rozpadlých vztahů je vyvoláno nevěrou. Ve skutečnosti netušíme, jak velké procento párů se rozejde z důvodu otevřené náruče osamělé třicátnice.

Nemůžeme zakázat sex či rozvrácení rodiny nevěrnému muži a jeho sobecké milence. Každý sám si zvolíme chování a rozhodování o svém životě. Jsme svobodné bytosti. Ovšem naše svoboda končí tam, kde je nezbytné zachovat práva a ochranu dětí.

Jak je možné, že státní média vysílají rozhovor se sportovkyní, která zničila rodinu? Nemáme sportovkyni, která by dodržovala etické principy? Proč tleskáme někomu, kdo opustil svoje děti? Proč si založíme účet v bance chvástající se tváří muže, který odkopl manželku ve vysokém stupni těhotenství?

Média nám na lesknoucím podnose předkládají rozpadlé rodiny jako vzorové a vhodné k nápodobě. Mizerní otcové zamořují sociální prostor bláboly, jak milují své děti a zlomyslné milenky vykřikují slova o perfektních vztazích s dětmi z předcházejícího partnerova vztahu. Zřejmě věří, že stokrát opakovaná lež se stává pravdou. Přišli jsme o rozum? Pokud si neuvědomíme, že budoucnost naše i našich potomků stojí na dodržování nejen zákonů, ale především etických norem, nemůžeme očekávat, že ve stáří se setkáme s úctou či s ohleduplností. Odkopnuté děti nás totiž ve starobinci nenavštíví. Dobře nám tak.