Problematikou vztahů se zabývají ve větší míře ženy. Častěji podávají žádost o rozvod a také rychleji rozpoznávají krizi ve vztahu. Muži neradi o vztazích mluví. Proto volím tentokrát jen stručný popis několika skutečných příkladů, které se odehrály v posledních letech na území České republiky. Snad budou pro muže (i pro ženy, které daly přednost milenci před vlastními dětmi) dostatečným varováním.

Případ první: Muž X žil se svou manželkou téměř třicet let. Vychovali spolu děti, koupili si starší domek se zahradou a společnými silami jej zvelebovali. Život celé rodiny obrátil muž naruby v době, kdy si mohl požádat o starobní důchod. Důvodem byla láska k ženě, která byla o generaci mladší. Manželství bylo po vzájemné dohodě rozvedeno a během několika týdnů se muž znovu oženil s vyhlídkou na aktivní život vedle mladé ženy. Tady ovšem idylka končí. Muž zůstal bydlet s bývalou manželkou, protože současná manželka žila v bytě se svou matkou, která byt vlastnila a dalšího spolubydlícího nechtěla. Z veliké lásky zbyl jen oddací list, nejspíš asi jediný motiv osamělé třicátnice k sňatku se starším mužem. Muž zůstal ve skutečnosti sám, bez sexu, bez teplé večeře a vypraných trenýrek. Další šok nastal v okamžiku, kdy ve svém domě potkal nového partnera bývalé manželky. Ve chvíli, kdy si věšel na zahradě košile, které si sám vypral, jeho bývalá žena popíjela na houpačce vínko se svým milencem. Dospělé děti žily vlastním životem a odmítavý postoj k maceše dávali otci opakovaně najevo. Muž se pokusil obnovit vztah s malým vnoučkem, ovšem dcera, která se nevyrovnala s rozpadem fungujícího manželství rodičů, se netvářila na otcovy pokusy o smír přívětivě. Smrt zastihla muže na zahradě, kterou léta budoval a která mu z poloviny patřila. Obrátil proti sobě legálně drženou zbraň. Jeho druhé manželství trvalo pouhé dva roky.

Případ druhý. Muž Y šel za hlasem svého srdce, aby konečně poznal skutečnou lásku, kterou od své manželky nedostával. Krizi ve vztahu vyřešil vztahem novým, čerstvějším. Druhé manželce se podařilo přemluvit muže ke stěhování o stovky kilometrů daleko. Muž opustil zaměstnání a postupně přestal kontaktovat své příbuzné, přátele, známé a bývalé spolužáky. Po několika letech postupující izolace v režii druhé ženy se zhoršil mužův zdravotní stav. V současné době přebývá víc v nemocnici než doma. Druhá manželka mu oznámila, že život s neustále nemocným mužem ji nebaví a opustila ho. Muž zůstal v cizím městě bez kontaktů s přáteli a bez rodiny. Jediná dcera, kterou v období dospívání opustil, nemá zájem o návštěvy nemocného, opuštěného a zoufalého otce, který žije několik set kilometrů daleko. Mužův zdravotní stav se neustále zhoršuje a podobá se víc přežívání než skutečnému žití. Nemocnice se stala jeho skutečným domovem, protože v tomto prostředí, které většina z nás nadbytečně nevyhledává, má alespoň nějaké mezilidské kontakty.

Případ třetí: Muž Z odešel od dvou dospívajících synů k milence. Manželka čekala jeden rok, aby si muž rozmyslel, zda chce být s rodinou či s jinou ženou. Pokus skončil poklidnou dohodou a rozvodem. Muž zůstal u milenky. Oba synové odmítali kontakt s otcem několik let. Teprve v dospělosti postupně byli schopni zvládnout s otcem večeři nebo narozeninový oběd. Muž byl úspěšný živnostník s velice dobrým materiálním zabezpečením. Po celou dobu žil muž v bytě své milenky a vše, kromě auta, přenechal manželce a dětem. Ulevil tak svému špatnému svědomí. Situace se změnila po pěti letech po rozvodu. Muž onemocněl a jeho příjem se několikanásobně snížil. V této chvíli se začaly množit konflikty s milenkou, která nebyla ochotná snášet ve své domácnosti muže s minimální mzdou. Nikdo nebyl svědkem jejich posledního rozhovoru, ale je velmi pravděpodobné, že milenka nekompromisně požádala muže o neodkladné vystěhování z jejího bytu. Po konfliktu odešla do práce a muže našla večer bez známek života. Svůj život ukončil strangulací.

Všechny tyto případy se staly v minulých letech v našem okolí. Nejsou vymyšlené. Je jisté, že existují ženy, které jsou o generaci mladší než je jejich partner a které se nezištně starají o nemocného starého muže, podporují stabilitu ve vztazích s dospělými dětmi z předcházející mužovy rodiny, jsou laskavé, ohleduplné, pečující. Nevyčítají muži svoje ztracená mladá léta, jsou věrné a pomohou muži lépe s adaptací na nemoc a projevy stárnutí. Jejich rodná čísla, jména ani bydliště neznám. Jen věřím, že existují.

Několik vět k lepšímu pochopení těchto řádků by mohlo vypadat asi takto: Každý muž, který se rozhodne opustit fungující a stabilní rodinu (nejspíš z důvodu sexuálních) a jít za mladou milenkou, by si měl položit otázku, na jaký stupeň mravního vývoje dosáhla osobnost ženy schopné zničit domov jeho dětem. Pokud milenka neprojevuje soucit s dětmi, třebaže nejsou její, nebude projevovat soucit k nikomu. Ani k muži, který bude oslaben nemocí, stářím nebo finanční ztrátou. Žena, která s otcem svých dětí řešila desítky let nevyčíslitelné množství kolizí a ztrát, vytvořila si v partnerství přátelský vztah bez sobectví a pohodlnosti, neopustí svého muže v nemoci, v bídě či ve stáří. Je mu skutečnou oporou. Děti, které rodiče společně vychovali, jim neodepřou pomoc a nedovolí, aby rodiče strádali ve stáří nouzí a samotou. Pokud však muž chce dožít svůj život v izolaci, bez materiálního zajištění a bez kvalitních mezilidských doteků, Dorotu Máchalovou jistě snadno najde.