O králi, který není schopen lásky
Tisíce psychologů na celém světě každodenně upozorňují, že pro dítě a jeho vývoj je nezbytná přítomnost milující osoby. Názory o nezastupitelnosti matky již před sto lety publikoval Sigmund Freud. V roce 1948 byl Freud devět let po smrti (symbolicky jeho duše opustila náš svět v Londýně), ovšem jeho teorie byla všeobecně známá.
Freudova teorie o nezastupitelnosti matky se dostala do všech koutů civilizovaného světa, ovšem ne do každé rodiny. Pokud se narodí chlapec rodičům, kteří třebaže kvůli pracovní vytíženosti mu nemohou věnovat svou pozornost, neustále ho opouštějí a dovolí, aby se v prvních sedmi letech u něj vystřídala stovka vychovatelů, učitelů či jiných pečujících osob, vývoj chlapcovy osobnosti nemůže mít zdravý průběh.
Kojenecký věk a současně i věk batolecí je charakteristický tím, že naučí maličké dítě vytvářet silný emocionální vztah s osobou matky či s osobou, která matku nahradí. Neustálé střídání osob, které o dítě v útlém věku pečují, zabraní rozvoji osobnosti. Dítě promešká nezbytnou dobu nutnou ke vzniku pevné vazby k milující a milované osobě. Schopnost vytvářet vztahy, tedy schopnost milovat, zaniká.
Jak tedy bude vypadat v dospělosti chlapec, kterému byla odepřena láska v útlém věku a který si k žádnému člověku nevytvořil citový vztah? Nejspíš se u něho rozvine porucha osobnosti projevující se sníženým sebehodnocením, které bude provázeno pocity méněcennosti, prázdnoty až nicoty. Dospělý muž se může projevovat navenek jako hloubavý a do něčeho zapálený filosof, ovšem jeho ideologie bude obtížně uchopitelná a nudná. Nebude schopen vytvářet emocionální vztahy se svým okolím, protože vztah u něj vyvolává pocit kontroly nad jeho osobou. Nesnese kritiku. Bude projevovat nedůtklivost a vztahovačnost. Svou osobní zodpovědnost bude přesouvat na druhé a i ve stáří se u něj bude projevovat nulová sebereflexe, a to znamená, že nikdy nebude schopen změnit své chování.
Protože v dětství neměl saturované potřeby lásky a bezpečí, může projevovat přehnanou snahu vyhovět otci či matce. Třeba i tím, že uzavře sňatek s osobou, ke které je lhostejný. Celý jeho život bude doprovázet obrovská závist. Pokud jeho partnerka bude úspěšnější, nesmíří se s tím a bude ji víc a víc nenávidět.
Partnerství však dokáže vytvořit s osobou s podobnými rysy. Pokud emočně nestabilní, sebestředná partnerka motivovaná majetkem či sociálním statusem bude nakloněna k předstírání vztahu s chladným mužem, může jejich partnerství navenek vypadat jako bezchybné. Ke lhaní a manipulacím jsou totiž oba dobře vybaveni a skutečnou lásku ve svém životě nepotřebují.
Muž, který není schopen navázat smysluplný emocionální vztah s druhými lidmi, ho nenaváže ani se svými dětmi. Blízké osoby jsou pro něho pouze objekty k naplnění jeho cílů a opakovaně všechny zneužívá. Účelem manipulací může být i dobrý obraz na veřejnosti. Lze tedy vidět fotografie (mlčící svědky kašírované situace) milujícího muže s dítětem na kolenou. Musí totiž předložit důkaz o své skvělé osobnosti. K tomu se fotografie hodí. Ta snese všechno. V sexuálním životě je však muž promiskuitní. Potřebuje si neustále dokazovat svou atraktivitu.
Navenek se může jevit jako přemýšlivý, spolehlivý, možná i atraktivní, ovšem jeho odtažitost, pohrdání druhými a emoční chlad jeho osobnost poodhaluje. V jeho chování se objevuje opakovaně arogance i neúcta k člověku. Ke svým podřízeným se chová odporně. Je nedůtklivý, panovačný, protože není schopen pochopit druhého člověka a lidské emoce. Postrádá jakoukoliv empatii. Druhé lidi vnímá stejně jako předměty a mají pro něho pouze užitkovou hodnotu. Pokud se mu něco nepodaří, vybije si zlost na lidech, kteří jsou v tu chvíli poblíž.
Jako příčina nevyrovnaného chování dospělého muže byla špatná volba péče v raných fázích jeho vývoje. Někdo rozhodl, že maličké dítě nepůjde do bezpečné náruče jedné chůvy, ale do péče několika desítek různorodých lidí. V takovém prostředí se nemohl cítit milován. Zabránili mu tedy vytvořit si k někomu blízký emocionální vztah a rozvinout schopnost někoho milovat. Z této osobnosti tak vymizela lidskost. Vše co dělá, dělá jen ve svůj prospěch a pro své zraněné ego.
A pokud takový člověk se stane králem, potom Bůh ochraňuj zemi, které vládne.
Freudova teorie o nezastupitelnosti matky se dostala do všech koutů civilizovaného světa, ovšem ne do každé rodiny. Pokud se narodí chlapec rodičům, kteří třebaže kvůli pracovní vytíženosti mu nemohou věnovat svou pozornost, neustále ho opouštějí a dovolí, aby se v prvních sedmi letech u něj vystřídala stovka vychovatelů, učitelů či jiných pečujících osob, vývoj chlapcovy osobnosti nemůže mít zdravý průběh.
Kojenecký věk a současně i věk batolecí je charakteristický tím, že naučí maličké dítě vytvářet silný emocionální vztah s osobou matky či s osobou, která matku nahradí. Neustálé střídání osob, které o dítě v útlém věku pečují, zabraní rozvoji osobnosti. Dítě promešká nezbytnou dobu nutnou ke vzniku pevné vazby k milující a milované osobě. Schopnost vytvářet vztahy, tedy schopnost milovat, zaniká.
Jak tedy bude vypadat v dospělosti chlapec, kterému byla odepřena láska v útlém věku a který si k žádnému člověku nevytvořil citový vztah? Nejspíš se u něho rozvine porucha osobnosti projevující se sníženým sebehodnocením, které bude provázeno pocity méněcennosti, prázdnoty až nicoty. Dospělý muž se může projevovat navenek jako hloubavý a do něčeho zapálený filosof, ovšem jeho ideologie bude obtížně uchopitelná a nudná. Nebude schopen vytvářet emocionální vztahy se svým okolím, protože vztah u něj vyvolává pocit kontroly nad jeho osobou. Nesnese kritiku. Bude projevovat nedůtklivost a vztahovačnost. Svou osobní zodpovědnost bude přesouvat na druhé a i ve stáří se u něj bude projevovat nulová sebereflexe, a to znamená, že nikdy nebude schopen změnit své chování.
Protože v dětství neměl saturované potřeby lásky a bezpečí, může projevovat přehnanou snahu vyhovět otci či matce. Třeba i tím, že uzavře sňatek s osobou, ke které je lhostejný. Celý jeho život bude doprovázet obrovská závist. Pokud jeho partnerka bude úspěšnější, nesmíří se s tím a bude ji víc a víc nenávidět.
Partnerství však dokáže vytvořit s osobou s podobnými rysy. Pokud emočně nestabilní, sebestředná partnerka motivovaná majetkem či sociálním statusem bude nakloněna k předstírání vztahu s chladným mužem, může jejich partnerství navenek vypadat jako bezchybné. Ke lhaní a manipulacím jsou totiž oba dobře vybaveni a skutečnou lásku ve svém životě nepotřebují.
Muž, který není schopen navázat smysluplný emocionální vztah s druhými lidmi, ho nenaváže ani se svými dětmi. Blízké osoby jsou pro něho pouze objekty k naplnění jeho cílů a opakovaně všechny zneužívá. Účelem manipulací může být i dobrý obraz na veřejnosti. Lze tedy vidět fotografie (mlčící svědky kašírované situace) milujícího muže s dítětem na kolenou. Musí totiž předložit důkaz o své skvělé osobnosti. K tomu se fotografie hodí. Ta snese všechno. V sexuálním životě je však muž promiskuitní. Potřebuje si neustále dokazovat svou atraktivitu.
Navenek se může jevit jako přemýšlivý, spolehlivý, možná i atraktivní, ovšem jeho odtažitost, pohrdání druhými a emoční chlad jeho osobnost poodhaluje. V jeho chování se objevuje opakovaně arogance i neúcta k člověku. Ke svým podřízeným se chová odporně. Je nedůtklivý, panovačný, protože není schopen pochopit druhého člověka a lidské emoce. Postrádá jakoukoliv empatii. Druhé lidi vnímá stejně jako předměty a mají pro něho pouze užitkovou hodnotu. Pokud se mu něco nepodaří, vybije si zlost na lidech, kteří jsou v tu chvíli poblíž.
Jako příčina nevyrovnaného chování dospělého muže byla špatná volba péče v raných fázích jeho vývoje. Někdo rozhodl, že maličké dítě nepůjde do bezpečné náruče jedné chůvy, ale do péče několika desítek různorodých lidí. V takovém prostředí se nemohl cítit milován. Zabránili mu tedy vytvořit si k někomu blízký emocionální vztah a rozvinout schopnost někoho milovat. Z této osobnosti tak vymizela lidskost. Vše co dělá, dělá jen ve svůj prospěch a pro své zraněné ego.
A pokud takový člověk se stane králem, potom Bůh ochraňuj zemi, které vládne.