Rodiny, které tvoří rodiče a děti bez biologických vazeb, jsou známé z historie. Není tedy nic neobvyklého, když v dnešní rodině vychovává muž děti manželky a žena děti manžela.

Tak jako v biologicky čistých rodinách, i v těch takzvaných patchworkových rodinách dochází k různým konfliktům a sporům. To však nemusí znamenat, že vždy vznikne z těchto propletenců rodina dysfunkční. Ráda bych čtenáře, kteří jsou zvyklí na to, že kazuistiky, které zveřejňuji, nebývají optimistické, seznámila s rodinou, která vytvořila patchwork, a to tak, že jejich soužití je funkční.

Před několika lety se seznámila osamělá matka s rozvedeným trenérem svých dětí, který ve sportovním klubu měl i své dva syny. Dva dospělí lidé, muž a žena, si začali vypomáhat, vytvořili si mezi sebou emocionální pouto a uzavřeli manželství. Jejich soužití vypadá asi takto: synové muže, třebaže jsou ve výhradní péči své matky, vídají otce téměř každý den a tráví s ním víkendy. Otec má kontrolu nad jejich prospěchem, zná jejich přátele, sleduje jejich sportovní výsledky a zajímá se o potíže, které musí jeho děti řešit. U biologické matky synové spíš přespávají a zůstávají s ní v době nemoci. Matka však má přehled o jejich potřebách, prospěchu a zdravotním stavu. Oba chlapci jsou v kontaktu s oběma rodiči. Oba rodiče řeší společně problémy synů, pokud nastanou. Vznikl zde model společné porozvodové péče, který není v naší zemi soudy nijak využíván. Nesmím zapomenout, že otec posílá dle rozhodnutí soudu bývalé manželce výživné. Přispívá navíc na potřeby ke sportování, což je nejspíš největší finanční zátěž.

Osud ženy, macechy, odpovídal obvyklému scénáři. Zůstala sama se dvěma malými dětmi, výživné nedostávala v určené výši, pokud vůbec něco na děti od biologického otce na její účet přišlo. Byla vyčerpaná, žila s dětmi v bídě, zhoršil se jí zdravotní stav a svůj život přežívala. Když poznala osobnost trenéra svých dětí, byla fascinována, že existuje muž, který se i po rozvodu o své děti zajímá. Její vztah k tomuto muži stojí i po několika letech manželství na úctě a obdivu. Možná poskytuje muži to, co některé ženy nedokáží, a to projevit mu, že ho potřebují. Žena usiluje o to, aby jejich partnerský vztah byl funkční. Neznamená to, že v této rodině nedochází ke konfliktům, vždyť tu žijí čtyři dospívající děti, které vzájemně soupeří. Oba rodiče se však snaží o smysluplnou komunikaci a rychlé řešení vzniklých problémů. Muž nastavil všem dětem stejná pravidla a žena funguje v rodině spíš jako ekonomický poradce, taxikář, hospodyně i smírčí soudce. Muž je přísnější a žena laskavější a tolerantnější. Mužovy děti získaly pomocnou sílu, nevyčerpávají svou biologickou matku a neztratily svého otce. Ženiny děti získaly lepší materiální zajištění a zdravou spokojenou matku. Co je však nejdůležitější? Osobnost muže poskytuje model k identifikaci mužské role pro vlastní i nevlastní děti. Všechny čtyři děti z patchworkové rodiny mají možnost denně vidět fungující partnerské soužití.

Na tomto případu jedné současné rodiny lze vidět, že i patchworková rodina, která ve většině případů nedokáže dobře fungovat, pakliže ji tvoří dva zralí dospělí lidé, fungovat může. Bohužel, řada rodin tohoto typu se v krátké době buď rozpadne, nebo, a to je častější, macecha nevlastní děti vypudí. A opět nastane běžný porozvodový model, kdy děti ztratí kontakt se svým otcem.