V nedávné době informovala česká média o případu napadení malého chlapce dospělým a nejspíš fyzicky zdatným mužem. Tento velmi smutný případ však udivil víc tím, že nebezpečný agresor se opět pohybuje mezi námi.

Podle zveřejněných informací policie nešlo o nešťastnou náhodu, ale o brutální útok na dítě. Je lhostejné, zda pachatel byl pod vlivem alkoholu či ne. Pokud nebyl schopen ovládnout závislost v době útoku, neovládne ji ani dnes nebo zítra. A pokud se pod vlivem alkoholu chová brutálně k bezmocnému dítěti, bude se podobně chovat ke komukoliv, kdo je slabší než on. Argumentace, že se to stalo poprvé, je zcela lichá. Každý zločin mívá své poprvé.

Na tomto případu týrání dítěte je zarážející to, že náš systém, který by měl být nastaven k ochraně dětí, opět selhal a vyslal signál, že útok na dítě je v naší zemi dovolen. Jinak než povolení násilí na dětech nemůže rozhodnutí soudu o propuštění pachatele nepochopitelného útoku veřejnost chápat.

Proč soud uvěřil slibům chladnokrevného násilníka schopného napadnout dítě, se dá vysvětlit jediným způsobem. Pachatel nejspíš v soudní síni sehrál úspěšně hereckou etudu.

To, že útok na dítě je skutkem, kterého se nedopustí jen tak leckdo, je jasné i laikovi. Je velmi pravděpodobné, že pachatelova osobnost si nese v sobě některou z osobnostních patologií. Přesvědčivě sehrát roli nevinného a bolestí a pocity viny zlomeného jedince a slíbit i to, co se slíbit nedá, dokáží nejlépe lidé s histriónskou poruchou osobnosti.

Histrión je jedinec, který rozhodně nemocně nepůsobí. Dokáže dlouhodobě svou poruchu skrývat. Častokrát se tento druh patologie vyskytuje u jedinců, kteří jsou náchylní k duševním traumatům. V některých případech dokonce tyto osobnosti používají intoxikaci (například alkoholem) k tomu, aby byli schopni lépe ventilovat negativní emoce. Intoxikaci potom při konfrontaci využívají jako odůvodnění svého zavrženíhodného chování. Histrión je mistr všech rolí. Během jediné sekundy je schopen vymyslet historku, lež či jakoukoliv konstrukci tak, aby vedla k lítosti nad jeho údělem.

Histrión nikdy nezmění své chování a nikdy skutečně nelituje toho, co provedl. Nemá soucit. Netrpí pocity viny. V případě trestu lituje sám sebe, ale nikdy nepochopí utrpení oběti. Histrión je schopen jakéhokoliv teatrálního výstupu. Dokáže prosit, klekne si i na kolena, slibuje a slibuje. Je jen na jeho okolí, zda mu dovolí pokračovat v páchání zla, kterého by jiný člověk nebyl schopen.