Minulý týden, dne 26. dubna 2012, se v brněnském Divadle Husa na provázku sešli na tiskové konferenci někteří představitelé třiadvaceti občanských iniciativ a organizací, kteří se sdružili v platformě Ukradli jste nám stát, vraťte ho zpátky. Na setkání předložili kromě jiného návrh na změnu § 48 odstavce 1. zákona č.90 z roku 1995, která by umožnila vznik nezávislé parlamentní komise, do níž by mohli být voleni i nepolitici. Komise by se pokusila vyšetřit napojení některých politiků na krajské mafiánské struktury, které ovlivňují justici, policii a státní správu a své závěry by v obecné rovině zveřejnila a konkrétní poznatky předala justici.
Čtvrt roku po úmrtí spisovatele a nakladatele Josefa Škvoreckého vychází kniha rozhovorů, které s ním a jeho ženou Zdenou vedl publicista Karel Hvížďala. Škvorecký zde hovoří o studiu, kdy se z premianta stal kvůli lásce propadlík, o nakladatelství i o zkušenostech s StB.
U nás často skloňovaný kapitalismus funguje nejlépe ve starých protestantských zemích jako je Velká Británie a Holandsko, kde platí velký stupeň transparentnosti, zákon o přístupu všech ke všem informacím byl například ve Švédsku zaveden v roce 1776, u nás až v roce 1999 a dodnes se nedodržuje, a kde existovala stolice nezávislého soudce dříve, než se tam zrodil kapitalismus. Důsledek je nabíledni: slovo, smlouva a zákon tam platí bez výjimek.
Rozhovor s Jiřím Přibáněm, profesorem právní filozofie a sociologie na univerzitě ve velšském Cardiffu.
Tak se hovoří o politice v Německu od té doby, co se podařilo jednomu členu politické strany Piráti prosadit ideu přímo ze svého laptopu přes parlament až do Spolkové rady. Otázka, kterou si tam politologové v této souvislosti kladou, proto zní: Mohou piráti propojit přímou a zastupitelskou demokracii?
To je otázka, na kterou se pokusím hledat odpověď v dnešním komentáři a která v souvislosti s pátečním rozsudkem Jana Šotta nad Vítem Bártou a Jaroslavem Škárkou vzbuzuje snad nejvíce právních pochybností pronášených z kvalifikovaných úst.
Jestliže byl donedávna považován pro justiční kulturu v této zemi za přelomový verdikt soudu ve věci tzv. justiční mafie, kdy soudce Vojtěch Cepl mladší razantně odmítl praxi, která respektovala údajné tvrzení soudce Pavla Kučery, že "jde-li o vládu, nestrannost justice musí jít stranou," tak za stejně přelomový rozsudek pro politickou kulturu je možné považovat verdikt soudce Jana Šotta, který dal jasně najevo, že platit soukromě poslance za postoj k zákonu nelze. Jinými slovy, že i nabídka půjčky či jiné výhody v takovém kontextu je úplatkem.
Řada lidí ve střední Evropě si po roce 1989 myslela, že komunistické či postkomunistické strany s novými jmény dlouho nepřežijí, protože jejich členové vymřou. Nic takového se nestalo. Proč tomu tak většinou bylo, ukazuje dost názorně situace v Sársku, v Německu. Voliči levice se tam vždy rekrutovali hlavně ze dvou skupin: ze starých socialistů a z mladých lidí, kteří chtěli proti stávajícímu systému protestovat, ale neměli alternativu. Když jim ji německá politická scéna nabídla, levice začala silně ztrácet. Průměrný věk jejich poslanců v Sársku činí 56 let, šéfovi jejich frakce v zemském parlamentu Oskaru Lafontainovi je 68 let a zemský šéf této strany Rolf Linser má 69 let.
To je příliš vážná otázka, než aby se na ni dalo odpovědět v kratičkém komentáři. Jedno je ale zřejmé: občané jsou s politickou situací a s vládou velmi nespokojení: určitě či spíše nespokojených s politickou situací je přibližně 86 procent obyvatelstva a vládě důvěřuje už jen asi 16 až 25 procent dotázaných.
Větší frekvence odposlechů v našich médiích je součástí všeobecné nezřízené touhy po vzrušení a náhradních silných zážitcích každé zážitkové společnosti. Je to přímý důsledek toho, že prestiž majitelů médií se již neodvíjí od úrovně jimi vydávaných či provozovaných médií, ale pouze od jejich zisku, čímž se majitelé - navíc často anonymní (holdingy) či zahraniční - vyvázali z odpovědnosti za obsah.
Utvoří po volbách v roce 2013 sociální demokraté a zelení koalici? To je otázka, kterou si kladou politologové v Německu již delší dobu, a některým se zdá, že špičky obou stran, tedy pánové Sigmar Gabriel a Jürgen Trittin si již dokonce před časem rozdělili ministerská křesla. Nicméně že by tyto strany získaly v parlamentu většinu, na to situace v posledních týdnech nevypadá, píši někteří novináři.
Jak je z médií známo, ministr spravedlnosti dr. Jiří Pospíšil podal proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. února 2012 kasační stížnost, protože tento soud rozhodl, že se dr. Rampula může vrátit zpět do své funkce.
Po zveřejnění odposlechů mezi bývalým primátorem Pavlem Bémem a panem Romanem Janouškem, šedou eminencí pražské radnice, který - jak z nahrávek zveřejněných v Mladé frontě Dnes s největší pravděpodobností vyplývá - se podílel na závažných rozhodnutích magistrátu, obsazení funkcí ve Všeobecné zdravotní pojišťovně i možná v Bezpečnostní informační službě, se objevila v médiích řada reakcí politiků. Někteří politici odposlechy a jejich zveřejnění odsuzují, jiní žádají radikální řešení.