Na tyto otázky neexistuje snadná odpověď, ale musíme se pokusit ji hledat, protože nespokojenost občanů enormě roste. Právě současná Nečasova vláda nám totiž předvádí velmi transparentně, do jaké pasti jsme se dostali. Provádět značné škrty, které sníží životní úroveň všech obyvatel včetně penzistů, kterých valem přibývá a tudíž jejich hlasy ve volbách hrají velmi důležitou roli a přitom se nazývat vládou rozpočtové odpovědnosti, pakliže ve společnosti a priori vládě nedůvěřuje přes osmdesát procent obyvatelstva a s politickou situací je nespokojeno 92 procent dotázaných, je velmi složité. Podle průzkumu společnosti STEM ze středy 9. května 2012 preference vládních stran klesly na absolutní minimum: ODS dostala 11,9 procent a TOP 09 6,8 procenta, ČSSD má 26,1 procenta a KSČM 14 procent. Svádět vše na úsporná opatření nelze, nedůvěra v politiku jako řádné řemeslo klesá prakticky od půlky devadesátých let.
V posledních dvou letech došlo ke dvěma zásadním změnám ve vedení dvou nejprestižnějších médiích ve Spojených státech. V čele The New York Times, které mají za sebou 160 letou existenci a nyní zaměstnávají 1200 redaktorů stojí od letošního roku žena: sedmapadesátiletá Jill Abramsonová, investigativní novinářku, která na sebe v posledních letech asi nejvíc upozornila tím, jak rozpletla aféru prezidenta Billa Clintona se stážistkou Monicou Lewinskou. Byla to totiž ona, která ukázala na to, že tuto aféru rozmazal na internetu Kenneth Starr, což byl ve skutečnosti prokurátor, který měl vyšetřit, jak to bylo. Podle některých odborníků paní Abramsonová jen přistoupila na teorii manželů Clintonových. Zároveň je ale pravda, že tento příběh je pro ni typický: vždy ji zajímal vztah mezi mocí advokátů a lobbistů, politikou a sexem.
To je otázka, na kterou se snaží najít odpověď analytici a komentátoři v sousedním Německu po překvapivých výsledcích zemských volbách v Severním Porýní - Vestfálsku. Hlavní postava sociálních demokratů Hannelore Kraftová v této zemi dostala o třináct procentních bodů více než má SPD v celoněmeckých průzkumech. A naopak Norbert Röttgen od křesťanských demokratů dostal skoro o deset procent méně procentních bodů než je průměr CDU na spolkové úrovni. Christian Lindner z liberální strany FDP si rovněž polepšil v porovnání s šéfem strany Philippem Röslerem o tři procentní body. Tedy, kdyby už nyní byly celostátní volby, ztratila by koalice CDU a FDP většinu, protože CDU získala jen 26,3 procenta a FDP 7,8 procenta. Ale jisté je, že ani sociální demokraté se zelenými, kteří dostali 39,1 procenta a 11,3 procenta, by nedali dohromady většinu, museli by se leda spojit ještě s piráty, kteří se dostali rovněž do zemského parlamentu, když získali 7,8 procent hlasů. Žádná jiná strana už nepřekročila potřebných pět procent.
Takhle jednoduše by se dala shrnout jinak velice rozbouřená situace na naší politické krajině. Zatčení hejtmana dr. Davida Ratha, o jehož vině nepochybuje už ani místopředseda sociálních demokratů Lubomír Zaorálek, jak řekl Lidovým novinám, je totiž jen věcí důkladné práce jednoho policejního útvaru a jednoho státního zastupitelství, ale to, jak dopadne řízení na Nejvyšším správním soudu v Brně, který vede dr. Josef Baxa, ve věci odvolání vrchního státního zástupce v Praze dr. Vlastimila Rampuly, je věcí mnohem důležitější, protože se týká funkčnosti celé soustavy státního zastupitelství.
Odpověď na první otázku je bohužel jednoduchá, protože proti mase politiků a úředníků, která s restrukturalizací řeckého hospodářství a úspornými opatřeními nesouhlasí, nelze v důsledku vůbec nic prosadit. Nezbývá nic jiného než doufat, že návrat k drachmě, která učiní veškerý dovoz velmi drahý a naopak zlevní domácí produkci, se místní hospodářství během dvou či tří let zase postaví na nohy a stane se opět konkurenceschopné. Odborníci odhadují, že hodnota drachmy bude o padesát i více procent nižší než má dnes euro. Zároveň takový krok bude důležitým signálem pro ostatní země, že Evropská unie se nenechá od nikoho dlouho vydírat.
Takhle vesele nazývají německá média změnu v Evropě, ke které musí dojít po odchodu ze scény francouzského republikánského prezidenta Nicolase Sarkozyho a nástupu socialisty Francoise Hollanda. Jak známo bez domluvy Německa a Francie jako dvou nejsilnějších států Evropské unie se tam nic podstatného nemůže udát.
Tak zní základní otázka, kterou musí nyní řešit státní zástupci poté, co šéf pražského vrchního státního zastupitelství dr. Vlastimil Rampula předal kauzu Mostecké uhelné společnosti do Brna a Nejvyšší státní zastupitelství ji postoupilo Vrchnímu státnímu zastupitelství v Olomouci. Připomeňme jen, že Švýcaři v této souvislosti zablokovali na kontech 12 miliard korun, ke kterým se náš stát nehlásil: nikomu nechyběly. Ve Švýcarsku jsou majitelé podezřelí z praní špinavých peněz. Dr. Rampula majitele v čele s Antonínem Koláčkem nestíhal, protože tvrdil, že nelze v tomto případě hovořit o privatizaci. Podle něj šlo jen o prodej 46 procent akcií, jenže ty akcie byly zakoupeny za peníze firmy. Navíc dr. Rampula říkal, že kauza je po deseti letech promlčená. Kdyby ovšem šlo o privatizační zločin, je promlčecí lhůta dvacetiletá. Proto jsem se Nejvyššího státního zástupce dr. Pavla Zemana zeptal: Co to je privatizační zločin?
Rozhovor s rabínem Efraimem Karolem Sidonem
Podle zahraničních komentátorů lze usuzovat na to, že nálada v Evropě se začíná zásadně proměňovat. Experti čím dál tím častěji říkají, že spořivé programy situaci zadlužených zemí ještě více zhoršují a naopak nabízejí velmi bohaté investiční programy. A tyto změny mohou velmi rychle podpořit i výsledky víkendových voleb v Řecku a ve Francii, kde strany a jejich představitelé, kteří podporovali úsporná opatření, přestávají hrát rozhodující roli. To znamená v Řecku strany Pasok, což jsou socialisté a Nea Demokratia, které již nemají v parlamentu většinu, a ve Francii republikáni. Kandidát socialistů Francois Hollande nabízí, že bude tlačit na Centrální banku, aby kromě finanční stability podporovala výrazně i hospodářský růst. Něco takového by v Evropě znamenalo změnu základních paradigmat, i když ještě před nedávnem se všude hovořilo o tom, že spoření nemá alternativu, a to hlavně kvůli vysokým dluhům v jižních zemích Evropské unie. Vyžadovala se opatření, která by zajistila minimální státní výdaje nebo vysoké daně, či nejlépe oboje najednou.
Minulý týden jsem na stanici Český rozhlas 6 odvysílal (a ve svém blogu zde zveřejnil) komentář s názvem Senát versus prezident Klaus 2 : 0, který na svém blogu okomentoval dr. Zdeněk Koudelka, jeden ze dvou kandidátů na ústavního soudce, který neprošel (viz text Hvížďala a novinářský šunt).
Dne 1. května 2012 vydala francouzská tisková agentura AFP (Agence France-Presse) zprávu, v níž stojí, že britská parlamentní komise, jež prověřovala nekalé aktivity médií magnáta Ruperta Murdocha ve Velké Británii, ukončila svou činnost. Murdochova média totiž mimo jiné odposlouchávala telefony příbuzných obětí teroristického útoku v Londýně v roce 2005 či vojáků padlých ve válce v Afghánistánu a Iráku a asi dva tisíce dalších lidí, včetně prominentů, hvězd a celebrit. Výsledky vyšetřování komise, která byla zřízena z podnětu premiéra Davida Camerona, byly tentýž den zveřejněny. Komise měla za úkol prověřit etickou stránku fungování médií.
Senát zamítl prezidentu Václavu Klausovi druhou nominaci na ústavního soudce, a to už je dobrý důvod se zamyslet nad tím, jaké lidi pan prezident do této instituce, která má bdít na dodržování Ústavy, navrhuje a nespokojit se jen s jeho vyjádřením, že jde o politický boj.