O největší překvapení v minulých parlamentních volbách v roce 2013 se bezesporu postaral Andrej Babiš. Jeho nové hnutí ANO 2011 se stalo těsně za ČSSD druhou nejsilnější stranou v Česku s ústředním sloganem: Budeme řídit stát jako firmu. Sám pak při bilancování v aktualne.cz prohlásil, že rok 2013 byl nejtěžším rokem v jeho životě.
Mediální krajina v České republice je jako pohyblivé písky a v roce 2013 se dostala do největšího pohybu od počátku devadesátých let.
Po minulém víkendu se zdá, že se vládní koalice ČSSD, Ano a lidovců domluvila na vládě, když se KDU-ČSL smířila s postem ministra zemědělství, kultury a ministra, který bude mít na starosti vědu a inovace. Vláda tím pádem bude mít sedmnáct členů, z toho ČSSD osm a Ano šest. Bohužel již tato dohoda signalizuje, že popírá sama sebe, když chce šetřit a její vláda nabobtnala ze současných patnácti na sedmnáct členů jen proto, aby mohla vzniknout.
Od října minulého roku máme Letiště Václava Havla, je po něm pojmenováno několik ulic, ve Washingtonu je jeho památník, ve Štasburku stojí jeho busta, další je v Litoměřicích a v Pelhřimově, v Kralupech nese jeho jméno škola, Jiří Sozanský uspořádal výstavu jeho kreseb v prosinci loňského roku ve Vojenském historickém muzeu a Jiří Suk a Martin C. Putna o něm vydali důležité knihy atd.
Odpověď se zdá být jednoduchá, protože přichází ze zahraničí: přednášel léta na univerzitě v Berlíně, působil jako vedoucí pracovník na univerzitním vědeckovýzkumném institutu v Lipsku a připravil např. velmi povedenou výstavu Karel IV., císař z Boží milosti v New Yorku v roce 2005, či Europa Jagellonica 1386 až 1572, která kromě Kutné Hory byla v letech 2012 a 2013 instalována i ve Varšavě a Postupimi. Vyžadoval by, aby instituce byla internacionálně akceptovaná, větší výkony a netoleroval by dlouhodobě zaběhnuté toky peněz, které se i laikům zdají být přemrštěné: třeba za hlídání či úklid objektů.
Veřejnoprávní instituce by měla mít svůj vlastní charakter. Divák či posluchač s ní buď souhlasí, nebo se s ní pře a tím si vytváří svůj názor. Proto po pěti letech existence British Broadcasting Company ji v roce 1927 John Reith změnil na Corporation. Šlo hlavně o to, aby se nekomercializovala a neklesala její kulturní úroveň a o odstínění stanice pomocí nezávislých rad od politiky. Tak se vyvinul model veřejnoprávních televizí, který po druhé světové válce byl nejprve zaveden po vzoru Anglie v Německu a později v celé Evropě.
Po zkušenosti s velkou koalicí křesťanských demokratů CDU/CSU a sociálních demokratů SPD pod taktovkou kancléřky Angely Merkelové v letech 2005 až 2009, opozice vyžaduje změny v jednacím řádu bundestagu, tedy německého parlamentu. Tehdy si totiž opoziční strany vehementně stěžovaly, že parlament byl paralyzován, protože vše se předem domluvilo na stranických sekretariátech a ve sněmovně masivní většina všechno snadno přehlasovala.
Na ministerstvu vnitra to opět vře, a to za situace, kdy je vláda a tudíž i ministr vnitra Martin Pecina v demisi. Nejprve se ministr pokusil podle policejního prezidenta Martina Červíčka prosadit do vedení elitního protikorupčního útvaru, který slaví v poslední době mimořádné výsledky, podplukovníka Jindřicha Láta. Když to policejní prezident odmítl, protože taková změna není v kompetenci ministra, dosadil tohoto podplukovníka ještě s Martinem Grimou alespoň na ministerstvo. Stalo se tak po té, co byl převelen do skupiny Progres, kde měl spolu s odborníky ministerstva financí hledat nástroje na potírání daňových úniků. Podle Látových kolegů není tento podplukovník ale žádný expert v této oblasti. Z toho lze usuzovat, že Zemanova vláda má snahu dosadit si na různé funkce své lidi, i když už sami nebudou ve vládě. To je zřejmě i důvod, proč bylo na státní zastupitelství v Praze doručeno trestní oznámení jednoho z plukovníků české policie a později i odborů, které ministra viní z klientelismu ve státní správě a zneužívání pravomoci. Důvodem k podání bylo i současné dvojvládí na policejním prezidiu, protože ministr dosadil do funkce odvolaného Petra Lessyho na vzdor doporučení rozkladové komise.
Zatímco Ivan Hoffman se ve svém příspěvku pro ČRo Plus zabýval smyslem lustračního zákona pětadvacet let po převratu, já se pokusím spolu s právníky na tento problém podívat z pohledu juris prudence, tedy smyslu práva.