To je otázka, na kterou se pokusím dnes odpovědět. Pomineme-li nejčastěji probírané podezření, že Andrej Babiš spolupracoval se Státní bezpečností, což se snad vyřeší buď rozsudkem bratislavského soudu, nebo zákonem o státní službě či odchodem některých členů ANO z tohoto hnutí, pokud by jeho spolupráce byla prokázána. Další důvody možného rozpadu jsou ale zřejmě závažnější. Tato 13. vláda České republiky, která byla jmenována po 95 dnech, je totiž složena z nováčků, zkušenost s úřadováním ve vládě mají jen tři členové sedmnáctičlenného kabinetu: Sobotka, Mládek a asi 16 let starou zkušenost má i herec Stropnický. Ostatní se budou muset teprve seznamovat s řízením ministerstev. A zorientovat se v bludišti, kde fungují vlivové skupiny napojené na lobbisty, strany a podnikatele, je obtížné. A pokud se to ministrům nepodaří rychle, naopak klany ovládnou ministrovo okolí a on se bude pouze dovídat, proč něco nejde.
Média veřejné služby budeme mít, až budou vnitřně fungovat jako jejich vzory na Západě
Před dvěma lety, 3. ledna 2012. zemřel v Torontu český spisovatel Josef Škvorecký a před pár dny vyšla v Praze kniha Otty Ulče s názvem Škvorečtí. Oba byli univerzitními profesory a literáty: Škvorecký v Torontu vyučoval anglickou literaturu a kurzy českého filmu a divadla a Ulč ve Binghamtonu, v USA, politologii. V roce 1969 za ním přišel jeden ze studentů a sdělil mu, že se v Torontu usadil český spisovatel. Když se Ulč dozvěděl, že jde o Škvoreckého, autora Zbabělců, neváhal a při nejbližší příležitosti se za Škvoreckým vydal. Do Toronta to bylo jen 500 kilometrů. Podle tvrzení Škvoreckého byl Ulč prvním exulantem, se kterým se setkal, a hned si padli do oka. Škvorecký, ročník 1924, byl jen o šest roků starší. Rozdíl byl pouze v tom, že Ulč odešel z Československa v 29 letech, kdežto Škvoreckému bylo 44 let. Jejich přátelství trvalo až do jeho smrti. Poslední dopis Škvoreckého, který je v knize otištěn, má datum 25. srpna 2011. Potom již spisovatel nebyl schopen psát, jeho nemoc se zhoršovala, z čehož onemocněla i jeho žena Zdena Salivarová, rovněž spisovatelka a hlavně zakladatelka exilového nakladatelství Sixty Eight Publishers, které existovalo od roku 1971. Oba skončili v nemocnici a už se nikdy neviděli. O Josefa Škvoreckého se starala jeho neteř Zuzana a přítel Michal Schönberg.
Horst Seehofer jako předseda křesťanských demokratů v Německu se rozhodl vést permanentní volební kampaň. A z toho, na čem se usnese spolková vláda v Berlíně, ho zajímá pouze to, co je prospěšné pro Bavorsko, napsal zpravodajský týdeník Der Spiegel.
Pětašedesátiletý komunista a bývalá kosmonaut Vladimír Remek, syn generálporučíka Jozefa Remka, dlouholetého velitele letectva Československé lidové armády, se vrátil opět do Ruska jako český velvyslanec. Celkem tam strávil 15 let nejprve jako jako student, později jako kosmonaut či zástupce různých firem a obchodní rada. V listopadu roku 2013 ho prezident Zeman jmenoval a 16. ledna 2014 jeho pověřovací listinu přijal po velmi vznešeném ceremoniálu, který připomíná starou carskou tradici, prezident Vladimír Putin. Do Alexandrovského sálu, jak to popsal jeho předchůdce Petr Kolář, se vstupuje špalírem stráží v historických uniformách za zvuku fanfár a člověk vchází do zářivě zlatého prostoru ozářeného křišťálovými lustry a připadá si jak v pohádce.
Jan Palach a jeho smrt upálením v roce 1969, 45. výročí si připomínáme právě dnes, znamená pro část mé generace výčitku, ale bohužel ji často z pohodlnosti vytěsňujeme z paměti, i když tenkrát nás donutila si položit základní existenciální otázku: Za co má smysl položit život a jaký život má vlastně smysl? Naši výčitku zdůrazňuje i ten fakt, že nikdo z naší generace nedokázal natočit jeho příběh: musela ho zfilmovat polská Židovka žijící v Paříži Agnieszka Holland. Opominul jsem jen dokument tehdejších studentů FAMU natočený v režii Milana Peera v roce 1969 a hned po premiéře v Semaforu zakázaný a dokument Kristiny Vlachové Poselství Jana Palacha odvysílaný poprvé ke 40. výročí jeho smrti (kvůli kterému po vysílání v roce 2009 se pokusili zažalovat autorku spolupracovníci StB, kteří s ním natočili na smrtelné posteli rozhovor). Mladší generace pak vydala v roce 2009 k jeho předešlému kulatému výročí knihu Jan Palach 69 a ještě bychom našli pár méně známých tisků či akcí, ale s třídílným filmem Hořící keř se to nedá srovnávat. My jako Češi a Moraváci jsme se s tímto handicapem vyrovnali jen tím, že jsme filmu paní Holland přiřkli nejvíc nominací na Cenu české filmové kritiky, tedy zbaběle.
Krize ve vedení České policie je de facto permanentní, trvá od doby, kdy byl v červenci 2010 jmenován ministrem vnitra Radek John z Věcí veřejných. Z toho lze oprávněně usuzovat na to, že jde o systémovou chybu. Problémy s jmenováním nové vlády to jen upozadily.
Zeman tvrdí, že Bohuslava Sobotku jmenuje premiérem do několika dnů, jeho kabinet do konce ledna. „Konečně,“ nabízí se zvolání – od voleb uplynulo čtvrt roku. Filozof Jiří Přibáň v chování Zemana vidí nebezpečnou hru a tvrdí, že Sněmovna s ním může bojovat spíše než žalobami škrty v rozpočtu hradní kanceláře.
V posledních dnech zažíváme velmi neobvyklou situaci: Na Hradě sedí levicový prezident a podíváme-li se třeba do sobotního Práva, které je považováno spíše za levicový deník, najdeme tam tři komentáře, které mají k chování prezidenta výhrady, protože ho považují za ústavně nestandardní. Důvod je zřejmý: Prezident má největší výhrady k ministrům navrženým právě levicovou sociální demokracií a uměle protahuje jmenování Bohuslava Sobotky premiérem.
KDU-ČSL, tedy Křesťanská a demokratická unie-Československá strana lidová, je druhou naší nejstarší stranou. Sociální demokraté si založili svou stranu v roce 1878 a lidovci v roce 1919. Tehdy sbírali většinou ve volbách 8 až 10 procent hlasů a v jejich čele stáli lidé, jako byli Adolf Procházka, Helena Koželuhová, Pavel Tigrid a Felix Uhl, kteří po únoru 1948 odešli do exilu. Od devadesátých let minulého století se její preference většinou pohybovaly mezi 6 až 9 procenty. Jen v předposledních volbách se do parlamentu nedostali.