Jak známo podle říjnového průzkumu agentury STEM/MARK, který byl zveřejněn minulý týden a o němž již hovořil Ondřej Konrád, byl nejlépe hodnoceným prezidentem Václav Havel. Vybralo si ho 55 procent dotázaných respondentů, a to s velkým náskokem před Václavem Klausem i Milošem Zemanem.
Proč nejsme standardní demokratickou zemí, jak slyšíme občas od našich politiků včetně premiéra, ukazuje příběh nového vydavatele německých novin Berliner Zeitung a Berliner Kurier Holgera Friedricha.
Masová demonstrace v Praze na Letné 16. listopadu 2019, kde se sešlo více lidí než v červnu, strhla oponu falše dnešní vládnoucí garnitury, a to tím nejzřetelnějším způsobem: čistým a nepoškozeným jazykem. Nikdo z řečníků nepoužil fráze. Místo ptydepe technokratů moci prefabrikované v marketingových agenturách, které má zakrýt skutečné úmysly politiků-byznysmenů, byl na Letné slyšet přesný jazyk. A právě tím osobnosti, které tam vystoupily, navázaly na hodnoty a ideály Václava Havla, který od počátku své osobní vzpoury hájil to "neúčelné", ale nejpodstatnější, jazyk jako prostředek sloužící především k poznání skutečnosti. Havel vždy upozorňoval na to, že fráze vnikající do přirozené řeči ji mění v antijazyk, který skutečnost zatemňuje, a tedy zabraňuje v poznání zdeformované skutečnosti.
"Když jsem osobně prošel 17. listopadu 1989 podloubím na Národní třídě bicím kordonem červených baretů, který šel od začátku podloubí a ústil v Mikulandské ulici, kam mě to vyplivlo, byl jsem úplně proměněný a věděl jsem, že takhle ne, že do toho jdu naostro, že i kdybych byl sám, něco řádného musím udělat. Najednou jsem pochopil, že s peticemi je konec, že nám už v tuhle chvíli nepomohou. Náhodou jsem potkal cestou od toho masakru našeho proděkana pana docenta Jana Duška, scénografa, a hned jsem mu řekl, že v pondělí nepřijdu, protože v tomhle státě už nechci chodit do školy. Byl jsem v tu chvíli na sebe hrdý, že jsem to panu docentovi dokázal říct. On se na mě chvíli díval a pak mi sdělil, že on taky do školy nepůjde. Vzácně jsme se shodli a asi nebylo divu, neboť on tou uličkou taky prošel. On, ale protože je starší a chytřejší, začal uvažovat konstruktivně, a že by bylo dobré, kdyby se takhle zachovali všichni. Tam vlastně vznikla idea studentské stávky. Kluci letěli k Realistům, on šel na Novou scénu a já, protože hostuji Na zábradlí, jsem běžel tam. Zrovna končil Don Juan, herci šli z jeviště a já na ně hystericky začal křičet, jak je to možný, že hrajou."
Nejprve bych rád připomenul několik dat a jeden slogan. Cenzura byla poprvé zrušena ve Velké Británii v roce 1695. U nás poprvé v roce 1989, tedy o tři sta let později, nepočítáme-li pár měsíců v roce 1848 a 1968.
"Už od září až do 20. listopadu 1989 se vytvořil takový systém, že jsme každý den v osm ráno jednali s premiérem Ladislavem Adamcem a jeho poradcem Oskarem Krejčím na vládě, pak jsme přejížděli do Havlova bytu. Tam jsme vymýšleli taktiku pro následující den, " vzpomíná dnes Michael Kocáb, který spolu s Michalem Horáčkem založil iniciativu Most. Ta se snažila o dialog s komunistickou vládou.
"Vzpomínám, že silvestr v roce 1992 končil tím, že jsme já a předseda slovenské vlády v televizi o půlnoci popřáli občanům a tím vše skončilo. Odjel jsem pak na Šumavu, takže ten den už byl sám o sobě sympatický a příjemný. Po půl roce intenzivního boje, který se vedl o další osud Československa... Nebyl to samozřejmě boj pro lidi, ale pro mě ano. Každý den se objevila nějaká zbraň, kterou někdo našel. Anglický premiér si mě pozval, abych mu řekl, jestli už bude válka. Evropa z nás byla po zkušenosti z Jugoslávie zděšená a nevěřila, že to dokážeme bez boje. Byl to spíš boj o to, aby boj nebyl." To jsou slova posledního premiéra federální vlády Jana Stráského, která pronesl v rozhovoru zveřejněném při příležitosti 25. výročí České republiky.
Média, plakátovací plochy a CityLighty jsou plné hesel: Slavíme Samet, Česká centra v zahraničí připomenou 30. výročí sametové revoluce, Praha slaví Samet, Samet slaví velký návrat atd. Jenže slavíme-li jakékoliv výročí bez kritické reflexe původních událostí, znamená to, že slavíme výsledek, tedy současný stav naší země a jeho vrcholné představitele, tedy prezidenta a premiéra, a již v tomto zjištění je zjevný rozpor.
Logika kroku Petra Kellnera, který v těchto dnech podepsal smlouvu o koupi CME, odpovídá světovému trendu: Vlastníci "drátů", jak se říká v hantýrce majitelům skleněných kabelů, mají v celé naší civilizaci snahu ovládnout i to, co po těchto drátech běží a kvůli čemu si je domácnost kupuje, tedy digitální data a televizní zábavu. A vzhledem k tomu, že Petr Kellner vlastní u nás a na Slovensku O2 a páteřní telefonní síť Cetin a loni na jaře získal od norského Telenoru operátory v Maďarsku, Bulharsku, Černé Hoře a Srbsku, má tento krok logiku, která míří daleko do budoucna, kdy přes jeho "dráty" by mohla běžet i datová síť 5G.