"Prezidentská volba není boj. Měli bychom hledat toho nejlepšího, který přinese jiskru. Já jsem tu jiskru párkrát zažila, rok 1968, 1989, dlouho jsem s ní žila jako všichni, spojovalo nás to, měli jsme pocit, že nějaká tma je za námi a všechno je v našich rukou. A pak se ukázalo, že v našich rukou není vůbec nic a že jsme někde u dna a že v čele státu na klíčových místech jsou lidi, kteří nás táhnou do tmy. A s tím se přece nemůžeme smířit."
"Složení uhlí se dá časově odhadnout. Složení hudby ne. Může se také stát, že se hudba nesloží vůbec." To je odpověď na otázku: Jak se skládá hudba od Jiřího Šlitra, kterého Miroslav Horníček někdy v roce 1957 seznámil se začínajícím textařem Jiřím Suchým.
"Druhé už Vánoce slavíme ve svém státě. Jestliže jsme o prvních Vánocích žili v opojení nad svým vítězstvím a svou samostatností, hlásí se o druhých Vánocích stesk, že nám je hospodářsky zle," napsal pro Lidové noviny před sto lety národohospodář Karel Engliš, v té době rektor Masarykovy univerzity v Brně a pozdější ministr financí.
Koncem roku slaví v euroatlantické civilizaci tři skupiny občanů svátky: Křesťané Advent, Židé Chanuku a Afričané žijící ve Spojených státech, Francii, Belgii a jinde v Evropě Kwanzaa.
"Radok se vždycky pokoušel dostat z herců cosi víc, něco, čeho se jim v jiných inscenacích nedostávalo. A byl nesmírně citlivý na to, aby herci dobře dýchali, aby správně frázovali, aby se v jejich projevu neobjevovaly podivné falešné intonace, které jsou jen výsledkem návyku anebo jsou způsobeny tím, že herci neumějí správně dýchat."
V minulém týdnu zazněla ve veřejném prostoru dvě vyjádření, ke kterým bychom se měli vrátit, protože nám odhalují nebezpečné praktiky, které ukazují, jak divoká devadesátá léta dodnes deformují naší společnost.
Audit, který dorazil z Bruselu, ani rozhodnutí nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana, který obnovil trestní stíhání premiéra, ani úterní třetí masová demonstrace na Václavském náměstí s následujícím hlučným průvodem na preferencích hnutí ANO, po zkušenostech které máme, asi nic moc nezmění. Otázka je, proč tomu tak je?
Za úplně nejdůležitější na středečním prohlášené nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana lze považovat fakt, že státní zástupci, kteří kauzu Čapí hnízdo šetřili, dokázali odhlédnout od toho, o kom rozhodují, jakou má funkci a jak je známý ve veřejném prostoru.
Sedmasedmdesátiletý Michael Bloomberg, který od roku 2008 hovořil o své možné kandidatuře na prezidenta Spojených států amerických, se rozhodl před pár dny doopravdy kandidovat. Přidal se k řadě demokraticky smýšlejících Američanů vyčítajících Donaldu Trumpovi jeho politiku, jako je například herec Robert Redford. Ten minulý týden prohlásil: "Čelíme krizi, o níž jsem si nikdy nemyslel, že ji v životě někdy poznám... Tento jediný muž ohrozil hodnoty, jakými jsou svoboda tisku, svoboda slova, úcta k pravdě a vláda práva."