Anglický vzdělanec a filozof Joseph Glanvill nebyl v žádném případě jediným stoupencem vědy, který byl přesvědčený, že je nutné rozvíjet argumentaci ve prospěch strachu z čarodějnic, aby se udržela morální autorita náboženství.
Skoro ve stejné době, kdy padla legenda o nepřekonatelné ruské armádě při tzv. speciální vojenské akci na Ukrajině, jak přezdíval Vladimír Putin agresi, vyvrátili němečtí investigativní novináři z časopisu Der Spiegel i legendu o Putinovi.
To je název knihy Terezy Matějčkové s podtitulem: Osm cvičení ve filosofické rezignaci. Autorka na životních příbězích několika význačných filosofů ukazuje, na co ve své práci museli rezignovat, aby dosáhli světové proslulosti. Název si Tereza Matějčková vypůjčila od Reinera Maria Rilka a stejně jako on nepíše o vítězství, ale o stylech výdrže v žití a přežívání. Autorka, jak zmiňuje hned v úvodu, je totiž přesvědčena, že rezignace patří k ustavení každého výjimečného já.
„Milá Olgo, … Pozdravuj všechny blízké, mezi nimiž bych chtěl dnes speciální pozdrav poslat Zdeňkovi. Myslím, že jeho jméno by patřilo do každého dopisu, zabývajícího se lidskou identitou: je to jeden z nenápadných sloupů na nichž všechno stojí – kdyby nebyli pořád ještě kolem nás lidé tak setrvalí, věrní a poctiví, zdálo by se mi tak trochu zbytečné se na tomhle světě vůbec ještě s něčím pachtit.“ To je úryvek z knihy Václava Havla Dopisy Olze.
Umění je vzpoura proti konformismu, kultury proti společnosti, říkají filozofové. Naproti tomu populisté využívají konformní stereotypy a podsouvají lidem, že jejich pohodlné výklady a vidění světa jsou správná. Ti nejúspěšnější sebe stylizují do archetypálních vzorů a prohlašují se za osvoboditele.
K letošnímu 115. výročí narození Františka Kriegela vyšla nejprve kniha Martina Gromana Kriegel, Voják a lékař komunismu a zároveň se objevil v kinech hraný film s názvem Muž, který stál v cestě režírovaný Petrem Nikolajevem. i dokument režisérů Martina Slunečka a Miloslava Šmidmajera Sám proti Moskvě, a je to dobře. Charakter i osud tohoto muže je výjimečný a klade před nás otázku, na kterou si musíme odpovědět sami: Jakou cenu má život, když jednáme proti svému svědomí?
Jak je známo, Senát 31. května 2023 schválil v tajném hlasování všechny tři kandidáty, které navrhl prezident Petr Pavel. A to přesto, že v ústavněprávním výboru byl doporučen jen ústavní expert profesor Jan Wintr. Bývalý předseda Nejvyššího správního soudu Josef Baxa a expředsedkyně Soudcovské unie Daniela Zemanová doporučení nedostali, protože prý dříve pracovali na stejném soudu, výběr nerespektuje různorodost soudní zkušenosti, kandidátka nemá doktorát, mezi nominanty nejsou zastoupeny různé právní profese nebo dokonce, že prezidentův výběr nebyl transparentní či, že by senátoři neměli prezidentovi vyhovět ve všem atd. Ve výboru pro lidská práva prošli všichni navržení bez problémů.
Asi všichni píšeme buď cíleně, nebo z podvědomých a třeba nikdy neartikulovaných či nepřiznaných důvodů, abychom se zbavili alespoň do jisté míry chmurných strastí, bolavých úzkostí, útrap či se lépe orientovali sami v sobě. Proto své problémy svěříme papíru, nebo kvůli tomu, abychom alespoň na chvíli přežili svou smrt.
Odpověď na tuto výzvu Fareeda Zakaria, komentátora Washington Post, kterou přetiskl u nás Respekt, je zřejmá: Volby, tedy klasický akt liberální demokracie, se v mnoha zemích staly jen divadlem pro lidi, kteří se o politiku nezajímají a automaticky delegují odpovědnost za sebe i za stát na majitele moci: ti jim levně slibují, že za ně všechny problémy vyřeší, že za nich bude líp.