Současné Rusko působí trochu roztěkaně: na jedné straně by rádo obnovilo své velmocenské postavení a na druhé straně si uvědomuje, že v jeho těsné blízkosti se staví na nohy dvě nové mocnosti Čína a Indie. Zároveň si všímá, že Spojené státy s novým afroamerickým prezidentem už nevidí těžiště své politiky v Evropě, a proto se snaží vysílat vstřícnější signály směrem k Evropské unii.

I tak je možné zřejmě vysvětlit prohlášení Vladimíra Putina, současného ruského premiéra, který na setkání, které uspořádaly pro hospodářské špičky německé noviny Süddeutsche Zeitung v Berlíně, vychválil minulý týden euro a řekl, že v budoucnu si dokonce dovede představit, že by i Rusko přijalo tuto měnu.

Stalo se tak den po té, co ruský premiér navrhl jednání o bezcelní zóně mezi Ruskem a Evropskou unií. Putin prohlásil, že je přesvědčen o tom, že stabilita evropské měny, se po turbulencích minulých týdnů a hlavně po záchranném balíčku pro Irsko, upevní.

Samozřejmě, že za těmito prohlášeními je cítit i ruský pragmatismus, protože Rusko má své finanční rezervy uložené v euru, takže na jeho stabilitě má eminentní zájem. Zároveň ale Vladimír Putin přiznal, že - cituji - euro je nutné pro světový obchod, a proto je celkem správné, aby světový měnový systém nebyl závislý jen na jedné dominantní měně dolaru. Konec citátu.

Na tomto prohlášení by ještě ale nebylo nic překvapivého, kdyby skoro stejnými slovy nehovořil šéf Deutsche Bank, Švýcar Josef Ackermann. I on se totiž domnívá, že v budoucnu nebude dolar vedoucí hospodářskou měnou. Doslova řekl, že "musíme během času dosáhnout toho, aby dolar nehrál dominantní roli ve světovém obchodě a aby se z eura stala pevná měna". V podstatě si pan Ackermann, jako šéf Deutsche Bank, dovede představit, že Rusko jednou přijme euro jako svou měnu. Pan Ackermann ale neurčil žádný bližší časový horizont a dodal: "Rusko pozveme, aby se stalo naší součastí, tuto myšlenku mohu jen podporovat". Ale i za těmito slovy je možné cítit kalkul: každá důvěra v euro posiluje jeho hodnotu.

Prezident Putin na oplátku prohlásil, že Rusko může posílit euro tím, že na něj přejde při obchodování s energiemi. Doposud obchody s ropou probíhají v dolarech, na což má samozřejmě Rusko malý vliv. Pak Putin dodal, že jeho vláda má jisté idee, jak obchod v tomto sektoru organizovat, ale bohužel nic bližšího k tomu neuvedl.

Kromě těchto vstřícných slov se ale na závěr Putinova vystoupení objevila i kritická slova, která se týkala právě společné spolupráce mezi Ruskem a západní Evropou. Podle Putina ruští podnikatelé by rádi expandovali do Evropy, ale narážejí na politický a hospodářský odpor a podnikatelé těmto postojům podle něho nerozumí.

Mnohem střízlivěji se na tomto setkání vyjadřovala kancléřka Angela Merkelová, která jako šéfka vlády cítila evidentně povinnost se vrátit z utopických výšin na pevnou zem, když řekla, že sice takové prohlášení v podstatě vítá, ale pro jeho uskutečnění nevidí v nejbližší době reálné podmínky.

Přibližování se Ruska k Evropě má zatím evidentně jen verbální a rituální podobu a na podstatě zatím nic nemění. Prakticky se totiž dost často chová Rusko opačně, než jak hovoří: uzavřelo celní unii s Kazachstánem, Běloruskem a v Moskvě se diskutuje o zvýšení cla pro dovážené zboží. Tyto hrátky s Evropskou unií mohou mít nakonec úplně jiný a zcela neočekávaný výstup jako všechny děje v multipolárním světě, v kterém působí mnoho těžko vykalkulovatelných sil, jak jsem o tom již hovořil minulý týden, když jsem citoval George Friedmana, který naopak předvídá v příští dekádě druhou studenou válku.

Psáno pro ČRo 6