Machiavelli ve Vladaři popisuje různé způsoby uchopení moci a v osmé kapitole se zabývá i způsoby nečestnými, kdy se člověk dostane do čela státu zločinem a nekalýmis praktikami. Uvádí dva příklady: Agothoklése Sicilského, který se zmocnil Syrakus a Olliverotta de Forma. Oba skončili nakonec špatně a autor to zdůvodňuje tím, že tito nečestní vládci nepochopili, že ten, kdo se chce delší dobu udržet u moci, musí od chvíle, kdy ji má, opustit nečestné praktiky a musí pečovat o blaho občanů. Machiavelli píše: za špatné považuji to, když nečestností přibývá, opakují se, místo aby jich ubývalo. Proto jsou takoví vládci odsouzeni ke zkáze. Ze stejných důvodů skončil přece i Hitler.

A podobně je to i s Vítem Bártou: Jak dnes víme, vyhlásil strategii propojení soukromé detektivní agentury se svou politickou kariérou a politickou stranou, za účelem získání moci, zakázek a ještě více peněz, než doposud jeho firma vydělávala.

Poučil se u starších politických stran, když zjistil, že i ony mají svá oddělení, která shánějí kompromitující materiály na protivníky a že jim jde rovněž jako jemu hlavně o moc a o peníze. Dokonce si mohl říkat, že své podřízené a věrné platí ze svých peněz, zatímco bosové velkých a zavedených stran tak činí ze státních peněz, tím, že své věrné posílali do různých představenstev a dozorčích rad či jim umožňují získávat předražené státní zakázky.

Jenže zapomněl, že čistě marketingově lze řídit jen firmu, která je soukromá a jejíž funkcionáři nejsou pod kontrolou veřejnosti. Politická strana pracuje na veřejném jevišti a způsob jejího řízení a způsob odměňování se odehrává do značné míry před zraky veřejnosti, která od politiků vyžaduje alespoň obecně přijatelné kulisy, v nichž se politické hry odehrávají. Socialisté všeho druhu hájí sociální stát, čemuž občané rozumí a pravicoví politici zase volný trh a slabý stát, čemuž rozumějí podnikatelé.

Pan Vít Bárta do politiky vstoupil s heslem: Zlikvidujeme korupci a politické dinosaury, ale brzy se provalilo, že jeho kariéra jak stranická, tak zřejmě i podnikatelská, je právě na korupci a vydírání založená a pokračoval v ní i po té, co se stal ministrem.

Prohřešil se tedy proti tomu, co Machivelli věděl již na přelomu XV. a XVI. století: po uchopení moci musí každý vládce či šéf politické strany přijít s nějakou filozofií či ideologií, která je alespoň pro část občanů srozumitelná, prospěšná a vytváří dlouhodobější pojivo: heslo nestačí, to funguje jen ve volbách. A pokud politik prokazatelně zradí i to heslo, je odepsaný nejen u veřejnosti, ale zpravidla i u části svých lidí. Zvlášť někteří z jeho spolustraníků si zřejmě způsob, jakými byli manipulováni, za čas uvědomili a chtěli-li si zachovat integritu, ze sekty zvané Věci veřejné vystoupili.

A je to dobře, že se jeho projekt s názvem Strategie 2009 - 2014 stal věcí veřejnou, a že končí na ministerstvu. Něco podobného jsme přece již zažili: I pánové Paroubek s Tvrdíkem s podobným typem marketingové politiky zkrachovali, i když byla pojata méně velkoryse. Pokud ovšem premiér bude trvat za každou cenu na stávající koalici, ať odejde z vlády ještě kdokoliv, nic moc se nezmění, protože Vít Bárta bude stejným způsobem řídit alespoň část svých lidí dál, protože jinak se chovat neumí a ostatní strany ztratí zábrany v používání nečestných praktik, což může tuto situaci, v níž nikdo z politiků nemá čas na reformy, jen dále prodlužovat a Česká republika se bude dále propadat do velmi svízelné situace. Jak řekl nedávno profesor Jiří Přibáň: Před rokem 1989 tu byla nesvoboda, ale v lidech dřímala naděje. Dnes máme svobodu, ale v lidských hlavách je beznaděj. Před pár stoletími by už Vít Bárta neměl hlavu. Dnes mu ji necháme, ale rozhodně by se už neměla objevovat na billboardech.

Psáno pro ČRo 6