Za svobodu se platí smrtí našich synů

27. 08. 2007 | 16:55
Přečteno 4683 krát
Ve čtvrtek 23. srpna jsem se lekl při pohledu na titulní stránku Práva, které vyčítavě hlásalo, že ministryně obrany Parkanová přiznala, že na naše vojáky, kteří se mají v Afghánistánu přemístit do provincie Loghar, číhá riziko. Logická otázka pak přece je, proč vůbec máme armádu, navíc profesionální, která je vyzbrojována stále modernějšími a dražšími zbraněmi, když by nikdy neměla podstoupit žádné riziko?

Jak je možné, že někteří poslanci považují vyslání našich vojáků do rizikových oblastí spolu se spojeneckými vojsky za nehoráznost, když dnes každý přemýšlivý člověk ví, že právě tam se bojuje o klid v našich evropských městech? Pokud Al-Kajda a Taliban nebudou na domácím území poraženi, budou bomby neustále vybuchovat právě v Evropě. Už dlouho neexistuje žádná národní bezpečnost: vnitřní a zahraniční politika splývají.

Velice pregnantně to shrnul v článku, kterým se rozloučil s vrcholnou politikou, anglický premiér Tony Blair, když napsal: „Kdyby mi někdo před deseti lety předpovídal, že většinu svého vedení kabinetu budu věnovat zahraniční politice, byl bych velmi překvapený, šokovaný a politicky bych to viděl jako alarmující změnu. Hlavně proto, že uchází-li se někdo o vysoký post v politice, ve svém programu se i dnes spíše soustřeďuje na vnitropolitická témata, ač – kdo chce skutečně dělat politiku - musí hlavně myslet, pracovat a konat v mezinárodních dimenzích“.

Filozoficky by se pak dalo říci: Chápeme-li sami sebe jako pány tvorstva, pak také za vše, co nás obklopuje, musíme cítit odpovědnost. Musíme umět hodnoty, které naše civilizace vytvořila či které jsme zdědili, bránit. V globální společnosti se už o našich hodnotách nerozhoduje jen doma, ale i třeba v ulicích Pakistánu či Afghánistánu.

Ztráta vědomí této zodpovědnosti, která se projevuje zřetelně právě ve ztrátě schopnosti přijmout riziko jako nedílnou součást závazně žitého života, představuje v naší civilizaci zřejmě jedno z největších ohrožení. A to dnes platí nejen pro Evropu, ale i pro Spojené státy americké a Japonsko, které ústy premiéra Koizumiho odmítalo rovněž poslat vojáky kvůli riziku do Iráku.

Otázka je, proč naopak stoupá ochota umírat v jiných civilizacích. Na ni odpovídá studie německého profesora Gunnara Heinsohna z univerzity v Brémách s názvem Synové a velmoc. Tento vědec došel k překvapivě jednoduchému názoru: Převyšující počet mladých mužů v národě, který prožívá expanzivní nárůst obyvatelstva a kde tito mladí muži chtějí požívat respekt ve společnosti, mít práci, užívat si sexu a hledají smysl svého života, je hlavním důvodem, proč v nějaké zemi vzrůstá připravenost k násilí, chuť válčit a podceňuje se riziko. Všechny tyto touhy totiž mohou tito mladí muži plně naplnit v boji.

Pan Heinsohn to dokládá na příkladu Palestinců, v jejichž rodinách jsou převážně nejméně čtyři synové. A totéž platí o většině islámských zemí: ty totiž zažívají explozivní nárůst obyvatelstva. Náboženství jim zabraňuje používat antikoncepci, a přitom vliv západní civilizace, hlavně médií, zvyšuje či podněcuje u nich chuť k sexu. K tomu je třeba ještě připočíst tu skutečnost, že většina těchto mladých a zdravých lidí před sebou nemá či ani netuší nějakou smysluplnou životní perspektivu, společnost jim nemá co nabídnout. Chybí jim jakýkoliv cíl. Svou frustraci si legitimují příklonem k radikálním ideologiím, které je učí nebát se smrti. Jejich nespokojenost je díky radikálním duchovním a ideologům nasměrována jedním směrem a nachází živnou půdu ve starých religiózních tradicích islámského náboženství. Proto riziko už pro ně nepředstavuje nebezpečí.

V okamžiku, kdy se evropský pacifizmus, který má kořeny ve dvou světových válkách minulého století a ve stále se zmenšujících rodinách, stává i ve Spojených státech díky prohrané válce ve Vietnamu a potížím v Iráku hlavním obecným přesvědčením, je naše civilizace ohrožena.

Vědci předpovídají, že ke změně v islámském světě ve vztahu k riziku a válkám proto dojde, až když se tan zmenší porodnost a lidé se více soustředí na životní úroveň a budou si chtít více v životě užívat. Až do této doby musí být podle pana Heinsohna naše společnost připravena svou svobodu a své hodnoty tvrdě hájit, a to i za cenu, že za svobodu budeme muset platit tím nejcennějším co máme, a to jsou životy našich synů.

Jinými slovy v době, kdy si třeba Spojené státy zvykly na to, že každý rok na silnicích přijde o život 42 000 žen, mužů a dětí, musí si taky zvyknout na to, že přijdou o 850 lidí ročně v bojích za svou svobodu. Toto číslo je odvozeno od toho, že za poslední čtyři roky v boji s islámem padlo dohromady 3500 lidí, zatímco na silnicích jich zahynulo v USA 170 000. Podobně u nás: Přijde-li o život v létě každý druhý víkend třeba šest lidí, musíme si zvyknout, že podobný počet našich vojáků zemře ročně za naši svobodu v rizikových oblastech.

Pokud se s tímto většina společnosti v nějaké zemi není ochota smířit, pak se podle holandského spisovatele Leona de Wintera, který studii komentoval pro časopis Cicero, nalézá takový stát v duchovní krizi. Důvod je prostý: Smrt každého dítětě znamená v rodině velkou tragedii a smutek, ale pokud ve společnosti není pro podobný důvod smrti pochopení a společnost není schopná poskytnout rodině, která ztratila svého syna ve válce za společné hodnoty, dostatečnou duševní podporu, taková země ztrácí schopnost se bránit. A to by měli vědět především naši poslanci.

Tohle, na rozdíl od Evropy, ve Spojených státech fungovalo, a díky této připravenosti obyvatel uctívat své hrdiny také zůstala Evropa svobodná. Ubránila se jak nacismu, tak komunismu, alespoň z větší části. Pokud se vztah k obětem v Americe změní, změní se podle vědců i celý svět. Jestli nebudeme ochotni všichni za svobodu obětovat 3500 životů za čtyři roky, nemáme naději boj s islámskými teroristy nikdy vyhrát a ztratíme svobodu.

Civilizace, která si napíše u nového obchodního centra heslo: Můžete všechno, nemusíte nic! (řekl mi o něm editor těchto stránek Libor Stejskal, zahlédl je kdysi někde v Praze u Anděla), je civilizací, která vzdala budoucnost: nezajímá ji. Obětovala své děti. Všechny!

Blogeři abecedně

A Aktuálně.cz Blog · Atapana Mnislav Zelený B Baar Vladimír · Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoníček Radek · Bartošek Jan · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bednář Vojtěch · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berkovcová Jana · Bernard Josef · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo · Cizinsky Ludvik Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořák Jan · Dvořák Petr · Dvořáková Vladimíra E Elfmark František F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fibigerová Markéta · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Goláň Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Hájek Jan · Hála Martin · Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Heroldová Martina · Hilšer Marek · Hladík Petr · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holásková Kamila · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrabálek Alexandr · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubálková Pavla · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kaláb Tomáš · Kania Ondřej · Karfík Filip · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Pavel · Klíma Vít · Klimeš David · Klusoň Jan · Kňapová Kateřina · Kocián Antonín · Kohoutová Růžena · Koch Paul Vincent · Kolaja Marcel · Kolářová Marie · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Konrádová Kateřina · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Máchalová Jana · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Měska Jiří · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minář Mikuláš · Minařík Petr · Mittner Jiří · Moore Markéta · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Mundier Milan · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Nerudová Danuše · Nerušil Josef · Niedermayer Luděk · Nosková Věra · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít · Nožička Josef O Obluk Karel · Ocelák Radek · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Oujezdská Marie · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Petříčková Iva · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pícha Vladimír · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Polách Kamil · Polčák Stanislav · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Ruščák Andrej · Rydzyk Pavel · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Řeháčková Karolína Avivi · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Sirový Michal · Skalíková Lucie · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slejška Zdeněk · Slimáková Margit · Smoljak David · Smutný Pavel · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šindelář Pavel · Šípová Adéla · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šojdrová Michaela · Šoltés Michal · Špalková Veronika Krátká · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěpán Martin · Štěpánek Pavel · Štern Ivan · Štern Jan · Štětka Václav · Štrobl Daniel T T. Tereza · Táborský Adam · Tejkalová N. Alice · Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vacková Pavla · Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vančurová Martina · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Vostrá Denisa · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Wirthová Jitka · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zajíček Zdeněk · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří · Zouzalík Marek Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael · Žantovský Petr Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy