I tak by se s nadsázkou dalo hovořit o událostech z posledních několika dnů. Amnestie zabrání v mnoha případech navrácení výnosů z trestné činnosti poškozeným, do funkce zástupce ombudsmana, tedy veřejného ochránce práv, je navržena bývalá nejvyšší státní zástupkyně, která svým chováním v této funkci s největší pravděpodobností právě práva porušovala, a odvolací senát Městského soudu v Praze rozhodl, že členové StB, kteří unesli a zbili disidenta, nebudou potrestáni.

Jako kdyby se u nás s pravidelností měnila politika v letopočtech, které končí osmičkou: v roce 1918 byla založena Československá republika, v roce 1938 začala tzv. druhá republika, v roce 1948 proběhl komunistický puč, v roce 1968 nás okupovala sovětská armáda, v roce 1988 začaly nepokoje, které vyvrcholily o rok později pádem komunistické totality a v roce 2008 byl zvolen za velice trapných okolností podruhé do funkce prezidenta Václav Klaus, který vyhlásil 1. ledna 2013 pobuřující amnestii, ten také navrhuje Renátu Veseckou na funkci zástupkyně ombudsmana a do Ústavního soudu navrhoval předsedu Městského soudu Jana Sváčka, u jehož soudu se protahovalo neúměrné množství procesů a tentýž soud zrušil potrestání příslušníků StB, kteří se provinili proti panu Petru Placákovi.

Na amnestii jsou zarážející hlavně čtyři skutečnosti: Byl to totiž právě Václav Klaus, který ostře kritizoval Václava Havla za udělení příliš rozsáhlé milosti po jeho nástupu do funkce prezidenta. Tehdy bylo propuštěno z věznic 23 tisíc občanů a podle letošní amnestie prezidenta Václava Klause se amnestie týká asi 32 000 lidí, jak uvedla v pořadu Otázky Václava Moravce Česká televize v neděli 6. ledna 2013. V témže pořadu zaznělo, že ministru spravedlnosti byla Hradem předložena amnestie v jiném znění, než v jakém byla ohlášena, což by mohlo znamenat, že byla podvedena i vláda, jejíž šéf amnestii spolupodepsal. Ve stejném pořadu bylo odborníky doloženo, že ve zdůvodnění pro amnestii byly Hradem uvedeny nepravdivé argumenty: Evropský soud pro lidská práva nikdy nevydal žádný nález, v němž by se hovořilo o tom, že šestiletá lhůta v projednávání soudního případu je neúměrně dlouhá, už proto ne, že někdy je tato lhůta způsobena právě obviněným, jak uvedl nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman. Bohužel ale v pořadu Václava Moravce nemluvil pravdu ani minstr Kalousek, který tvrdil, že za prezidentovo rozhodnutí o amnestii neodpovídá vláda, ale že je zodpovědná pouze za provedení rozhodnutí. To mi potvrdil profesor filozofie práva Jiří Přibáň, cituji:"Podle čl. 63/4 Ústavy ČR za rozhodnutí prezidenta odpovídá vlada, tak ji předseda vlády měl povinnost informovat (navíc čl. 76 jasně stanoví, že vláda rozhoduje ve sboru.) Za nesplnění takové povinnosti neexistuje sice ústavně právní sankce, ale politická odpovědnost by měla fungovat určitě, buď ve formě vypovězení koaliční smlouvy, nebo v samotném vyslovení nedůvěry vládě. "

Podobně nestandardně se chovala ve své funkci i bývalá nejvyšší státní zástupkyně Renata Vesecká při vyřizování kauzy údajného přijetí úplatku Jiřího Čunka, a proto později, po jejím odvolání z úřadu v roce 2010, dokonce sami státní zástupci proti jejímu návratu do soustavy státních zastupitelství na nižší úrovni v Hradci Králové podepisovali petici. Podpisů tam údajně bylo přes 250. Připomeňme, co se tenkrát stalo. Státní zástupkyně Andělová sepsala úřední záznam, v němž byla popsána schůzka v brněnském hotelu International, kterou na požádání místopředsedy Nejvyššího soudu Kučery svolala paní Vesecká: paní Andělovou si pozvala do Brna. Schůzky se rovněž účastnil i advokát Němec, který Veseckou do úřadu jmenoval a který pak pracoval pro Topolánkovu vládu. Pan Kučera, pan Němec i paní Vesecká od paní Andělové požadovali, aby prodloužila trestní stíhání místopředsedy vlády Čunka, protože jinak hrozil rozpad vlády premiéra Topolánka, který by měl za následek konec slibovaných reforem. Takovýmto jednáním vzbuzuje oprávněné podezření, že zachází s mocí justiční jako s mocí politickou jako před rokem 1989, což by mohla dělat i v nové funkci.

Případ spisovatele Petra Placáka je starý 23 let. Čtyři příslušníci StB ho měli v roce 1989 odvézt do křivoklátských lesů z demonstrace proti kácení dřevin ve Stromovce. V lese ho zbili a okradli o doklady. Když si druhý den pro občanský průkaz přišel na služebnu, byl zbit ještě jednou. Policie se začala naposled tímto případem zabývat až v roce 2007 na základě Placákova již třetího trestního oznámení. První podal bezprostředně po napadení, druhé krátce po listopadu 1989 a až na třetí oznámení policie a justice reagovala a Obvodní soud pro Prahu 7 uznal bývalé bicí komando vinným: Antonín Prchal dostal 1,5 roku. Ladislav Irovský odešel s ročním trestem. Petru Vrbickému, uložil soud dvouletý trest s podmínkou na tři roky. Čtvrtý aktér René Špringer už zemřel. Dne 4. ledna se ale veřejnost i sám Petr Placák zpětně dozvěděli, že Městský soud v Praze již na podzim prohlásil v neveřejném zasedání, že trestný čin bývalých příslušníků StB je promlčený, ač to byly právě státní úřady a soudy, které průtahy způsobily.

Jestliže soud zruší trest kvůli vlastnímu selhání, lze se oprávněně domnívat, že s násilím vykonaném na žalovateli soudci souhlasí. Pakliže nejvyšší státní zástupkyně zdržuje rozhodování ve prospěch obviněného politika, staví se proti emancipaci justice. A když prezident, jak napsali někteří právníci, se mstí za to, že justice chtěla odsoudit některé případy z doby divoké privatizace jeho tehdejší vlády a korupci, lze to považovat za pokus o rozložení právního vědomí demokratické společnosti.

Psáno pro ČRo 6