Pakliže problém s vymahatelností práva považují občané za jeden z hlavních, je na pováženou to, co jsme zažili v půli listopadu, když ministryně spravedlnosti seznamovala ve sněmovně na semináři přítomné politiky a státní zástupce s novým návrhem zákona právě o státním zastupitelství.

Ač paní ministryně měla představit návrh, který posílí roli státního zastupitelství, nikdo z přítomných to tak nechápal a nikdo se také jejího návrhu nezastal. Ministryně se na semináři zmínila, že chce převzít rakouský model. Jenže ten je centralistický a staví zástupce do role státních úředníků, což se u nás ukázalo jako politicky zneužitelné. Proto i jinak velmi korektní nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman prohlásil, že by státní zastupitelství mohlo skončit v politickém područí, a pokud si to paní ministryně přeje, má to říci rovnou.

Od té doby státní zástupci při nejrůznějších příležitostech návrh detailně rozebírají a poukazují na jeho zásadní nedostatky, které posilují roli ministra: skoro ve všech důležitých paragrafech najdeme větu, která umožňuje, aby hlavní slovo měla paní ministryně. Výmluvy, že jde o detaily, které se dají ještě upravit, jsou ale nepřesvědčivé, protože právě v detailech bývá skryta zrada. První náměstek Robert Pelikán návrh tvrdě hájí a dokonce tvrdí, že jde o to zbavit se starého sovětského modelu centrálně řízeného státního zastupitelství a zvětšit samostatnost jednotlivých státních zástupců. Takhle ale návrh kromě něj nikdo nečte a i zmiňovaný výrok paní ministryně to vyvrací.

Pan náměstek sice říká, že v Evropě existují různé modely a že neexistuje jeden správný, ale opomíjí to zásadní: Například v Itálii sice prokurátor patří oficiálně pod justici, tedy ministerstvo, ale veřejnost na něj často hledí - díky tomu jak vystupuje - jako na oponenta vládní moci.

Ve Velké Británii je prokuratura řízena sice vládou, ne ministrem, ale současně generální prokurátor je osoba nezávislá a odpovědná přímo parlamentu a mimo jiné odpovídá také za to, že nedojde k politickému zneužití prokuratury.
Oba byť formálně rozdílná začlenění tedy bazírují na nezávislosti státních zástupců na vládě, která by u nás byla porušena.

Podobně nebezpečný je výrok náměstka Pelikána, který zazněl v rozhovoru s Martinem Veselovským, že jistá podřízenost ministerstvu je důležitá i kvůli trestní politice. Tento výrok je již zcela za hranicí únosnosti, protože trestní politika nemá vůbec státní zástupce zajímat: ti mají - v zemi kde platí princip legality - pouze dbát na dodržování zákonů a stíhat všechna jejich porušení. Trestní politika by se měla týkat výhradně vzniku zákonů a tedy parlamentu a neměla by nikdy ovlivňovat práci státních zástupců.

Prostě ve fungující demokracii platí to, co dlouhodobě prosazuje právní filozof Jiří Přibáň: Právní stát je tím stabilnější, čím méně je jeho fungování závislé na konkrétních vládách a jejich ministrech.

Psáno pro Český rozhlas Plus