Za jeden z možných začátků izolace Československa (kdy už začala - ještě před únorovým pučem v roce 1948 - padat tzv. železná opona, která nás na čtyřicet let odřízla od Evropy) je možné považovat moskevské jednání československé vládní delegace ze dne 9. července 1947. K tomuto datu se vztahuje známý výrok ministra zahraničí Jana Masaryka: Do Moskvy jsem jel jako svobodný občan, ale vrátil jsem se jako vazal.

Jak toto jednání probíhalo, vyplývá ze zápisu, který se zachoval mimo jiné v pozůstalosti účastníka jednání ministra Prokopa Drtiny. Schůzky se kromě generalisima Stalina zúčastnil za ruskou stranu i ministr zahraničí Molotov. Za českou stranu předseda vlády Gottwald a ministři Masaryk a Drtina. Přítomní byli i velvyslanci.

Prvním a klíčovým bodem jednání byla účast Československa na pařížské konferenci, kde se mělo jednat o Marschallově plánu na obnovu Evropy. Jako první hovořil Gottwald, který řekl, že jsme pozvání sice přijali, ale s četnými výhradami, které nám dávají možnost volného rozhodování. Vláda ČSR, stojí v zápise, byla rozhodnuta odvolat ihned svého zástupce, kdyby se ukázalo, že toho je třeba. Nyní však nastala nová situace tím, že jsme jediný ze států slovanských a jediný ze států východoevropských vůbec, který pozvání do Paříže přijal. Proto by si vláda přála znát stanovisko SSSR.

Poté si vzal slovo Stalin a mimo jiné řekl, že podle zpráv velvyslanců SSSR úvěry, o nichž se mluví v Marschallově plánu, jsou velmi nejisté a že pod záminkou těchto úvěrů se velmoci snaží izolovat Sovětský svaz a dále doslova řekl: Francie sama nemá program o obnově své ekonomiky, je ve svízelné situaci finanční a také Velká Británie je ve velké tísni finanční a zápasí s obtížemi rázu hospodářského, a přece se obě velmoci pokoušejí sestavit program hospodářské obnovy Evropy. Avšak hlavní věřitel jsou USA, poněvadž Francie ani Anglie nemají ani kopějky. Z těchto důvodů se plány pařížské zdály vládě SSR neseriózními a nyní se vláda SSSR na základě věcných důvodů přesvědčila, že jde jen o izolaci SSSR.

Neúčast české strany na pařížské konferenci postavil Stalin jako otázku přátelství a tudíž jako zásadní. Doslova řekl: Pojedete-li do Paříže, dokážete, že chcete spolupůsobit při akci na izolaci Sovětského svazu. Všechny slovanské národy odmítly, i Albánie se nebála odmítnout, a proto soudíme, že byste měli své rozhodnutí zrušit.

Stalinovi nejprve odporoval Masaryk, který připomněl, že Československo je ze 60 až 80 procent závislé na dovozu surovin ze západu. Proto správcové národních podniků na něj naléhají, že je třeba do Paříže jet. Navíc zdůraznil, že před týdnem byla v Praze polská delegace a že Poláci jsou rozhodnuti do Paříže jet taky.

Ze zápisu ale vyplývá, že Masaryk, zřejmě když viděl ve Stalinově obličeji nesouhlas, v závěru své řeči obrátil a najednou řekl: Všechny politické strany jsou si zajedno v tom, že Československo nemá podniknout nic, co by bylo proti zájmům Sovětského svazu. Cituji doslova: „Delegace podá ihned do Prahy zprávu, že sovětská vláda považuje přijetí anglo-francouzského pozvání za čin namířený proti ní, a ministr Masaryk nepochybuje ani v nejmenším, že československá vláda se podle toho ihned zařídí.“ Na poslední chvíli ale udělal Masaryk ještě jeden pokus a řekl, že snad by se dalo zařídit, že by československá delegace na konferenci byla jen jeden den a druhý den by už nepřišla.

Nato Stalin začal být ještě důraznější a řekl: Účastníci konference vás postaví do falešného světla…Byl by to úspěch západních velmocí…svou účastí v Paříži byste skutkem osvědčili, že jste se dali zneužít za nástroj proti SSSR. Toho by sovětský národ ani vláda nesnesly.

Jako další si vzal slovo Drtina a znovu zopakoval naše argumenty pro účast na konferenci. V zápisu stojí: Ministr Drtina prosí, aby generalisimus Stalin a ministr Molotov uvážili jednu věc: Hospodářská situace Československa je jiná než ostatních slovanských států kromě Sovětského svazu, tj. životní úroveň ČSR závisí především na zahraničním obchodu, a tu bohužel je situace taková, že 60 až 80 procent obchodu závisí na západu.

Nato Stalin podotkl, že naše obchodní bilance se západem byla pasivní a že náš vývoz na západ není tak velký, aby kryl náš dovoz, musíme-li platit valutami.

Drtina připomenul, že odpoutání od západu by mohlo mít za následek všeobecné zchudnutí, a to by mělo důsledky nejen hospodářské, ale i politické. To ale Stalina nepřesvědčilo. Naopak zdůraznil, že naše situace je lepší, než v které se nachází Francie a Anglie, a že Sovětský svaz je ochoten Československu pomáhat. Po výměně názorů na vzájemný obchod a na přímý dotaz Gottwalda, jak by se Československo z dané situace mělo dostat, Stalin oznámil, co mají Češi do Paříže vzkázat. Cituji: „V poslední době se ukázalo, že přijetí pozvání by se mohlo vykládat jako úder proti Sovětskému svazu zejména proto, že ani nikdo z ostatních východoevropských států pozvání nepřijal.“

Tečka. Česká delegace se bez větších výhrad podřídila a nebyla schopná většího odporu či jakéhokoliv samostatného jednání. Z roztržky měla strach, i když v té době na našem území nebyla sovětská vojska.
Jan Masaryk evidentně nebyl oběť, za kterou se vydával, ale vzdal se sám.

Vysíláno v ČRo6