Vzpomeňme si na pohádku o marnivém králi, kterému najmutí tkalci slíbí, že mu ušijí nové šaty, ovšem neviditelné pro ty, co jsou nezpůsobilí k výkonu své funkce. Král jde v průvodu poddaných, když najednou dítě, příliš malé na to, aby pochopilo výhody přetvářky, vykřikne: král je nahý, to nejsou krejčí, ale podvodníci.

Pokud dokážeme i my být chvíli dětmi či dospělými, kteří jsou obdařeni úsilím přiblížit se k pravdě, můžeme za ideologickými slogany nejsilnější strany ANO jako je „prostě to zařídíme“ a jejího bývalého ministra financí zahlédnout nahá slova a sestavit si z nich pravdivější příběh: Za poslední čtyři roky tato strana nevybudovala ani jednu dálnici a pro rozvoj Prahy učinila jen to, že na stanici metra Veleslavín postavila dva eskalátory. A má-li sestavit vládu, ani po šesti měsících to nevypadá na to, že toho bude brzy schopná. Pan Babiš navíc působí bezradně, což v době vlády obrazu nad slovem nemohou lidé přehlédnout. Kvůli tomu všemu si již tři pětiny občanů podle nedělního průzkumu Medianu pro ČT nepřeje v čele vlády Andreje Babiše.

Osobní problémy předsedy a majitele hnutí ANO jsou evidentně dva: Slovo u něj nemá žádnou váhu: během čtyř dnů je schopen veřejně čtyřikrát vyslovit odlišný názor na zákrok v Sýrii. A druhý je v tom, že nikdy v životě neměl žádného partnera, a proto se nenaučil vyjednávat, jak potvrzuje to, co zatím uniklo z jednání: další nabídka ANO je prý horší než ta minulá: ministra vnitra, sice třeba nestraníka, si chce stejně vybrat sám pan Babiš. Z ČSSD proto zaznívá, že je zřejmě nepřijatelná. Babiš vždy o všem rozhodoval sám a nešlo-li to po dobrém, našel si jakýkoliv jiný způsob, jak se dostat co nejrychleji k vytčenému cíli, který si sám vytkl. Jestliže to bylo pro jiné nepřijatelné, ho nikdy nezajímalo, protože ve firmách, které řídil, si to mohl dovolit. Předvedl to v minulých dnech, kdy by zřejmě uposlechl doporučení prezidenta, aby si podporu menšinové vlády vyjednal u SPD a u komunistů, i když před tím prohlašoval, že s SPD jednat nebude. Naštěstí se proti postavili lidé z regionů, což šéfa rozlítilo a působil dojmem, že to nechápe. Stejně jako stále dokola prohlašoval, že nechápe, proč sociální demokraté odmítli jeho velkorysou nabídku a trvají na obsazení funkce ministra vnitra.

Z pondělního večerního jednání obou stran se žádné detaily do doby, kdy tento text píši, na veřejnost nedostaly. Budeme-li ale spekulovat, můžeme si dovolit říci toto: Chce-li si zachovat sociální demokracie tvář, musí požadovat nejen post ministra vnitra, ale i ministra financí nebo odchod pana Babiše z vlády či odvolání pana Okamury z vedení Sněmovny. Neučiní-li to, bude sama sebe marginalizovat a přistoupí-li ANO na tyto podmínky, bude se marginalizovat ANO stejně jako v případě, že by jednobarevná vláda byla podpořena SPD. Jinak by asi dočasně vládla úřednická vláda Miloše Zemana a preference ANO by padaly. V příští vládě by ANO nebylo dominantní. Zemanova past nad Babišem by se zaklapla, ale i nad Českem, byli bychom dlouho nevypočitatelní a stagnovali bychom jako Praha v minulém volebním období.

(Psáno pro ČRo Plus)