"Cesta k vybudování Musea Kampa byla trnitá a stále ještě je. Závist, nenávist a korupce vládne v naší krásné zemi a já se asi nedožiji nějaké velké změny." Tuto větu najdeme skoro ve všech rozhovorech, které poskytla po roce 1989 mecenáška umění Meda Mládková. V neděli tato vitální dáma, která ještě před pár lety stále cestovala mezi Washingtonem, Prahou a letním sídlem v Karibiku, oslavila 99. narozeniny. Celý život se řídila heslem: Z ničeho, co dělám, nesmím slevovat. Jakmile začne člověk ustupovat, nic nedosáhne, zvláště když jí i tehdejší ředitel Národní galerie Milan Knížák řekl, že si svou sbírku může naložit do amerického octa.

"Kdybych měla zvolit zlatý moment svého života, vybrala bych hned dva. Prvním z nich byl den, kdy jsem potkala Františka Kupku. Tím druhým okamžikem je moment, kdy jsem poznala svého příštího manžela ekonoma Mezinárodního měnového fondu Jana Viktora Mládka. K prvnímu setkání, které výrazným způsobem ovlivnilo můj život, došlo vlastně náhodou. Potkala jsem se s francouzským antikvářem, který mi přinesl ukázat obraz, o němž prohlásil: Není moc dobrý, ale jeho autor jednou bude velice slavný. Tenkrát jsem žila v Paříži, Kupka taky a byl to právě on, kdo probudil můj vztah k umění." Do té doby Meda Mládková vydávala časopis Současnost a knihy v první exilové edici Sokolova, které už po roce 1948 nemohly vycházet doma. Mezi její autory patřil Ferdinand Peroutka: vydala mu nejprve Projevy k domovu z roku 1951, pak Začátky česko-slovenského soužití, což byl výtah z Budování státu. Dále v této edici vyšly knihy Josefa Kodíčka, Julia Firta či Petera Demetze.

Paní Mládková, rodným jménem Marie Sokolová, vyrůstala v zámeckém pivovaru Zákupech. Její otec tam pracoval jako sládek. Studovala na královohradeckém klasickém gymnázium a chtěla studovat dál na obchodní akademii. Nakonec ale se přestěhovala do Prahy, kde absolvovala taneční školu a živila se od roku 1938 jako profesionální tanečnice: nejprve v Litvě a pak ve Vídni. Po válce studovala ve Švýcarsku a na Ženevské univerzitě ukončila studium analýzou Druhé internacionály. V roce 1955 se seznámila v Paříži s Janem Mládkem a studovala L'École du Louvre při Sorbonně. To byl i stejný rok, kdy se potkala s Františkem Kupkou. A stejně cílevědomě jako bojovala mnohem později v Praze, když chtěla na Kampě založit museum, si právě tehdy umínila, že bude prosazovat dílo Františka Kupky, který zemřel v roce 1957. A to se jí podařilo: dnes patří ke klasikům abstraktní malby a paní Meda Mládková vlastní jeho největší sbírku na světě. Výstavní kolekci budovala se svým mužem a kromě Františka Kupky začala sbírat i další umělce včetně Čechů žijících doma, které v době normalizace podporovala. Museum Kampa otevřela v roce 2001 v rekonstruovaných Sovových mlýnech. Mottem tohoto musea je heslo: Vydrží-li kultura, přežije národ. Budovy má Nadace Jana a Medy Mládkových pronajaté na 99 let.

(Psáno pro ČRo Plus)