"Annalena Baerbock, ministryně zahraničí, se spontánně identifikovala s impulzivním morálním nátlakem občanů k rozhodnutí ukrajinského vedení zvítězit, a tím tomuto postoji dala přesvědčivý tvar. Mě ale irituje právě to sebevědomí, s kterým v Německu nastoupilo morální rozhořčení žalobců proti těm, kteří ve vládě události reflektují a drží se zpátky."

To jsou slova dvaadevadesátiletého a asi nejrespektovanějšího současného německého filosofa Jürgena Habermase, kterými jeho obsáhlý esej uvedl v minulých dnech Süddeutsche Zeitung. Jinými slovy myslitel, který zažil obě války: druhou světovou i následující studenou válku, se ve zmíněném textu snaží osvobodit od vlivu krutých a krvavých záběrů. Nesnižuje krutost událostí, ani nechce zpochybňovat vinu agresora, ví, že jde o nejvážnější konflikt, který se odehrává v těsné blízkosti naší civilizace od druhé světové války, ale snaží se na něj podívat okem starce s velkou zkušeností a filosofickým vzděláním. Habermas totiž dobře ví, že pohled chladného anděla vyžaduje vždy odpoutání od omamného pocitu souhlasu, k němuž nás vybízí mozek a kterému říkají filosofové konfirmační bias, což my překládáme jako potvrzovací zkreslení. Zároveň Habermas reaguje na slova kancléře v traumatizované zemi, která vyvolala krutou druhou světovou válku. Ten v rozhovoru s časopisem Der Spiegel řekl: "My cítíme utrpení, které Rusko způsobilo Ukrajině, jsme všemi prostředky proti němu, ale zároveň jsme proti tomu, aby vypukla nekontrolovatelná eskalace, která by přinesla nezměrné utrpení celému kontinentu, nebo dokonce celému světu." A to je dilema, protože Západ byl vržen díky této válce k morálně jasně zdůvodněnému rozhodnutí, podpořit Ukrajinu, ale zároveň nebýt jednou stranou této války, a tím si svázal ruce. To má za následek, říká filosof, že se ocitl mezi dvěma špatnostmi: jedna znamená prohru Ukrajiny a druhá eskalaci neohraničeného konfliktu, který by vedl ke třetí světové válce. Podle Habermase Západ učinil díky studené válce zásadní zkušenost, že válku s atomovou velmocí nelze rozumně vyhrát. Proto je přesvědčen, že nikdy nelze v takovémto sporu dosáhnout jasného vítězství, jen - v nejlepším případě - obě strany mohou dojít k smířlivému kompromisu, aby se žádná strana necítila jako ta, která prohrála. Bohužel ale za této situace, podle něj, CIA v posledních týdnech nešťastně hovořila o nebezpečí použití tzv. malé, taktické atomové zbraně, čímž propůjčila ruské straně asymetrickou výhodu, kterou může Putin využít. Stačilo by k tomu málo, třeba kdyby Rusové dali najevo, že i pomoc Ukrajině znamená vstup Západu do konfliktu.

Habermasův esej je samozřejmě mnohem komplikovanější, ale vybral jsem jen tento jeden moment hlavně proto, abychom si uvědomili, že filosofie není věda, která nám může posloužit nějakými odpověďmi, ale naopak jejím úkolem je nás varovat před každým snadným a hlavně automatickým řešením a přimět nás k náročnému a nepříjemnému bourání všech stereotypů. Koneckonců proto Joe Biden začal uvažovat o tom, jak usnadnit Putinovi způsob, jakým by mohl z tohoto konfliktu vycouvat.

Psáno pro ČRoPlus.