Kvůli dvěma probíhajícím válkám a bestiálním krutostem páchaných na obyvatelích Ukrajiny, Izraele a Gazy, jsem si vzpomněl na více než padesát let starý tzv. vězeňský experiment. Vymyslel ho americký profesor psychologie z prestižní Stanfordovy univerzity Philip Zimbardo. Tohoto kontraverzního experimentu se zúčastnilo devět vězňů a devět dozorců vybraných ze studentů. Pokus měl ověřit problematiku výběru při volbě povolání dozorce a zjistit, zda agresivita a brutalita závisí na psychických dispozicích nebo je způsobena okolnostmi.

Pravidla pro chod experimentální věznice byla převzata ze skutečné věznice Palo Alto v Kalifornii. Vězeň musel být zticha v době odpočinku, vězni se mezi sebou museli oslovovat čísly, dozorcům museli říkat pane nápravný důstojníku, pochybení byla trestána a dozorci měli za úkol jakýmkoliv způsobem zcela ovládnout vězně bez použití fyzického násilí. K trestání byly použity elektrošoky, tresty ve skutečnosti byly mnohem nižší než ty, které ukládali dozorci, o čemž vězňové-figuranti věděli předem.

Experiment během velice krátké doby všechny překvapil. Dozorci se uchylovali ke stále častějším a krutějším trestům, vězňové vyvolali vzpouru, jeden z vězňů se psychicky zhroutil a pět vězňů experiment opustilo, proto byl pokus po šesti dnech zastaven.

Závěr, který je dodnes zpochybňován malým počtem figurantů a zároveň i přiznáním účastníka, který se zhroutil, a následně prohlásil, že to od něj byla jen hra, je zřejmý. Brutální zločiny, a to i v době války nejsou dílem žádných psychopatů ani lidských zrůd, ale obyčejných lidí, kteří byli vystaveni nepřekonatelnému tlaku okolností – to znamená dnes i silné a cílené propagandě. Pokus ukázal, že jakýkoliv zdravý člověk, je-li vystaven extrémním podmínkám, se může změnit ve velice krátké době.

I když se závěrem experimentu nemusíme bezvýhradně souhlasit, nemůžeme zpochybnit, že jisté okolnosti, jak o tom hovoří i sociální darwinisté, jsou schopné v některých z nás znovu vybudit atavistické sklony. Jinými slovy, že i my Češi, Američané, Francouzi či Němci, kteří s tím dokonce mají zkušenost z první půlky minulého století, bychom se z velké části chovali stejně jako příslušníci ruské armády a Hamásu, nebo jako ti, co se proti nim brání. V Gaze Hamás před 7. říjnem podporovalo 52 procent Palestinců.

To je hlavní důvod, proč všechny snahy o dočasné příměří či mírová řešení jsou za dané situace lichá, pokud nedokážeme odstranit to, čemu říkáme nepřekonatelný tlak okolností, který je vyvíjen na Palestince v pásmu Gazy a na obyvatele Ruské federace, kterému se pak nutně Izrael i Ukrajina musí bránit. Hlavními viníky nejsou v důsledku vojáci páchající zločiny, ale ti, kteří je do této ponižující role dostali, tedy strůjci zrůdného systému, který produkuje stále nové a nové vrahy. Na ovlivňování veřejného mínění, tedy na tzv. nevojenské aktivity, dle náčelníka generálního štábu Valerije Gerasimova Rusko dává čtyřikrát více peněz než na vojenské aktivity.

Hlavním úkolem demokratických politiků proto musí být plán „B“ – tedy odstranění systému, nikoliv rychlý mír, který jen prodlouží válku na další léta.