Po prohraných krajských a senátních volbách a necelý měsíc před kongresem ODS, který se bude konat na Mikuláše, se rozhořel litý boj o místo předsedy strany. Ač uplynulo od prohraných voleb pár dní, některá témata již spadla se stolu: Jistě předčasné volby, sociální demokraté si nejspíš uvědomili, že příští rok bude vrcholit hospodářská krize, a že za té situace zodpovídat za vládu není výhodné, a už se tak důrazně nehovoří ani v ČSSD, ani v ODS o tom, že by Mirek Topolánek měl odejít z čela vlády. Boj na kongresu se tedy svede v prvé řadě o funkci předsedy ODS.

Nejsilnějším protikandidátem Mirka Topolánka, který vyhlásil svou kandidaturu v neděli v Praze na Žofíně, kde za ním symbolicky stála prakticky celá vláda, několik poslanců a další špičky ODS, je pražský primátor Pavel Bém, který má za sebou ze silných figur prezidenta Klause, odstupujícího hejtmana Bendla, rebelujícího poslance Tlustého, Petra Skokana z Liberce a některé lidi v Ústí a v Moravskoslezském či Jihočeském kraji.

Jako další možní kandidáti se hlásí Jan Zahradil, Oldřich Vojíř a o kandidatuře uvažují i Evžen Tošenovský a Miroslava Němcová.

Primátor Pavel Bém ale žádný program, s kterým by se chtěl ujmout funkce, dodnes ani náznakem nepředstavil, používá jen staré omleté fráze o návratu ke kořenům či o tom, že chce svou politikou odpovídat na poptávku zdola. Hystericky útočí na svého stranického kolegu ministra vnitra Langera, a to hlavně kvůli obsazení místa policejního prezidenta v Praze panem Červíčkem. V tomto případě se primátor chová zcela nekontrolovatelně jako šéf mafie, který hájí nedotknutelnost teritoriální kontroly svou partou. Tento postoj samozřejmě u veřejnosti i části ODS vzbuzuje silné obavy a odrazuje jeho potenciální voliče.

Poslanec Evropského parlamentu Jan Zahradil tvrdí, že by svou kandidaturu ohlásil jen tehdy, kdyby se pánové Topolánek s Bémem nedokázali domluvit, protože on je kamarád s oběma pány a nabízí konsensus.

Pan Oldřich Vojíř připomněl jen svůj starý projekt s názvem Konservatismus pro XXI. století, který bazíruje na třech pojmech: rodina, osobní odpovědnost a méně administrativy, což jsou hesla příliš obecná, než aby se na nich dal postavit nový směr strany.

Pan Evžen Tošenovský, bývalý velmi úspěšný hejtman z Ostravy, se do Prahy nikdy moc nehnal a spíš je ke kandidatuře některými lidmi tlačen.

Paní Miroslava Němcová, žena empatická a nekonfliktní, zatím jen uvažuje o akceschopné vizi.
Z této drobné mezibilance zřetelně vyplývá, že ze všech protikandidátů- uchazečů na post předsedy ODS nikdo žádný přesvědčivý projekt nemá a Pavel Bém se do boje o křeslo předsedy pouští spíše než z důvodů stranických, z důvodů lobbyistických: rád by zachoval staré zaběhané zvyklosti, které si ODS za léta vybudovala.

Premiér Mirek Topolánek, který k pražské partě nepatří, přišel s evropštější, kompromisnější vizí tzv. černo-modro-zeleného politického sendviče, který dle evropských politologů bude v budoucnu vládnout v řadě zemí, protože v dále se atomizující politické krajině už těžko budou schopné nějaké dvě strany tvořit akceschopnou koalici. Vlastně koalice se promění v politické holdingy: strany se budou v takové vládě vzájemně respektovat, ale spolupracovat budou jen ve věcech, na nichž se programově budou schopné domluvit.

To, co za měsíc a pár dnů zažijeme v ODS, bude tedy zásadní utkání o další směřování strany a de facto půjde i o boj, o další emancipaci ODS od jejího zakladatele Václava Klause. Buďto se ODS bude profilovat jako fundamentalisticky konzervativní strana, a tím se její elektorát značně zúží a bude vehnána do nějaké velké koalice s ČSSD, ač to nyní pan Bém popírá, nebo zvítězí Mirek Topolánek a strana se bude modernizovat, to znamená vzdalovat od představ Václava Klause a zvýší svůj volební potenciál jasnou a zřetelnou politikou, která nebude muset kličkovat před vrtochami zakladatele, ale bude řešit skutečné problémy. Výměna ministrů, o které se hovoří, by měla vést jen k tomu, že by jejich politika byla přesvědčivější a komunikativnější a méně odosobněná, ale hlavně by měla zaručit pokračování reforem, což by mohlo na kongresu hrát zásadní roli.

Psáno pro Čro 6