Nebo bychom mohli napsat: muž s nulovým morálním kreditem (tak o něm hovoří komentátoři a i Ivan Medek v sobotních Lidových novinách) poráží předsedu rady Evropské unie, čehož se lekne i Evropská unie.

Premiér České republiky a předseda rady EU ještě mezi Vánoci a Silvestrem vyhlásil razantní změny ve vládě a odchod Jiřího Čunka, v neděli pak zase řekl, že problém rekonstrukce vlády je u něj až na 28. místě. Z koalice to roztrpčilo jen pana Bursíka, Čunek se – jak je vidět i z fotografií – raduje.

Z citované premiérovy věty lze usuzovat, že svá slova nebere moc vážně a že se mylně domnívá, že řešením evropských záležitostí vzroste jeho kredit i doma a naopak, že o naši situaci se v zahraničí nikdo nezajímá. Tomu tak už dávno není. Vyšším kreditem v Evropě, který si jistě získal vyřešením problému s dodávkami plynu do Evropy tím, že mu dal absolutní prioritu, si vůbec nepomůže při řešení problémů, které má doma. Topolánkův kredit nesplněním slibu bude dále klesat a vyhřezne na povrch po z největší pravděpodobností zcela prohraných volbách 11. a 12. června 2009 do Evropského parlamentu.

Může si za to ale sám, protože řešení nazrálých problémů neúnosně odkládal a nemyslel na moc kroků dopředu. To se týká jak rekonstrukce vlády, tak vyřešení postoje ODS k Lisabonské smlouvě i řádné vysvětlovací kampaně kolem umístění radaru na našem území, či jeho rychlejšího zapojení do obranného systému NATO. Ve všech bodech svými odklady tak otevřel opozici prostor k nejjednodušším útokům na kabinet: Oddalováním rekonstrukce ukazuje na vratkost kabinetu i svého postavení na domácí scéně, váháním kolem Lisabonské smlouvy uvolnil tento prostor zcela konkurenční sociální demokracii, která díky tomu na svoji stranu, stejně jako váháním kolem eura, přitáhla snadno v loňských volbách střední třídu a podnikatele a i razantním kladným postojem k radaru, jehož existenci nebyl schopen obhájit před širokou veřejností, dal další kartu opozici, která se teď může opírat o mínění většiny.

A to nehovoříme o prohrané zdravotní reformě: zjednodušením této problematiky na třicet korun si ČSSD udělala levnou ikonu, ač jde o nepodstatný detail. O důležitější věci, jako je třeba určení standardů pro všechny pacienty, které budou zdarma, jak na to upozorňuje lidovecký poslanec Hovorka, se vůbec nehovoří a parametry si budou moci určovat samy pojišťovny, na což doplatíme mnohem víc než třiceti korunami. Tady už půjde o tisíce a o tom ČSSD mlčí.

Součet všech těchto proher vnímá ale i administrativa Evropské unie, a proto musí nutně mít z našeho premiéra a našeho předsednictví obavy, hlavně až dojde na přesvědčování a podmínky pro Iry, kteří si mají na podzim zopakovat referendum o přijetí Lisabonské smlouvy, o níž jsme my doposud sami nerozhodli. Premiér by se totiž mohl zachovat podobně, jako se zachoval v případě rekonstrukce vlády a diskusi Irska o přijetí odsunout až na švédské předsednictví, které bude ve výhodě, protože smlouvu ratifikovalo, ale to by bylo příliš pozdě.

Tohle není už ani moc spekulace, takové kroky lze z Topolánkova chování docela seriózně odvodit, a tím náš premiér otevře zase prostor Nicolasu Sarkozymu, který za něj, podobně jako Jiří Paroubek, převezme iniciativu, protože váhání je mu zcela cizí: On moc dobře ví, že rychlost a překvapení přináší vítězství. Učiní tak nejspíš i proto, aby vyjednal podmínky s Irskem a urychlil naše hlasování o Lisabonské smlouvě, která se za dané světové politické situace ukazuje jako stále větší nutnost.