Dosavadní prezident Spolkové republiky Německo, šestašedesátiletý ekonom Horst Köhler, má před druhou volbou stejnou protikandidátku, a sice pětašedesátiletou socioložku Gesine Schwannovou. Pana Köhlera nominují podruhé unionisté a paní Schwannovou sociální demokraté. Jenže paní profesorka Schwannová se již na předvolebních mítincích v době postupující krize evidentně snaží získat sympatie i u krajní levice, tedy ve straně pánů Gysiho a Lafontaina. Jeden je bývalý aktivní spolupracovník německé tajné policie a druhý je krajní populista.

Tímto krokem se kandidátka dostala na tenký led a je to cítit i z její rétoriky. Nejprve Oskara Lafontaina nazvala demagogem, a pak se snažila z tohoto hanlivého pojmenování svého spojence nějak vykroutit a hovořila pouze o tom, že se chová demagogicky. A podobně složitě musí vysvětlovat, proč u levice hledá podporu, když jim vytýká nekonkrétnost programu a neschopnost se podílet na spolkové politice.

Za pozornost rovněž stojí, jak se tato profesorka sociologie snaží vymezit oproti současnému prezidentu: hlavní rozdíl ve výkonu funkce spolkového prezidenta – kdyby byla zvolena – vidí v tom, že by si nikdy nedovolila jako prezidentka zasahovat do přímého výkonu politiky, protože v Německu není prezidentský systém jako ve Francii a ve Spojených státech, a ani by se nesnažila ovlivňovat náladu obyvatelstva. V tomto bodě – podle paní Schwannové – německý prezident selhává. Bohužel kvůli této kritice narazila i v sociální demokracii a řada lidí se postavila proti ní. Dokonce si stěžovala i u předsedy strany Franze Münteferinga. Řekla mu, že v zemi je přijímaná s otevřenou náručí, ale v centrále sociálních demokratů cítí chlad.

O něco šťastnější formulace paní Schwannová používá tam, kde může využít své sociologické znalosti, a v tomto bodě se také výrazněji odlišuje od svého protikandidáta. Zatímco prezident Köhler hovoří pouze o ekonomice a ekonomických nástrojích v boji se současnou krizí, paní Schwannová je schopná definovat hlubší kořeny současné mizérie a poukazovat na to, že nejde jen o ekonomickou krizi, ale v prvé řadě o krizi kulturní, tedy o krizi hodnot. Absolutní upřednostnění trhu podle ní vedlo ke ztrátě odpovědnosti ve všech oborech lidské činnosti. Říká: Pokud se společnost nebude zabývat podstatou, ani horentní investice nepovedou k odstranění krize, ale jen k pouhému oddálení. Začátek krize datuje do devadesátých let, kdy podle ní závodění v hospodářství inkarnovalo do závodění ve společnosti, a konkurence se kvůli tomu stala jediným kritériem výkonu. Tuto proměnu považuje za základ dnešní deformované společnosti.

Část společnosti si podle paní Schwannové tento nebezpečný posun pomalu začíná uvědomovat, ale bohužel školství je nastavené jinak: nepodporuje v dětech vrozené schopnosti, ale stále jim jen předhazuje, co ještě neumějí, aby obstály v konkurenci.

Ač v těchto úvahách se paní profesorka Schwannová dotýká někdy velmi podstatných otázek, její šance na zvolení v Německé spolkové republice, kde tuto sobotu, tj. 23. května, proběhnou volby, je nepatrná. Už také proto, že tyto volby nejsou přímé a volí je jen tzv. Bundesversammlung, což je orgán, který se schází jen kvůli volbě prezidenta a je složen z poslanců Bundestagu a ze stejného počtu zástupců spolkových zemí. Celkem jde o 1205 volitelů, z toho je 602 poslanců.

Psáno pro ČRo 6