Pondělní zpráva Hospodářských novin o tom, že komunisté se omluví za minulost, se dala čekat, protože zatím, nepočítáme-li novou stranu TOP 09 pánů Miroslava Kalouska a Karla Schwarzenberga, která byla založena až na začátku června, a tudíž ji ještě neregistrují předvolební průzkumy, ze všech dosavadních agenturních výsledků vyplývá, že levice: tedy sociální demokraté s komunisty mají většinu. Podle STEM je poměr 41 ku 35, podle Medianu 25 ku 23, jen podle CVVN je to 46 ku 47 ve prospěch pravice, ale jeden procentní bod navíc nic neznamená, protože se pohybuje v rámci předpokládané statistické chyby.

O omluvě ale existují i mezi komunisty různé názory: Vojtěch Filip by jen zopakoval omluvu z roku 1989, zatímco jeho místopředseda Jiří Dolejš by byl pro omluvu novou a zřejmě důraznější či jak sám řekl aktivnější. V úterních Lidových novinách šel ještě dál a řekl: „Nemělo by jít o politický obchod, ale o klíčový parametr identity KSČM.“ Podle pana Dolejše by měla KSČM být schopna omluvit se vlastními slovy a neodvolávat se na historická usnesení. Se svým názorem je ale v menšině, proti omluvě se vyslovil například Stanislav Grospiče.

Samozřejmě by za tu omluvu museli sociální demokraté něco zaplatit: Komunisté žádají zrušení takzvaného bohumínského usnesení z roku 1995, které zakazuje politickou spolupráci sociálním demokratům s komunisty. De facto tedy za omluvu vyžadují účast ve vládě.
V tuto chvíli se zdá, že i reakce sociálních demokratů není zcela jednoznačná a není se čemu divit, protože deklarovaná ochota předsedy komunistů je velmi zdrženlivá: Jiří Paroubek sice nedávno naznačil, že by s komunisty spolupracoval, kdyby se omluvili, ale není jasné, jestli by mu stačilo, když komunisté zopakují dvacet let starou omluvu. Zdeněk Škromach naopak řekl, cituji: „Ať se klidně omluví, na vztahu ČSSD ke komunistům to nic nezmění.“

Výzva komunistů ke spolupráci se sociálními demokraty dva a půl měsíce před volbami by mohla k těmto stranám přihrát pár voličů, ale může mít i bumerangový efekt a naopak přimět více pravicových voličů, aby přišli k volbám a podpořili jak ODS, tak TOP 09. Analytici odmítají tyto přesuny vyjádřit numericky.

Možná spolupráce sjednocené levice pro pravicové voliče totiž představuje možnou změnu kurzu v hospodářské i politické orientaci země. V hospodářské politice naši sociální demokraté, stejně jako tato strana v sousedním Německu, nepřichází s žádným konkrétním programem (a komunisté vůbec jen slibují, co by všechno rozdali), který vždy znamená bolestivé změny, ale snaží se skoro vše řešit jen přerozdělováním peněz. Tento přístup má bohužel krátkodobý efekt a vůbec neodpovídá výzvám, před které nás poslední hospodářská krize postavila. V zahraniční politice by pak zcela jistě tato spolupráce znamenala, jak jsme mohli slyšet jak od pana Paroubka, tak od pana Zaorálka (o KSČM ani nemluvě), větší spolupráci a orientaci na Rusko, z čehož budou mít příznivci pravice možná ještě větší strach, než z výraznějšího progresivního zdanění, protože tomu se schopný podnikatel umí vždy vyhnout (vzpomeňme si na Švédsko, jak na tom v osmdesátých letech prodělalo, protože se hodně firem přesunulo do zahraničí). Ale aby spolupráce mohla fungovat, museli by splnit komunisté i další podmínky, které kdysi artikuloval pan Paroubek: uznat nedotknutelnost soukromého majetku a členství v EU a NATO. S uznáním NATO mají ale komunisté evidentní problémy a privatizaci považují za přehnanou.

Pustíme-li se závěrem do spekulací, můžeme si snad dovolit říci, že preference nové strany TOP 09 by se mohly pohybovat, už kvůli upřímnější rétorice, někde mezi čísly, které mají lidovci a komunisté, čili mezi sedmi až 13 či 14 procentními body. Za této situace by pak ODS, TOP O9 a lidovci měli šanci vytvořit pevnou vládu. Otázka ovšem je, jací voliči se k nové straně přidají. Kdyby to byli jen bývalí voliči ODS, tak by to pravici moc nepomohlo a šlo by jen o pravicový kanibalismus. Jan Herzmann z agentury Factum Invenio je optimističtější a domnívá se, že nová strana přitáhne nejvíc lidí z těch, co v minulých volbách nevolili, pak bývalé voliče lidovců, ODS a dokonce i bývalé voliče sociálních demokratů. Pokud by tato předpověď vyšla, politická mapa České republiky by se mohla skutečně trochu proměnit, aniž by se musel měnit volební zákon.

Pokud by ale tentokrát skutečně levice prohrála, mohlo by to znamenat, že před příštími volbami v roce 2013 by mohlo v KSČM zvítězit reformní křídlo, strana by se mohla proměnit z KSČM třeba na DLČM, Demokratickou levici Čech a Moravy a taková stran by už zřejmě byla akceptovatelná na vládní úrovni pro všechny relevantní politické subjekty. Zmizení strašáku komunismu z veřejného prostoru by mohlo ostatní strany přimět k věcnějšímu a sofistikovanější rétorice. Teprve pak by skončila první etapa polistopadového vývoje.

Psáno pro ČRo 6