O příživnictví na Milanu Kunderovi

12. 10. 2009 | 18:47
Přečteno 4986 krát
O odporném příživnictví na Milanu Kunderovi by se mělo hovořit v souvislosti s článkem, který bez jednoho dne po roce umělé aféry o údajném udavačství romanciéra, otiskly v pondělí 12. října 2009 Lidové noviny.

Nad hlavičkou novin ze zmíněného dne čteme velkými písmeny: Udal mě Milan Kundera, v podtitulu už je skutečnost zmírněna a dozvíme se, že bývalý politický vězeň Miroslav Dvořáček nepochybuje o tom, že se spisovatel podílel na jeho zatčení v roce 1950 a v rozhovoru s Dvořáčkovou ženou uvnitř listu se dočteme, že Mike, jak se panu Dvořáčkovi v cizině říká, cituji: „si byl vždy vědom toho, že to byla Iva Militká, kdo zavinil jeho zatčení“. Dále čteme: „Jestli šla na policii sama, nebo poslala někoho jiného, nezměnilo jeho názor na její vinu. Jediný rozdíl je v tom, že existuje více viníků.“ Udavačkou tedy podle postiženého agenta chodce, který byl na území Čech zatčen při druhé misi a musel si odsedět 14 let v uranových dolech, je jednoznačně paní Iva Militké.

Způsob zacházení s informacemi v tomto článku vykazuje všechny znaky typické bulvární žurnalistiky: Korektní titulek v Lidových novinách by měl znít: Udala mě Iva Militká, říká bývalý politický vězeň Miroslav Dvořáček. Takový titulek by se ale nedal dát nad hlavičku novin, protože obě jména nikomu nic neříkají a ani by se nedala s ním zaplnit další strana v novinách. Sebrané informace by stačily maximálně na kratší článek, z něhož by po shromáždění dnes všech dostupných údajů vyplynulo, že paní Iva Militké se po smrti manžela pokusila pomocí svého příbuzného Adama Hradilka přenést ze sebe a ze svého manžela vinu na světově známého romanciéra, který si – podle svých slov – na tuto dámu, jak mi sám řekl, už ani nepamatuje. K podezření na Milana Kunderu posloužil záznam obvodního oddělení policie ze dne 14. března 1950, kde není romanciér, jako ten který na obvodní oddělení došel, identifikován občanským průkazem a ani záznam nepodepsal. Žádný další důkaz se nenachází ani v soudním spise pana Dvořáčka.

Profesor Jonathan Bolton, který se celou věcí zabýval na Harvardově univerzitě v Bostonu, mi k tomu řekl: „Jádro věci nespočívalo v tom, jestli Kundera „udal“ nebo „neudal“, šlo o něco jiného, o to, jaká by měla být v takové veřejné diskusi o minulosti „pravidla důkazu“, jak máme interpretovat takové izolované dokumenty z policejních archivů, kdy a jaký to má smysl probírat takové věci ve veřejné sféře. Tyto otázky jsou samozřejmě méně pikantní než otázka, jestli slavný spisovatel někoho udal.“

Na tiskové straně, kterou případu po roce Lidové noviny věnovaly, najdeme i shrnutí reakcí západního tisku, v němž stojí: „Málokterý zahraniční komentátor se však před rokem Kunderu odvážil soudit. Většinou se tisk omezil na fakta. „Bylo zapotřebí tak vážného obvinění jako je údajná spolupráce s komunistickou policií, aby Kundera vystoupil ze svého tradičního ticha,“ napsal například francouzský deník Le Figaro. A anglické noviny The Times napsaly, že „není jasné, proč komunistické úřady nikdy nepoužily tento dokument, aby zdiskreditovaly Kunderu jako nejvehementnějšího kritika tehdejšího režimu.“

Je pozoruhodné, že my jsme se ani z této reakce světových médií dodnes nepoučili a sami sebe usvědčujeme před celým světem z jiného pojetí práva. Druhý článek, který je hned vedle citací ze zahraničního tisku, Lidové noviny nazvaly Pochyby v „kauze Kundera“ trvají i po roce. Dodnes nám nedošlo, že veškeré pochyby ve slušné společnosti i v soudní síni mluví vždy ve prospěch obviněného. To je i důvod zdrženlivosti světových médií.

(Napsáno pro ČRo6)

Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen pro korektní a slušně vedenou debatu. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. Pokud Váš text obsahuje hrubé urážky, vulgarismy, spamy, hanlivá komolení jmen, vzbuzuje podezření z porušení zákona, je celý napsán velkými písmeny či jinak odporuje zdejším pravidlům, vystavujete se riziku, že jej editor smaže.
Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů.
Libor Stejskal, editor blogů (blogy@aktualne.cz)

dennis napsal(a):

Jedna mimoradne uctyhodna osoba rika v rozsahlem rozhovoru v sobotni Fronte: "Doba, ve ktere zijeme, je hnuj..." Naprosto prilehave. Tento blog pana Hvizdaly je jen jednim stripkem te udesne mozaiky.
12. 10. 2009 | 19:05

dennis napsal(a):

Myslim tim subjekt tohoto blogu. Prace autora, i kdyz casto nezastira svou politickou orientaci, jsou vzacnou a cestnou vyjimkou v te systematicke zaplave propagandy, ktera bez skrupuli dehonestuje vsechno kolem.
12. 10. 2009 | 19:13

Lex napsal(a):

OK, pane Hvížďalo, Palec nahoru. A co říkáte "kauze Gott a StB" na Aktuálně.cz?
12. 10. 2009 | 19:33

pumprlidentlich napsal(a):

Nejlépe číst aha, haló noviny, dělnické sračky, oběžník greenpeace, strážnou věž nebo aktuálně. Tam se člověk dozví
12. 10. 2009 | 19:53

Ondrek Capek napsal(a):

No vyborne, Hvizdala, tohle se vam fakt povedlo: "z něhož by po shromáždění dnes všech dostupných údajů vyplynulo, že paní Iva Militké se po smrti manžela pokusila pomocí svého příbuzného Adama Hradilka"

A dukaz o zamernem konani pani Militke vuci Hradilkovi mate kde, vy ****?

Co se tyce chybejiciho cisla obcanky: bylo uvedeno, ze policajti tehdy zapisovaly pouze jmeno a adresu, opet by bylo fajn, kdyby se porovnaly podobne dokumenty z one doby, coz nikdo (co vim) detailne neudelal.
12. 10. 2009 | 20:45

JAP napsal(a):

Doporučuji autorovi i ostatním přečíst články Luďka Frýborta O úsudku spisovatelské jedenáctky a Vzkaz panu Uhdemu aneb ještě ke kunderiádě. Výpověď pamětníka stejné generace jako Kundera je velmi zajímavá a přesvědčivější.
12. 10. 2009 | 22:02

Zacheus napsal(a):

Tak jsem si ještě stačil koupit dnešní Lidové noviny, a materiál zde uveřejněný se mně opravdu nějak tendeční či bulvární nezdá. Jde v podstatě o další shrnutí celé kauzy "rok poté". Jediná věc, o níž podle mne by bylo možné diskutovat,je titulek na první straně,ale fakticky souzní s textem uvnitř. Ostatně pan Kundera jistě má možnost bránit se soudně, má-li zato,že citované materiály jej poškozují.
12. 10. 2009 | 22:30

znalec napsal(a):

Myslím, že se Kundery zastáváte jaksi z profesního hlediska. Ale pokud on sám bude mlžit, nikdy se neočistí. Každý má právo na chybu. I velký umělec. Ale odpuštění se nedá vysloužit- to se musí vyprosit! Picasso byl geniální výtvarník, ale nakonec sloužil vrahovi Stalinovi. Kundera musí přinést důkad, že to není pravda, nebo musí poprosit o odpuštění. Myslím, že mu všichni rádi odpustíme.
13. 10. 2009 | 00:46

grőssling napsal(a):

Jaký politický vězeň Miroslav Dvořáček ?

Přece dezertér a agent chodec, který přišel škodit. Neznám stát, který takové lidi šanuje .
Dnes jsou jich plné věznice, třeba na Guantanámu, nebo v Iráku.
13. 10. 2009 | 07:41

stejskal napsal(a):

Dobrý den, pane grösslingu,

z tohoto pohledu skončili oprávněně v Hitlerových kriminálech, koncentračních táborech a na šibenicích všichni, kdo se ve třicátých letech postavili nacistickému režimu (a bylo jich hodně, zejména mezi komunisty resp. sociálními a křesťanskými demokraty). Škodili přeci své vlasti.

Tohle je hodně nebezpečný relativismus, řekl bych.

Libor Stejskal
13. 10. 2009 | 09:51

grőssling napsal(a):

Pane Stejskale, v SRN tomu rozumí jak píšete, na rozdíl od NDR, v SRN nevnikl nikdy nárok na válečný důchod dezertérům z wehrmachtu. A to nemluvím o válečných důchodech příslušníkům zbraní SS. Dezertéři tam byli a jsou dosud vnímání jako zrádci národa.
Má to svoji železnou logiku, jako ostatně většina německého uvažování. To na rozdíl od našeho sklonem k relativismu netrpí.
13. 10. 2009 | 13:16

KAteřina napsal(a):

Chápu Dvořáčka, že není ochoten ustoupit od svého přesvědčení, že ho udala Militká. Pro něj je to nejjednodušší vysvětlení a navíc to o ní rozhlásil, takže teď, po šedesáti letech, by se on, komu bylo ubíženo nejvíc, ještě měl omlouvat. Chápu, že se mu to nechce a že to pro něj už žádný význam nemá. Ale ona ho neudala. Takže nechápu, proč obviňuje Militkou Hvížďala.
Že se mu chce, že může, že mu to mužové pera tolerují?
13. 10. 2009 | 14:26

stejskal napsal(a):

Pane grősslingu,

nějak ne zcela chápu, co to má společného s faktem, že odboj proti komunismu byl stejně legitimní jako proti nacismu (k tomu směřovala moje poznámka).

A pokud vím, tak antinacistů si považují po celém Německu (ono jich také moc nepřežilo) a nemluví o nich jako o agentech cizí mocnosti (no, někdo možná ano, ale já to od nikoho během svých častých návštěv našich severních a západních sousedů neslyšel). Pokud vím, tak antinacisté zastávali po válce (až do nynějška) celou řadu významných státních funkcí.

Jinak NDR už pár let neexistuje (osobně jsem tomu velmi rád).

Libor Stejskal
13. 10. 2009 | 17:19

Stan napsal(a):

K věci doporučuji jiný článek k výročí téhle odporné kauzy a diskusi pod ním:

http://www.outsidermedia.cz...

Nechápu jenom jednu věc, jak je možné, že se ÚSTR a Respekt ani po roce Kunderovi veřejně neomluvili. A dotyční novináři Lidovek jsou odporné páchnoucí hyeny, to jim řeknu klidně do očí.
13. 10. 2009 | 18:57

Lex napsal(a):

znalec
Milan Kundera se nemá za co a komu omlouvat, ani nic dokazovat.
Kauza "Kundera/Dvořáček" je vnitřním fenoménem Česka. Kauzu vyfabrikoval Adam Hradilek a Petr Třešňák prostřednictvím tiskoviny "Respkt", anebo možná naopak, tiskovina "Respekt" prostřednictvím Adama Hradílka a Petra Třešňáka (spolu s Pavlem Žáčkem). To oni Kunderovi nic nedokázali, to oni předložili jediné lejstro ze spisu proti Miroslavu Dvořáčkovi o tom, že ho údajně "udal" Milan Kundera. Žádný důkaz autentičnosti, žádný důkaz, že to byl skutečně Kundera, kdo se prý dostavil na stanici policie a oznámil výskyt podivné osoby (která si u Militké schovala kufr s kloboukem, brýlemi proti slunci a rukavicemi - hle, jak důležité to věci pro agenta chodce, který se navíc i s tím kufrem promenáduje s Militkou po Praze, a když se rozloučí a kufr ji nechá, tak se dohodnou, že pro něho přijde kvečeru - už jsem to dříve psal, tak by se choval agent, kdyby ho hrál Mr. Bean, ne agent vycvičený Moravcem v SRN).
Zahraničí si o celé věci udělalo úplně jiný obrázek, než bulvárové Česko (ani tady bych moc nespléhal, že příliš mnoho lidí uvěřilo konstrukcím Hradílka a Třešňáka).
Co tak si myslíte, že si Kundera o těch dvou (třech) a o té tiskovině, jakož i o celém ÚSTR tak asi myslí?
Pane, už jednou předtím Dvořáček narychlo opouštěl ČSR, když byl (zřejmě důvodně) přesvědčený, že je sledován českými tajnými službami. To, co sloužilo Hradílkovi jako "důkaz" Kunderova udání, vyráběla StB k legalizaci zatčení v důsledku své agenturní činnosti jako na běžícím pásu.
13. 10. 2009 | 19:26

karel napsal(a):

Pojďme na to ,co se relativizuje, trochu jinak.ČSR,od roku 1960 do 1989 ČSSR,byl státní útvar,uznaný státy,které v té době byly v OSN.Každý právní útvar se řídí zákony.Ty musí dodržovat jak občané,tak ostatní státy,které si uznávají vzájemně jejich statut.Určitě není ve vzájemných smlouvách něco,co by umožňovalo vzájemnou špionáž.Takže si myslím,že není co řešit.Víceméně se nechalo řešit propuštění pana Dvořáčka výměnou za nějakou jinou osobu,vězněnou ze stejné příčiny na Západě.Ne,nechci to snižovat.Docela složité ve studené válce.Pokud jde o Německo,bylo poraženým státem,ze známých příčin odsouzeno v Norimberku.No,a vidíme,že přesto,že hitlerovský režim byl tímto soudem uznán protiprávním, zločinným,lidé ,kteří zběhli z WH neměli v SRN nárok na důchod jako odbojáři.Ono se to,myslím, týkalo do nedávné doby i těch,co měli smůlu,že padli do rukou nacistických polních soudů.Dle mě pan"grossling" neříká nic,co by věc D.-K. relativizovalo.Jo,špionáž byla ,je a bude,dokud bude co špiónovat.
13. 10. 2009 | 19:53

Fantom napsal(a):

Pro Lexe
Adam Hradilek o kauze napsal ještě jeden text:
Osudová mise Moravcova kurýra
http://www.ustrcr.cz/data/p...

Kromě toho, že je napsán úplně jinak, mě v něm zaujala tato věta: "Dvořáček patrně
netušil, že v té době již československé
bezpečnostní orgány získaly informace
o jeho pobytu, výcviku i plánované
druhé návštěvě Československa, a to
na podkladě výslechů Josefa Hájka
a dalšího kurýra Jiřího Formánka,
který byl zatčen 9. února 1950 při
přechodu hranice." (str. 79)
13. 10. 2009 | 19:53

Lex napsal(a):

Fantom
Díky za link. Neznal jsem ten článek. Jenom mi už není pětatřicet ani čtyřicet, jako těm "historikům", celý život jsem se pohyboval v trestním právu a těchto problematikách, takže mi nebude nikdo vrtat třetí dírku do nosu.
Ještě jednou, dík!
13. 10. 2009 | 20:07

Milan Bukovecký napsal(a):

Karel Hvíždˇala

Díky za připomenutí Kunderovy kauzy. Přečetl jsem si i odkaz na http://www.outsidermedia.cz. Znovu jsem si oživil vzpomínku na Respektem vykonstruovanou jeho uličku hanby. K tomuto si dovoluji citovat část autorova přemítání o projevu při převzetí ceny v Jeruzalémě roku 1985.
-----------------
Věděl jsem, že to, co čtu, stane se závěrečnou částí mé knihy o umění románu. To, co na začátku projevu říkám o hluboké potřebě romanopisce nebýt veřejnou osobností, mělo kromě své obecné platnosti i význam zcela osobní: byl jsem si jist, že je to mé poslední vystoupení na veřejnosti.
-----------------

Myslím, že se v něm mísil a mísí nekonečný smutek muže a okovy exilu. Pomyslné dráty totality se mu dodnes nedaří sejmout. Očekávání, která v něj mnozí vkládali, nesplnil. Nestal se loutkou zbytečných medvědářů. Proto ta pomsta. Zklamal jejich ego.

Hezký večer
Milan Bukovecký
13. 10. 2009 | 20:22

stejskal napsal(a):

Dobrý den, pane Karle,

přesně tak (pro upřesnění: reaguji pouze na první část Vašeho textu).

Nacistické Německo (přesněji Velkoněmecká říše) byl státní útvar uznaný drtivou většinou států OSN. "Každý právní útvar se řídí zákony (v Říši od roku 1935 například i těmi norimberskými, ale i řadou jiných, které upírali člověku základní lidská práva, pozn. stk). Ty musí dodržovat jak občané, tak ostatní státy, které si uznávají vzájemně jejich statut".

Každý stát si může své občany zavírat do koncentráků, nutit k otrocké práci, perzekuovat celé skupiny lidí či rovnou popravovat a nikdo nemá právo mu do toho zvenku toho žvanit. Pořádek musí být!

Libor Stejskal
13. 10. 2009 | 20:51

Stan napsal(a):

Pane Stejskale,

něco jiného je "žvanit někomu do něčeho", něco jiného je provádět (v případě Dvořáčka) hospodářskou špionáž.

Ale podle mého názoru je to naprosto irelevantní v kauze Kundera. Kundera Dvořáčka neudal. Na tom si trvám, a právě onen zdánlivý "klíčový důkaz" v sobě paradoxně obsahuje něco (číslo městské čtvrti), co Kunderu zbavuje obvinění.

A že to zavádíte jinam, tedy jestli měli Američané či Němci právo na to, provádět v komunistickém Československu špionáž, svědčí o argumentační tísni.

Západ měl ze svého pohledu možná právo to dělat, a tehdejší československé úřady a režimu loajální občané (kterých v té době byla pravděpodobně většina, ať už si o tom dnes myslíme, co chceme), měli zákonem danou povinnost se tomu bránit. Ostatně za nesplnění této povinnosti jim hrozily vysoké tresty.

Ale znova opakuji - to se bavíme o Militké, a možná o Dlaskovi. Kundery se to v tomto případě netýká, musíte příště jako hlídací hafani naší demográcie přijít po těch více než padesáti letech na něco jiného, co bude podloženo skutečnými důkazy, když už chcete na Kunderovi vytvořit nějakou bulvární senzaci.
13. 10. 2009 | 21:32

Lex napsal(a):

Stane,
Kundera časem vyčpěl, z téhož zdroje se tedy vynořil Gott. Šmíra jako šmíra.
13. 10. 2009 | 21:47

stejskal napsal(a):

Dobrý den, pane Stane,

já se v této konkrétní debatě kauzy Kundera vůbec nedotkl (ani jednou a ani okrajově).

Nejsem v argumentační tísni, nemám proč. Nikdy jsem pana Kunderu z ničeho neobvinil, nedokáži posoudit, zda někoho udal či nikoliv (vždy jsem ale byl pro zveřejnění všech spisků StB, aby nikdo nemohl být vydírán, nic nezůstalo skryto. Proto jsem uvítal i inciciativu Respektu. Ale znovu říkám, o tom jsem se zde nemínil s nikým přít, ostatně jsem zde na toto téma - zda udal či nikoliv - nevedl polemiku ani v minulosti. Nemám o tom dost informací)).

Z mého pohledu bylo po roce 1933 naprosto legitimní vyvinout jakoukoliv aktivitu (zvnějšku i zevnitř, včetně špionáže jakéhokoliv druhu či třeba občanské války), aby byl odstraněn zrůdný nacistický režim. Ano, a "tehdejší nacistické úřady a režimu loajální občané (kterých v té době byla pravděpodobně většina, ať už si o tom dnes myslíme, co chceme), měli zákonem danou povinnost se tomu bránit. Ostatně za nesplnění této povinnosti jim hrozily vysoké tresty" (většina to dělal až dokonce).

Úplně stejně byla dle mého legitimní jakákoliv aktivita snažící se o odstranění neméně zrůdného režimu bolševického.

Poukazoval jsem svým vstupem jen na nebezpečí relativizace zla, které jakákoliv totalita přináší. Dokumenty o chování lidí v dané době toliko pomáhají tuto dobu pochopit (kdo chce soudit, je to jeho věc, já k tomu nemám žádný důvod).

Libor Stejskal
13. 10. 2009 | 22:26

grőssling napsal(a):

Stejskal napsal,
nějak ne zcela chápu, co to má společného s faktem, že odboj proti komunismu byl stejně legitimní jako proti nacismu (k tomu směřovala moje poznámka).

A pokud vím, tak antinacistů si považují po celém Německu (ono jich také moc nepřežilo) a nemluví o nich jako o agentech cizí mocnosti (no, někdo možná ano, ale já to od nikoho během svých častých návštěv našich severních a západních sousedů neslyšel). Pokud vím, tak antinacisté zastávali po válce (až do nynějška) celou řadu významných státních funkcí.

Jinak NDR už pár let neexistuje (osobně jsem tomu velmi rád).

Pane Stejskale, já o voze, Vy o koze.

Tvrdím, Dvořáček nebyl žádný politický vězeň jak píše pan Hvížďala, ale obyčejný dezertér a agent chodec. A když jste začal s tím Německem a s relativizací myšlení, tak jsem Vám uvedl příklad „demokratické Spolkové republiky Německo“, kde od skončení války dosud platí, že ten kdo dezertoval z wehrmachtu byl a je dosud trestán tím, že mu nikdy nebyl přiznán válečný důchod . Tím Bundestag vlastně vyjádřil většinový názor německé společnosti, že lidé, kteří v průběhu války dezertovali, byť by tím vyjádřili podle Vaší logiky odboj proti nacismu, se vlastně chovali jako zrádci národa. Na rozdíl od Vámi nemilované Německé demokratické republiky, která těmto dezertérům důchody přiznávala.

Německé, přísně kritické a logické myšlení je právě v rozporu s naším relativistickým. Patrně v onom případě vychází z předpokladu, že válka byla osudem všech občanů státu a pokud by se začali chovat jako příznační nedisciplinovaní vojáci podle Švejka na Karlově náměstí, nejspíš by to takový stát mohl rychle zabalit. Takový stát z Karláku je pro ně tedy horší představa, než stát, který s nacisty v čele možná spěje k porážce, ale disciplinovaně. Tento výklad je sice mojí spekulací, nicméně skutečná legislativa SRN ji potvrzuje.

Pár poznámek k těm „demokraciím“, co se v padesátých letech snažili pomocí Dvořáčků destabilizovat režim v ČSR. V té době žádný demokratický režim dodržující lidská práva neexistoval, proto žádný neměl legitimitu organizovat proti ČSR podvratné akce. Dnes možná ano (i když Benedikt XVI. připomíná, že k ideálu je moc daleko i v těch 40 státech na světě z 200, které to o sobě tvrdí ). Srovnávat režim v ČSR z padesátých let s nacistickým Německem je opravdu silná káva.

A aby ten střet přísně kritického myšlení s jeho relativizací nebyl tak jednoduchý ještě příklad z dnešní doby. Desetitisíce Palestinců v izraelských vězeních jsou podle Vás pane Stejskale kriminálníci, nebo političtí vězňové ?
13. 10. 2009 | 23:49

Stan napsal(a):

Gröslingu, předběhl jste mne, zrovna jsem se pana Stejskala chtěl zeptat, když máme v těchto věcech tak jasno, proč tedy těsně vojensky a zpravodajsky spolupracujeme s Izraelem, který vyhání občany s jiným vyznáním ze svých domovů a kobercově bombarduje civilní obyvatele na okupovaných územích, místo abychom tam posílali peníze pro opozici, agenty-chodce a prováděli hospodářskou špionáž a sabotáže...

Pane Stejskale, to právě byla podstata mé výtky, že pod blogem o Kunderovi mluvíte o tom, jestli měl Západ právo posílat sem cizí občany a naši občané morální právo je udávat, když by ta diskuse měla být nejprve o tom, jestli onoho diletantsky se chovajícího agenta-chodce opravdu udal Kundera, či to byla hanebnost ze strany Ústavu a novinářů, jak správně tvrdí autor článku.

Znova opakuji. Na tom udání bylo číslování čtvrtí, které bylo zavedeno až po datu, které je na něm uvedeno. Udání neobsahuje číslo o.p. a není podepsáno. A je to pravděpodobně jediný "důkaz" o Kunderově vině. To Vám není trapně, se svých kolegů z Respektu a "elitních historiků" z ÚSTR zastávat?
14. 10. 2009 | 07:40

Stan napsal(a):

oprava: místo "cizí občany" patří "špióny"
14. 10. 2009 | 07:41

Milan Bukovecký napsal(a):

Grossling

Omezenou logikou příspěvku, směrovanou na Stejskala, prokazujete Kunderovi přízeň medvědí služby. Vytvořil jste si ostrůvek, podle Vašeho myšlení, „spravedlivého“ uspořádání poválečného času. Omezené a zápecnické řeči z Vašeho protiatomového sklepa mě docela dráždí. Přesvědčil jste mě, že napíšu knihu o Únoru 1948. Najdu si jeho plánovače a vyzpovídám ho. Povím Vám o tom na konci příštího roku. Budu poctivý, tak jako Vy jste poctivý ve svých úletech. Věřím, že nadále už nasadíte brzdu, protože, jinak se dobře čtete.

Mír s Vámi
Milan Bukovecký

P.S. Nemohu si pomoci. Ve Vašem textu vidím a slyším statnou Němku, jak před svým domem, kartáčkem na zuby, čistí spáry mezi dlažbou na chodníku. Když budete pokračovat, budu si myslet, že přejde i na silnici.
14. 10. 2009 | 08:13

grőssling napsal(a):

Pane Bukovecký, i Vám Bůh žehnej !

Myslím, že celá debata, která se opět dostala na stará známá, omletá temata ( a dosud v diskuzích nevyřešená ) spěje k otázce otázek na kterou mi během existence diskuzí pod blogy na A.cz dosud nikdo neodpověděl.

A sice jak si měla v ČSSR ( ano v ČSSR, protože od února 1948 do dubna 1969 měl zdejší režim dlouhodobou většinovou podporu obyvatelstva a lze o něm prohlásit, že měl také legitimitu, i když se to mnohým překrucovačům historie hrubě nelíbí a nevědí si s tímto faktem rady ) počínat opozice po roce 1969, kdy byly naplněny téměř všechny předpoklady pro bourání režimu ?
Měla zvolit model polský, severoirský, baskický, palestinský, afghánský ?

Naši překrucovači dějin se odmítají dívat na tehdejší dobu z pohledu milionů obyčejných lidí, kteří byli rozhodnutím západních dobráků z Jalty uvaleni na desítky let do stavu ve kterém museli žít obyčejný život.
Pokud ovšem nebyli bezdětní, vybaveni několika luxusními automobily a nemovitostmi a plnými bankovními konty jako mnozí pozdější revolucionáři.
14. 10. 2009 | 11:58

grőssling napsal(a):

Ještě pane Bukovecký k přízni panu Kunderovi. Myslím, že jemu je celá kauza již dnes více méně šuma fuk, stejně jako názory jeho obhájců i odpůrců. A mělo by to tak být správně.
Jeho dílo je mnohem důležitější než žabomyší názory nás ostatních.

Ale román napište, myslím, že i statné Němky si jej rády přečtou.
14. 10. 2009 | 12:04

stejskal napsal(a):

Znovu dobrý den, pane grősslingu (a samozřejmě také pane Stane),

náš pohled na nedávno uplynulé století a to, co přineslo zejména v Evropě, se zjevně liší (a nic na tom nemění fakt, podle jakého klíče vyplácejí v SRN válečné důchody, ale nyní už chápu, proč jste ten příklad uvedl). Asi by bylo příliš silné vyvozovat, že se liší i mravní imperativy, které považujeme za zásadní (možná ano, možná ne).

Pro mne stojí nejvýše imperativ postavit se (odporovat) v mezích svých možností a schopností všemu, co potlačuje lidskou svobodu a důstojnost (a samozřejmě nejde o bezřehou svobodu, anarchii, svobodu bez zodpovědnosti, jde o základní lidská práva v rousseauovském slova smyslu).

Nejen moje (tam je obrana spíše atavismus, nepodmíněný reflex), ale těch, kteří žijí kolem mne a ani je neznám. A úvahu je vcelku jednoduchá: budu-li se dívat, jak se něco podobného děje jiným, dříve či později dojde na mne (na moje děti, mojí rodinu).

Čili tento imperativ řadím nad loajalitu ke státu, národu, vlasti či čemukoliv jinému. Ten imperativ podle mne cítili i Němci, kteří již od počátku 30. let bojovali proti Hitlerovi (tedy z řad demokratického odboje, komunisté chtěli nastolit jen jiný typ diktatury), Stalinovi či jeho čs. agentům. Bojovali proti totalitě, diktatuře, která degraduje člověka jen na bezvýznamnou součástku státního soukolí. Vše se snaží podřídit státní "ideologii" bez ohledu na to, jak dopadne právě ten jeden každý konkrétní člověk.

Kobercové bombardování Palestinců na okupovaných územích, vyhánění lidí z jejich domovů, rozšiřování židovských osad (o nichž píše pan Stan), je stejně nepřípustné jako cokoliv jiného.

Problém je že palestinští teroristé, většina politických představitelů historicky upírá jiným právo na samotnou existenci (a v tomto duchu i jedná, viz dějiny arabsko-izraelských konfliktů). V tom je podle dost podstatný rozdíl (prostě rozdíl podobný tomu mezi nacismem či bolševismem a jejich směřování k potlačení lidské osobnosti, ducha, kreativity, rozmanitosti na straně jedné a společnostem programě usilujícím o demokracii - se všemi omyly, chybami, přehmaty, i tragickými a odsouzeníhodnými událostmi).

Nedělám si iluze o dokonalosti demokracie, ochraně lidských práv či toliko zářných zítřcích v ní. Jakékoliv lapsy je třeba monitorovat, a vědět o nich, vystupovat proti nim, bránit se jim do budoucna (to vše v demokracii jde, v totalitě nikoliv). A tak tato cesta bude mít v mých očích vždy přednost před jednodušší cestou, kterou nabízející různé institucionalizované totality. A která je podle mne vždy cestou do pekel.

A ještě pro pana Stana: o totalitě a agentech jsem zde nezačal hovořit já (vůbec jsme neměl v úmyslu se této debaty zúčastnit, už k ní nemám, co říci). Jen jsem reagoval na úvahy pánů Grösslinga a později Karla, neboť nesouhlasím s tím, že lidé vystupující a bojující proti totalitě (kteří jsou za to i souzeni) škodí své zemi. Mé zemi neškodí, mé zemi pomáhali (a řada z nich za to zaplatila i životem, šli do toho s tím rizikem).

Libor Stejskal

P.S. Pane grősslingu, v té Palestině je to opravdu hodně složité, příliš si netroufám zaujímat kategorická stanoviska. Jistý rozdíl ale mezi postupem Izraele a klasickými evropskými totalitami vidím. Izrael nelikviduje na základě příslušnosti k rase, náboženství, podle vzdělání či mmajektu tak, aby zůstali jen Izraelci.
14. 10. 2009 | 12:28

stejskal napsal(a):

A ještě jedna poznámka, pane grösslingu (přečetl jsem Vaší repliku panu Bukoveckému až po ideslání svého textu).

V letech 1948 až 1952 bylo celkově z politických důvodů zabito přes 10 000 lidí ( popravených, zastřelených na útěku, ubitých při výslechu, ubitých ve vězení a umučených ve věznicích), několik set tisíc vězněných ve věznicích, lágrech a v PTP táborech. Jen v roce 1949 bylo z vysokých škol vyloučeno na deset tisíc studentů a na 600 profesorů (a prakticky všichni měli rodiny a příbuzné, o přátelích ani nemluvě).

Jste si opravdu jist, že " od února 1948 do dubna 1969 měl zdejší režim dlouhodobou většinovou podporu obyvatelstva a lze o něm prohlásit, že měl také legitimitu"?

Podle mne to není pravda. Už jen statisticky to považuji za nemožné. Nicméně fakt je ten, že ta část národa, která vítala nové pořádky a podílela se na nich, asi spokojená byla. Ta druhá (já bych řekl, že větší) nikoliv (ale je to jen odhad na základě výše uvedených čísel).

A dnešní pohled záleží na tom, ke které jste (buď osobně či vaši rodiče) tehdy patřili (ale ani většina nedává nikomu legitimitu terorizovat druhé).

Libor Stejskal
14. 10. 2009 | 12:44

Milan Bukovecký napsal(a):

Grossling

Vážený pane Grossling, dejž to Pán Bůh, až na věky, amen. Nebudu s Vámi polemizovat, stačí mi, že jste polevil.
Mám rád příběh. Není nic lepšího než příběh. Není nic přesvědčivějšího než příběh. Chce to příběh.
Bukovecký senior.
1938- zadržen Rusy na bývalých hranicích Polska a jako 17-ti letý vyzvědač uvržen do
vězení spolu s Mitrofanem Ivaňasem, 8 měsíců v cele, leželi na saku přikrytí kabátem
1940 - velký pochod, 5 500 kilometrů až za polární kruh a zpátky
1943 - váha 35 kilo, Tambov (mléko a chleba), vojenské učiliště, Buzuluk, řidič tankista,
velitel čety, vojenská policie
1945 - chvíli vojenský velitel jednoho okresu, vyřazen jako válečný invalida
1946 - ve službách UNRA, v Berlíně na něj spáchán atentát
1948 - sledován a zařazen do pracovních skupin
1951 - spáchán 2x atentát, m.j. hodili něj koš malty při stavbě tunelu, půl roku v nemocnici
1953 - znovu na silnici, podílel se na útěku prominentního generála, házel lopatou mj.
s generálem Tesaříkem
1953 - uvolnění, kamarád mu dává práci v ATK. Je tam velitelem. Hodí se mu že otec umí 12
jazyků
1955 - referent na URO. Vyhozen za vtip o šetření benzinem a záhadný útěk na daču
s bývalým spoluvězněm akademikem Keldyšem
1956 - referent Omnipolu, oblast Severní Afrika, podřízená, švagrová Antonína
Novotného, vyhozen za někoho jiného
1958 - externí pracovník Čedoku, stálý delegát v Bulharsku
1963 - Karlova univerzita, práce všeho druhu, pedél
1968 - rehabilitace, vyznamenání
1968 - má klíč od KU a pomáhá vysílání televize o okupaci
1969 - zadržena výplata odškodnění, zadržen důchod
1971 - po soudním procesu a intervenci kamarádů konečně odškodněn, pak už nedělá nic,
nikdo ho nechce
1985 - smrt. K ničemu mu byla fenomenální paměť, fotografická i mechanická, vysoká
gramotnost v matematice.
Napsal jsem o něm a sobě knihu Sako a kabát. Nečetl jste ji. Dělejte, jakoby se stalo a všimněte si, že systém identity systému se vrací pomalu zpátky. Napsal jsem knihu Bakelitové zvony, nečetl jste ji, dělejte, jakoby se stalo, a z knihy Vám posílám báseň
----------------------
Zelená lada, louky a pole
Našel jsem po Němcích pušku, ve skrýši pod borovicí
V márnici u rakváře ji schoval do ztrouchnivělé truhly
Vyšel ze hřbitova a kdesi naslepo vystřelil jakýsi patlal
Na louce se válel kanec ještě živý, vzal jsem patronu

Skončil to a mauserovku zabalil do voskovaného plátna
Dal ji na místo, šel pro dranžírák, jako řezník vyvrhnout
Střeva, stáhnout ho z kůže, děda hlídal, ale nějaký jouda
Zavzdychal, položil zelené oči vesničanky mezi králíky

Na slehlá brka trávy, nechal jsem je tam být, nůž i maso
Vrátil se, kus flákoty, ocílka a kynžál byly pryč, šmírák
Hrobník si schoval naše prase, slintal štěstím, opile se
Vrtěl na mině německého hrobu, prasil žulu boží muky

Rekvíroval s fanatickými agitátory, tančili dřep kazačok
Zbourali márnici, usekali přístupy, vzali manlicherovku
Plakal jsem a viděl historii mé babičky v roce čtyřicet pět
Držela se madla pluhu, vlekla okupační sukni za křivou

Brázdou rádla a přestože jí fantastický kulomet Mustangu
Zahnal volky i dědu za rozkvetlou třešni, přesto se vrátila
Do mraku strachu, černý Kotlář si přestal hrát na kovboje
Komunistům nakynulo těsto, loupež čekala v járce hlíny

Dědeček se pokusil o Betla, ale za Pikolou jim pole vydal
Magickou rulu suchdolskou
-------------
Vychovávali mě prarodiče ze Suchdola u Kutné Hory. Vzali jim všechno. Bodejť by ne, tatínek tak zlobil.

Bůh s Vámi, jenom nevím, jestli se nedívá
Milan Bukovecký
14. 10. 2009 | 17:22

grőssling napsal(a):

Pane Stejskale,

jsem přesvědčen, že myšlení je bez hranic a život má nekonečně barev, vůní a chutí.

Bohužel právě lidé, kteří dnes mluví o ochraně lidských práv myslí v předem připravených schematech ( když je nejhůř, tak řeknou, že v té Palestině je to holt velmi složité ). Z barev znají tak černou a bílou, z vůní zápach, pokud se ohlédnout zpět a z chutí života jim dost často ústa křiví ty nahořklé.
Vážím si Vaší snahy o dobrání se domluvy uvnitř české společnosti, nepatříte k nenávistníkům. Svůj stín ale překročit asi ani nemůžete.

Ještě k těm ztrátám 1948-52. Samozřejmě o nich ví i celá naše rodina. Na střelbu v Nerudově ulici v únoru 1948 příslušníky SNB máme v rodinné kronice osobní svědectví postižených, včetně následného vyhazovu z dnešní VŠE.
14. 10. 2009 | 17:38

grőssling napsal(a):

Pane Bukovecký,

k Vaší rodinné kronice přidávám dodatek z posledního odstavce panu Stejskalovi ( Nerudovka 1948 ) a krátký příběh mého děda. 1914 rukuje, 1915 zajetí na ruské frontě, 1917 bitva u Zborova v rámci II. střeleckého pluku Jana Husa, válečný kříž, až do 1921 cesta Sibiří do Vladivostoku a mezi posledními v ČSR. Prebendy již rozdány, tak Podkarpatská Rus v uniformě, kam nikdo nechtěl. Stejně ale Masarykovec a Benešovec až do smrti a z majetku mu zbyla pak jen ta vyznamenání.

Holt to 20. století byl jeden tragický příběh za druhým.
14. 10. 2009 | 17:51

karel napsal(a):

Pane Stejskale,nerozumím moc Vaší reakci .Píši,že státy se řídí vlastními zákony.Samozřejmě,ty zákony mohou být z hlediska druhých států nesprávné,ale to je asi tak všechno,co mohou proti tomu dělat.Při režimu vzájemného uznávání se.Nikdy bych si neodvážil tvrdit,že nacistické právní zákony byly správné,včetně represivních režimních pák: /teroru,koncentračních táborů,otrocké práce,poprav.. ./Nejenom ,že bych se to nikdy neodvážil tvrdit,ale odmítám to.Není pravda,že Německo bylo uznáno státy OSN.OSN do roku 1946 neexistovala.Existovala organizace,která se jmenovala Společnost národů.Myslím od roku 1919.Jejím členem Německo bylo,ale po nástupu Hitlera k moci v roce 1933 z ní samo vystoupilo.Samo se vyřadilo ze společenstsví států,které se snažily řešit ,alespoň podle regulí této organizace,lépe řečeno,měly se snažit řešit ,problémy formou nenásilí.No,a vidíte.Normálně smýšlející lidé viděli,jaké nepravosti proti jinak smýšlejícím,proti duševně nebo tělesně postiženým,proti židům se v Německu dějí.Co dělaly státy?Málo.Přijímaly uprchlíky,po dost velkých problémech,nebo vůbec nic.Nechci se o tom více rozepisovat.Existuje o této odvrácené stránce předválečné Evropy mnoho literatury.
No ,a ještě k panu Dvořáčkovi a panu Kunderovi.Jenom málo.Je mně divné,že s případem přišel před rokem časopis Respekt.Dokonce se rozdával,povaloval se různě na veřejných místech,zdarma.To číslo,kde byl tento případ"investigatován".Ten časopis je v nějakém vztahu k nějakým lidem.Tito lidé mají nějaký vztah zase k jiným lidem.Pan Kundera měl na konci 50.a začátku 60.let jako učitel na DAMU spor s jedním se studentů.Spor měli i v roce 1967 na sjezdu spisovatelů.Pan Kundera v republice od roku 1989 nikdy oficiálně nebyl.Jako by se vyhýbal.Svoje knihy vydává jen v jazyce země,ve které žije.Proč?Nehodilo se při tomto pozadí vytáhnout asi ne falešný dokument v době,kdy šlo,příkladně,o návrhy na udělení Nobelovy ceny za literaturu?Víte,ony dokumenty se objevují vždy nějakým způsobem cíleně.Vzpomínám si na podobný případ,někdy v roce 1998 s primátorem Vídně,panem Zilkem.Měl u nás dostat od presidenta Havla vyznamenání za podporu disidentského hnutí v dobách normalizace,a ejhle:před udělením vyznamenání se objevily jakési dokumenty,které měly dokazovat jeho spolupráci s STB.. .Takže,jako se špionovalo,špionuje a bude špionovat,tak to rčení rozšiřuju: dokumenty se objevovaly,objevují a budou se objevovat,vždy správně načasovány,když se to nějak "hodí".Dobrý večer.
14. 10. 2009 | 22:04

Arrinsbrics napsal(a):

<a href=http://buypropeciaonlineone.com/#bblog.aktualne.centrum.cz>buy propecia online</a> - <a href=http://buypropeciaonlineone.com/#ablog.aktualne.centrum.cz>generic propecia</a> , http://buypropeciaonlineone.com/#sblog.aktualne.centrum.cz generic propecia
06. 09. 2012 | 05:41

Přidat komentář

Tento článek byl uzavřen. Už není možné k němu přidávat komentáře ani hlasovat

Blogeři abecedně

A Aktuálně.cz Blog · Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bednář Vojtěch · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořák Jan · Dvořák Petr · Dvořáková Vladimíra F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fibigerová Markéta · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Hála Martin · Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Pavel · Klíma Vít · Klimeš David · Kňapová Kateřina · Kohoutová Růžena · Kolaja Marcel · Kolářová Marie · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Mittner Jiří · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Niedermayer Luděk · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít O Obluk Karel · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Polách Kamil · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Rydzyk Pavel · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špalková Veronika Krátká · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel T Táborský Adam · Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy